Děkuji, pane místopředsedo, milé kolegyně, milí kolegové, není možné nevystoupit. To je opravdu, jak tady zaznělo od jednoho z předřečníků, jeden z nejdůležitějších zákonů, který tady probíráme. A je to současně i jedno ze základních lidských práv. Politické právo každého občana České republiky na to volit ve svobodných volbách v rámci a v souladu s principy právního státu. A v tom článku 18 odst. 1 naší Ústavy je naprosto jasně stanoveno, že máme volit do Poslanecké sněmovny podle zásad poměrného zastoupení.
Vystupuji tedy zde v té dvojjediné roli i jako zmocněnkyně vlády pro lidská práva, která musí dodržovat postup, tzn. každý ze zákonů, který tady prochází, i kriticky posoudit optikou dodržování základních lidských práv a svobod a postoupit potom jako stanovisko této lidskoprávní instituce úřadu zmocněnkyně vlády pro lidská práva svůj názor na to, zda odpovídá nebo neodpovídá více či méně tomu, co chce, zamýšlí, je zakotveno v Ústavě. A z tohoto hlediska mně dovolte několik poznámek.
Když jsem četla nález Ústavního soudu, který nás - a zaznělo to tady opakovaně - tak překvapil s ohledem na své načasování, tak jsem si nemohla nevšimnout disentního stanoviska, které v jedné větě v závěru, jsou to ústavní soudci David, Fenyk, Fiala a Suchánek, říká větu, kterou si myslím v tomto ohledu musíme připomenout, nebo mohli bychom si připomenout. Máme zato, že ve svém celkovém působení se nezpronevěřuje ta současná úprava pokynům článku 18 odstavce 1 Ústavy, podle něhož se volby do Poslanecké sněmovny konají na základě volebního práva podle zásad poměrného zastoupení. A teď to přijde: Jistě lze mít zato, že těmto zásadám bude lépe odpovídat volební model jiný. Mně se celých těch 20 let ten model, který byl, i když pro hnutí ANO, byl výhodný, nelíbil. Takže souhlasím s tím, že jistě by mohl být volební model jiný.
Takový výběr ale dle našeho názoru již není věcí rozhodování Ústavního soudu a jeho momentální plenární většiny, ale záležitostí politické úvahy demokratického zákonodárce. A to jsme nyní my, a proto je namístě se k těmto věcem vyjádřit a otevřít více variant.
Když jsem si ten nález přečetla, říkala jsem si, tak teď by byl ten správný okamžik a myslím, že jsem to i spontánně řekla poprvé do médií, zřídit resp. příští a všechny další volby vést v rámci jednoho volebního kraje České republiky. Ta reakce nikoliv na to, co jsem řekla, protože myslím, že nás to řeklo více a nejenom členů hnutí ANO, tady zaznělo i z úst místopředsedy SPD, že původně i oni zvažovali jeden volební kraj, ta reakce na to však byla taková, že již na tom prvním jednání, o kterém asi zřejmě bude podrobněji hovořit předsedkyně Stálé komise pro Ústavu a ona se těžko bude sama chválit, takže já ji na tomto místě chci pochválit, protože okamžitě nás svolala, odpracovali jsme kus práce ještě dříve než se to dostalo do té úplně nejpolitičtější roviny šéfů politických stran, měli již k dispozici naše expertní ne stanoviska, ale vyjádření. Tak tam již bylo zřejmé, že konsenzus zejména ze strany Senátu, protože ta jednání probíhala i na půdě Senátu, samozřejmě, asi budeme hledat velmi obtížně. K jednomu volebnímu kraji.
Takže berte prosím, že i naše stanovisko, které bylo vyjádřeno i třeba v tom hlasování o dnešní mimořádné schůzi, o tom, co dnes projednáváme, je dáno jednoznačným přesvědčením o tom, že nesmíme naši zemi uvrhnout do ústavního chaosu, což by se lehce mohlo stát, pokud bychom trvali jako nejsilnější politická strana na tom, že to bude za každých okolností jenom jeden volební kraj, a výsledek by se zřejmě dostavil nejen v tom, že by to nebylo schválené, ale došlo by k tomu osudovému zdržení, které by mohlo vést k ohrožení konání voleb.
To nikdo nechce. A současně mně na tomto místě dovolte zdůraznit, protože jsem i v médiích slyšela, že snad padaly takové návrhy třeba z mé strany, že v nejhorším případě bychom museli přijmout zákon, který by byl jenom pro tyto volby. Samozřejmě lépe nežli ústavní chaos přijmout zákon, který by platil jenom pro tyto volby, ale bylo by to současně politické fiasko naší společné snahy, a proto samozřejmě nejsem pro takovouhle variantu a myslím si, že dnešním dnem jsme vykročili na tu bezpečnou cestu, která vede ke konsenzu. Já jsem slíbila i svým kolegům, že své vystoupení zkrátím, nicméně chtěla jsem zde zdůraznit ten aspekt lidskoprávní, to, že jednáme...
Já už se chýlím ke konci. Jednáme o zákonu, který současně i ztělesňuje uplatnění základního lidského práva v oblasti politických práv, právo na svobodnou volbu, která by měla být spravedlivá i pokud jde o její způsob. A tady si dovolím říci, že zřejmě opravdu nejspravedlivější, když jsem si dávala ty různé varianty vedle sebe z tohoto hlediska, by byl opravdu jeden volební kraj, protože tam by odpadly všechny ty problémy, když odmyslím samozřejmě případné čachrování politických stran, jak tady o tom bylo řečeno v rámci nějakých povolebních vítězství, kde by se taky na některý kraj nemuselo dostat, ale nechci předvídat to, co by nikdo z nás jistě nechtěl a mělo by to být politicky nepřípustné. Takže z tohoto hlediska ústavně konformního by určitě ten jeden volební kraj přicházel v úvahu právě proto, že odpovídá nejspravedlivějšímu rozdělení tak, jak to má na mysli článek 18 odst. 1 naší Ústavy. A pokud jde o matematické modely přepočtu hlasů na mandáty do krajů, o nich se musíme ještě poradit, debatovat. Myslím si, že ústavně právní výbor se k tomu kompetentně vyjádří, politické rozhodnutí potom bude samozřejmě na někom jiném. A pokud jde o načítací klauzule, tak tady jsem zaznamenala i v rámci všech debat, které se vedly, že všechny politické strany jsou ochotné zde jít na kompromis. Čili v tom žádný velký problém nevidím. Jenom poprosím v závěru, abychom ještě vstupovali do toho projednání, které nás čeká v úterý odpoledne, s otevřenou hlavou, myslí a probrali všechny varianty, pak se rozhodli a pak už šli společně k tomu cíli, to znamená mít tady nejpozději do konce května tohoto roku volební zákon, který jaksi přetrvá nejen toto volební období, ale dalších třeba dvacet volebních období. Je to neskromné přání, ale jedině neskromná přání vedou k těm vytouženým cílům, aspoň si stále myslím. Děkuji.
