Rezolutně odmítám výrok stínové ministryně pro lidská práva za ČSSD, že Petr Hájek vědomě „podněcuje nenávist vůči menšině obyvatel v naší zemi“. Petr Hájek, ale on se jistě obhájí sám, neprotestuje proti této akci, ale proti tomu, že tato manifestační akce dostává tak vysokou záštitu primátora, eventuálně některých politických subjektů v naší zemi. Tolerovat je jedna věc, dávat veřejnou podporu jménem významné instituce je věc úplně jiná.

Odmítám účastnit se slovíčkaření o tom, je-li odchylka od normálu (a že je to odchylka, to snad ani paní Tominová nemůže popírat) výjimečností, zvláštností, anomálií, vybočením z normy, deviací. Jestli někoho popuzuje slovo deviace, já ho mám za hodnotově neutrální slovo. V každém případě je homosexualita něco výrazně menšinového a jako taková si zasluhuje naši ochranu, nikoli nutně apoteózu.

Před několika dny jsem na univerzitě v Melbourne (28. července 2011) vystoupil se svým projevem o ohroženích svobody ve 21. století a ve svém projevu jsem mimo jiné řekl: „We may respect homosexuality, but not homosexualism“ (respektujme homosexualitu, nikoli homosexualismus). Za tímto svým tvrzením si stojím, aniž bych tušil, že ho budu tak brzy obhajovat. Pražská „Prague Pride“ není projevem homosexuality, ale homosexualismu, kterého se – stejně jako řady dalších módních „ismů“ – velmi obávám. Přesně toto je ostatně postoj, který jsem veřejně zastával v roce 2006 při svém vetu zákona o registrovaném partnerství, viz www.klaus.cz/clanky/47.

Těm, kteří mne vyzývají, abych se přidal k jejich útoku na svobodu slova, chci vzkázat následující: hájí-li někdo názorovou toleranci, měl by začít sám u sebe.

Václav Klaus, 5. srpna 2011