V Ázerbájdžánu bylo od 4. století asi tři sta let křesťanství, ale od 7. století začala násilná islamizace. Postupně tam vládli Arabové, Mongolové, Peršané, Turci. V roce 1828 severní část Ázerbájdžánu anektovalo Rusko, zatímco jižní část zůstala Íránu. Země tím byla definitivně rozdělena. Velký chaos nastal po Říjnové revoluci, v Baku byla dokonce celý rok britská armáda, ale od roku 1922 to už na 70 let byla součást Sovětského svazu. Samostatnost získal Ázerbájdžán v roce 1991. Dnes jsou Ázerbájdžánci z 93% muslimové, i když velmi neortodoxního typu. Jazyk je blízký turečtině, starší s námi automaticky mluví rusky, mladší anglicky.
Pozoruhodné bylo navštívit budovu Nadačního fondu bývalého prezidenta, ve které je jedno patro věnováno fotografiím Heydara Alijeva od jeho narození v roce 1930. Prezentace je zcela plynulá, konec komunismu není žádným zlomem, je to „jen“ jedna z epizod dlouhé historie země. Více než konec komunismu je prezentována nezávislost Ázerbájdžánu.
Ráno jsme jeli autem do státní rezervace Gobustán, kde jsme viděli slavné skalní malby z doby kamenné, zapsané mezi kulturní památky UNESCO. Za pár let se to určitě stane turistickou atrakcí. Zajímavé je, kam před 20.000 lety sahalo moře. Pak ustoupilo a nastalo sucho, čili proběhly obrovské změny klimatu, a to všechno bez působení člověka a jeho emisí CO2.
Potom jsme navštívili ropný terminál Sangachal, což se mi ještě nikdy v životě nepodařilo. Patří mezi největší na světě a je částečně spravován ázerbájdžánskou Státní ropnou společností a firmou British Petroleum (BP). Z tohoto terminálu přichází ropa až do České republiky. Je dobré vědět, že prvně na světě byla vytěžena ropa v roce 1847 v Baku a v roce 1901 se zde dokonce těžila jedna polovina světové produkce. Po stagnaci v závěru komunismu dochází v posledních 15 letech znovu k obrovskému rozmachu.
Následuje zhruba jeden a půl hodiny projížďka jachtou po Bakuském zálivu spojená s obědem – kvalita ryb, zejména jesetera, je vynikající. Pak jsme měli prohlídku Starého města Baku, obehnaného hradbami z 12. století. I to se jistě brzy stane turistickou atrakcí.
Před večerem jsme byli v Bakuské slovanské univerzitě, kde jsme se mimo jiné setkali se studenty českého jazyka a předali jim učebnice, slovníky a českou beletrii. Je milé zjistit, kolik je tu vážných zájemců o český jazyk. Zazpívali (skoro bych měl napsat tvrdé y, protože to byly výlučně studentky) nám Beskyde, Beskyde, ale i Děti ráje od Michala Davida. To bylo opravdu nečekané!
Václav Klaus, 18. května 2011
