dovolte, abych Vaše dnešní setkání pozdravila jménem Aliance národních sil.
Národní demokracie má s ANS společné dva zásadní programové body – a těmi jsou: urychlené vystoupení naší země z EU a z NATO. Dále se samozřejmě v mnohých bodech lišíme, ale to nebrání spolupráci v těchto dvou bodech, jejichž urychlené vyřešení je pro existenci naší země životně důležité.
Aliance národních sil je konzervativní socialistický proud české politické scény. Jsme toho názoru, že vzhledem k historii naší země je prakticky vyloučeno, aby autentický národní konzervativec neměl smysl pro socialistické hodnoty (ale v tom se lišíme od Národní demokracie J).
ANS prosazuje ochranu tradičních civilizačních a přirozených hodnot – tedy tzv. hodnotový konzervatismus, kdy jde o návrat k osvědčeným hodnotám minulosti (např. tradiční rodina) a to znamená, že v pojetí ANS jde i o návrat k sociálním výdobytkům socialistického hnutí, zčásti dosaženým již před více než 100 lety, které však po roce 1989 neustále likvidují tzv. neoliberálové.
Česká republika se za období posledních 31 let dostala z pozice rozvinutého průmyslového státu do role kolonie západních zemí, především pak Německa a byla dokonce oficiálně přeřazena americkou bankou J.P. Morgan mezi rozvojové země - s ohledem na úroveň výroby, výsledky, úroveň mezd, platů a důchodů obyvatel, jakož i na odevzdané vlastnictví nerostných zdrojů a přírodního bohatství.
Nemá-li totálně zkolabovat ekonomický systém u nás v důsledku našeho přechodu na chybný ekonomický liberálně kapitalistický model - v rámci tzv. washingtonského konsensu - a má-li se zvednout životní úroveň našich občanů, je třeba změnit celý ekonomický model u nás, a to v rámci celkové systémové změny. Jde současně o postup, jak přestat být cizí kolonií, jak přestat být rozvojovou zemí, v níž jsme se po r. 1989 postupně přeměnili. A tato změna není možná při našem setrvání v EU, neboť ta nás svými omezujícími předpisy a pravidly, mírou dotací a dalšími nástroji dostala přesně do pozice, kde nás potřebovala mít. K tomu všemu nás uplácí z našich vlastních peněz, protože do EU platíme celkově 5x víc než od ní v podobě dotací dostáváme.
EU se stává rovněž hrozbou pro naši zemi a její obyvatele i z hlediska dovozu migrantů. EU totiž přijala dokument na postupné obsazení Evropy migranty v počtu až 56 – 80 milionů a nyní ho systematicky naplňuje (Viz. EURO-MED a Dokument OSN „O náhradě původního obyvatelstva Evropy“).
Je tedy zcela nesmyslná představa některých našich občanů i politiků o tom, jak budeme bránit naše hranice proti migrantům a současně zůstaneme členy EU. Jedno totiž v praxi zcela vylučuje to druhé, o čemž svědčí i ten fakt, že EU organizuje, personálně zajišťuje a spolufinancuje přísun migrantů do Evropy – a to vše z daní svých členských zemí a jejich občanů prostřednictvím neziskovek.
Jedinou možností, jak se z této pasti dostat, je z EU co nejrychleji vystoupit. Proto navrhujeme využít voleb k rozhodnutí o vystoupení z EU, které by provedla - na základě získaného mandátu - nově sestavená vláda. Krom toho volby jsou více než referendum, neboť umožňují hlasovat o daleko širším spektru otázek, než je možné v rámci referenda, na jehož samotné schválení je možné čekat roky.
Co by nastalo po vystoupení ČR z EU? ČR by získala převážnou část ztracených kompetencí a zejména své suverenity zpět, začala by si opět provádět svoji bilaterální zahraniční, ekonomickou a obchodní politiku tak, jako tomu bylo po její dlouhou historii s výjimkou 2. světové války a současné doby.
Strategicky řízená migrace je globálními elitami používána jako zbraň. O tomto jevu existuje řada studií - například „Řízená nátlaková migrace“. Migrace, která nyní probíhá v EU, je dlouhodobě připravovaný a pečlivě „inženýrsky“ organizovaný projekt ze strany OSN a samotné EU.
Musíme proto IHNED vystoupit z EU A Z NATO, což jsou dvě spojité nádoby – které jsou provázány institucionálně, personálně, finančně i organizačně. Existuje poměrně snadná možnost vystoupit z EU. Je nutné oznámit Evropské komisi datum a postup odchodu ČR z EU. Způsob vystoupení není v Lisabonské smlouvě (čl. 50) výslovně uveden. Každý členský stát jedná v souladu se svými ústavními předpisy a s mezinárodním právem.
Co se týče vystoupení z NATO, tak podle čl. 13 Zakládající smlouvy může po dvaceti letech platnosti smlouvy kterákoli smluvní strana odstoupit od smlouvy rok poté, co podá oznámení o odstoupení vládě Spojených států amerických. Od vstupu ČR do NATO uplyne letos 12. 3. již 21 let.
Druhý způsob možného vystoupení z NATO tkví ve faktickém zpochybnění samotné smlouvy, neboť nejsou absolutně dodržovány základní principy, na nichž je NATO údajně postaveno. Veškerá činnost NATO je v naprostém rozporu se zakládací smlouvou NATO, je v rozporu s cíli a zásadami Charty OSN, s principy zakládajícího dokumentu Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a také s naší Ústavou.
NATO nechrání hranice schengenského prostoru před invazí migrantů, ale je zaměřené výlučně na agresi proti vybraným zemím se surovinovým bohatstvím na Blízkém a Středním východ, či v Africe a dále je zaměřené proti Rusku.
Z uvedeného je tedy zřejmé, že naše další setrvání v NATO nás nejen nechrání, nýbrž nás naopak přímo ohrožuje. Existuje totiž akutní nebezpečí zatažení našeho státu do války a to na našem vlastním území. Na všech současných agresivních válkách pod velením USA v zahraničí se navíc jako fíkový list podílejí i naši vojáci, ač jde o obsazování zemí s nerostnými zdroji pod záminkou vývozu demokracie, tedy toho, co očividně již dávno chybí i samotným USA.
Stávající silné smluvní propojení EU a NATO znemožňuje realizovat zásadní změny v našem státě a tedy zahájit cestu k nápravě současného stavu. Naše účast v EU a v NATO zajišťuje bezpečnost či spíše beztrestnost jen spolupachatelům žalostného stavu naší země z řad našich představitelů, což je i hlavním důvodem jejich setrvalé obhajoby našeho členství v těchto obou institucích.
Těším se na spolupráci.
V Praze 1. 2. 2020
PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D,
Předsedkyně ANS
