Volby jsou politickým zemětřesením. Dá se říci, že nezůstal kámen na kameni. Dvě nejsilnější politické strany – ČSSD a ODS – oproti minulým volbám strašlivě ztratily. Ve volbách roku 2006 získaly dohromady 155 poslaneckých křesel, teď jen 109. ODS měla tehdy 35,3% hlasů, nyní 20,2%. ČSSD získala o čtvrtinu či třetinu hlasů méně než čekala. S výjimkou „stability“ KSČM a jejího předsedy Filipa za toto čtyřleté období padli všichni čtyři předsedové parlamentních stran – Topolánek, Paroubek, C. Svoboda a u zelených hned dva předsedové Bursík a Liška. Ve sněmovně nebudou tradiční poslanci Kasal, Langer a někteří další.
Důvodů je více. Začalo to patem roku 2006 a strašlivou nevstřícností a nepřátelstvím ODS a ČSSD. Vedlo to přes „specifičnost“ (abych to řekl neutrálně) chování a jednání M. Topolánka a přes vstup byznysu do horních pater politiky. Nepřetržitě to „živil“ způsob politiky J. Paroubka, kterého „paradoxně“ smetla likvidace jeho největšího rivala Topolánka – ČSSD tím ztratila cíl a voliči ČSSD dostatečnou emocionální motivaci. Výrazně k tomu dopomohla „mediokracie“ a role médií, které řadu politiků démonizovaly a tím je zničily. Boj Václava Havla a jeho stoupenců nepřestával diskreditovat politiku, atd., atd.
Vedla k tomu i šikovná politika M. Kalouska a R. Johna, ač nemají za sebou skutečné politické strany, i když je v tomto smyslu mezi TOP 09 a VV nepochybně velký rozdíl.
Jak hodnotíte úspěch dvou nových stran?
Tyto dvě strany zaznamenaly obrovský úspěch, v politice ve stabilizovaném prostředí (a takové to naše bylo) téměř neznámý. Dosud jsme měli ideově či ideologicky definované strany (což bylo obrovské plus), toto teď ztrácíme. U těchto dvou stran nemůžeme vědět, jak se budou v reálné politice chovat. Netuším, kolik mají lidí připravených do nesmírně zodpovědných funkcí členů vlády, ale i parlamentu. Nejsou mezi nimi žádná známá jména s veřejně publikovanými názory na problematiku zdravotnictví, starobních důchodů, obrany, vnitra, atd.
Jak se podle Vás volební výsledek projeví na podobě a dalším fungování zavedených politických stran?
Tyto strany budou muset se sebou něco udělat. Voliči volili neznámé tváře, ty známé odmítali. To je nová situace, spolu s rostoucí rolí internetu a s ním spojených úspěšných, ale politicky velmi nebezpečných a vlastně málo demokratických kampaní. Že teď mlčí někteří naši velcí bojovníci za demokracii? Internetový útok je věc velmi zákeřná, skoro jako vajíčkový útok. Zavedené velké (ale i malé) strany potřebují obrodu. Je to jen na nich.
Kdy hodláte vést politická jednání a s kým?
Politické povolební konzultace začnu vést hned v pondělí 31. května. Sejdu se s předsedy (či těmi, kteří dnes strany vedou) pěti stran, které se dostaly do sněmovny, v pořadí kolik dostaly hlasů. Věřím, že to mnohé napoví, i když vím, že může být mnohé skryto v detailech. A ty vyřešit může trvat delší dobu.
Překvapila Vás náhlá rezignace Jiřího Paroubka?
Překvapila i nepřekvapila. Minutu před skončením voleb bych něco takového vůbec nepředpokládal. Ale když se přiznám, v posledním týdnu jsem nějakým pátým smyslem cítil, že ČSSD rychle ztrácí. Jiří Paroubek „zvládl“ volební neúspěch v roce 2010 mnohem lépe než v roce 2006. Jeho rezignace byla kultivovaná a profesionální. Neúspěšný výsledek (i když to byla výhra) na nikoho nesváděl. ČSSD si svůj blížící se problém měla uvědomit dříve. Mluvíme-li o rezignacích, všude kolem sebe dnes slyším ocenění toho, jak se se svým volebním výsledkem vypořádal Miloš Zeman.
Lidové noviny, 31. května 2010
