I jeho životní osudy jsou mimořádné. Putoval ze Lvova do Vídně, poté z Vídně, kde studoval na univerzitě a více než tři desetiletí pracoval, do Ženevy, kam se uchýlil před Hitlerem, a ze Ženevy do New Yorku, když začínalo být jasné, že ani Ženeva pro něho není bezpečná. Poslední tři desetiletí života prožil ve Spojených státech.
Mises je bezkonkurenčně – srovnávat se s ním může snad jedině jeho nejvýznamnější žák Friedrich von Hayek – největším obhájcem trhu a ekonomické svobody ve 20. století, minimálně v jeho prvních dvou třetinách, po jejichž uplynutí toto pomyslné žezlo převzal Milton Friedman. Je dobře, že byla v roce 2006 do češtiny přeložena jeho nejvýznamnější kniha „Human Action“ (pod názvem „Lidské jednání“). Tato bible klasických liberálů, která vyšla anglicky prvně v roce 1949, měla řadu předcházejících německých verzí, na kterých Mises pracoval již od počátku 20. století.
Mises byl důsledným, až fundamentalistickým obhájcem trhu a ekonomické svobody a stejně tak byl důsledným, až fundamentalistickým odpůrcem socialismu a státního intervencionismu vůbec. Ne náhodou proto propagoval „human action“, svobodnou lidskou aktivitu, a ne náhodou byl nesmiřitelným odpůrcem organizování lidské společnosti na základě jakéhokoli „human design“, tedy projektu, konstrukce, plánu. Kolem toho se točí a točilo veškeré jeho konání, které v Evropě i Americe tak dlouho, tak rezolutně a neústupně, tak osamoceně a často nepochopeně prováděl.
Mises byl důsledně individualistický, odmítal kolektivismus všeho druhu a věřil v racionalitu chování člověka – samozřejmě za předpokladu, že se člověk může chovat svobodně a že se ho nikdo odkudsi shůry nepokouší řídit, regulovat, manipulovat. Teď není možné rozebírat jeho dílčí příspěvky k ekonomické teorii – zejména k teorii peněz, úroku a hospodářského cyklu, k odmítání makroekonomie a keynesiánství – ale nemohu nezmínit jeho zcela zásadní přínos k debatě o socialismu, která se v západním světě rozvinula ve 20. a 30. letech minulého století a která byla v podstatě zahájena jeho článkem o nemožnosti ekonomické kalkulace za socialismu, publikovaným již v roce 1920. Tato debata ovlivnila velmi silně – po uplynutí téměř čtyř desetiletí – i naše domácí diskuse v 60. letech 20. století. Mises považoval socialismus za „skok do tmy“a spolu s Hayekem rezolutně odmítal „hru na trh“. Mimochodem, hrou na trh jsou i dnešní pokusy prodávat emisní povolenky (na CO2) na základě argumentu, že je to tržní řešení problému globálního oteplování. Chybí nám Mises, který by řekl, že to s trhem nemá nic společného – snažím se to sice říkat stále, ale Misesovu autoritu a obdivuhodnou myšlenkovou hloubku nemám a mít určitě nikdy nebudu. (Můj širší text o Ludwigu von Misesovi z roku 2006 naleznete zde.)
Václav Klaus, Newsletter Centra pro ekonomiku a politiku, září 2011
