Ale vrátím se ke svému původnímu příspěvku, který jsem si řekla, že tady udělám jako takovou určitou lekci pro osvěžení toho, jakým způsobem bychom měli přistupovat k uplatňování pozměňovacích návrhů ve druhém čtení za předpokladu, že chceme postupovat standardním způsobem, a nikoliv způsobem, který sice, a to zdůrazňuji, není v rozporu s jednacím řádem, ale je přinejmenším překvapivý, nezvyklý a vede k těmhle situacím. A já tady ještě odhlédnu od toho, že samozřejmě hnutí ANO je v podezření, že za každou cenu nechce, aby byl tento zákon o střetu zájmů v této podobě přijat. Já už jsem to říkala v Událostech, kde jsem s panem kolegou poslancem Michálkem mohla k této problematice hovořit, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, a tam jsem se vyjádřila, byť jsem si nebyla jistá, jestli mě všichni posluchači pochopili, myslím, celkem jasně, budu to opakovat i na mikrofon. My nejsme proti novele zákona o střetu zájmů. Já znám ten nález Ústavního soudu, který říká kromě jiného, že kontrolní mechanismy jsou zatím nedostatečné. Ale to, proti čemu tady brojíme, je příliš zaměření se na jednu osobu, což se promítá právě i v určitém smyslu slova užším zaměření, než by mohl mít ten zákon, respektive novela na straně jedné, a na straně druhé procedurální, neomluvitelný - vidíme, k čemu to vede - spěch a uplatnění toho pozměňovacího návrhu v poslední minutě podrobné rozpravy.
A tím se teď dostávám konečně k tomu, o co bych se ráda s vámi podělila, a to totiž o odpověď na můj dotaz, který jsem adresovala Parlamentnímu institutu, který má kromě jiného i odpovídat na naše otázky, problémy, nejasnosti, pokud se to týká tedy samozřejmě otázek uplatněných poslanci. A já jsem uplatnila otázku, zda je to přípustné, aby - dovolte mi taky trošku použít s jistou nadsázkou teď ten výraz - se sem přiřítil v poslední minutě podrobné rozpravy náš pan kolega Michálek a načetl, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, načetl, v rychlosti vychrlil svůj pozměňovací návrh, který - a já jsem se dívala na ten záznam, nechala jsem si ho i vyjet v tiskové podobě - ho nezdůvodnil. Zdůvodnil ho jenom velmi rámcově. O tom můžeme tedy spolu mít diskusi, co je to zdůvodnění. A tím návrhem významně rozšířil projednávání tohoto tisku ve třetím čtení, aniž bychom měli možnost se k tomu nějak obsahově více vyjádřit.
Takže já jsem si vyžádala od koho jiného než od našeho Parlamentního institutu odpověď. A ta mi přišla. V úvodu té odpovědi, kterou tady nebudu předčítat, ale budu ji spíš jenom citovat, když bude nezbytné, tak jsem byla upozorněna, že jde zejména o výklad ustanovení § 94 našeho jednacího řádu Poslanecké sněmovny a § 63 odst. 4. Parlamentní institut ten svůj výklad, respektive stanovisko omezil na 2,5 stránky a ještě takovým řídkým řádkováním, takže si myslím, že není problém, abych vám sdělila podstatný obsah. Rozdělil to svoje stanovisko na tři části podle toho, zda jde o gramatický výklad, historický výklad, anebo systematický výklad. Je to přesně tak, jak učíme studenty, jak teda my právníci víme, že je vždycky třeba prohnat to ustanovení všemi výklady a pak se teda rozmyslet, co budeme aplikovat, co se nám více hodí, jsme-li advokáti. Ale tady jsme poslanci, takže bychom měli spíš se zamyslet nad tím, co nejpřesněji odpovídá tomu standardnímu průběhu projednávání pozměňovacích návrhů v druhém čtení.
Pokud jde o ten gramatický výklad, tak obě ta ustanovení - a mám na mysli ještě jednou § 94 a § 63 odst. 4 jednacího řádu - stanoví, jakým způsobem se podávají pozměňovací návrhy a obsahují tyto parametry: předložení pozměňovacích návrhů, které je povinné v rámci podrobné rozpravy, mohou být předloženy buď ústně přímo v podrobné rozpravě, nebo písemně. A pokud jsou předloženy písemně prostřednictvím stejnopisu v elektronické podobě, je to možné ještě zdůraznit v podrobné rozpravě. Ústní odůvodnění je povinné jen tehdy, pokud písemný návrh neobsahuje žádné odůvodnění.
Tady došlo k situaci, kdy jsme s tím poprvé byli konfrontováni právě v té poslední minutě do ukončení podrobné rozpravy. Čili když to shrneme, tak v textu zákona máme předepsáno, že pozměňovací návrh k návrhu zákona musí být předložen nebo podán, to už je synonymum, v podrobné rozpravě a je možné ho podat ústně, ale pak je třeba jej přímo v té podrobné rozpravě odůvodnit. Pokud poslanec podá návrh písemně, může být odůvodněn buď v písemném návrhu, pokud tam není, je nutno je přednést opět v podrobné rozpravě. Takže i když ten text neobsahuje žádné ustanovení, které by regulovalo časové meze předložení návrhu, a to ani písemného ani ústního, můžeme z toho jednoznačně dovodit, že je možné ho sice kdykoliv předložit, ale vždycky ho, než je teda podrobná rozprava samozřejmě uzavřená, je třeba ho podrobněji, věcně zdůvodnit.
Není možné přiběhnout, předložit ten pozměňovací návrh a říct k tomu 3, 4, 5 vět, aniž, když jde teda o meritorní návrh, to znamená, když se něco věcně jím mění, tak tady celou tu dobu, co jsme poslouchali, tak vidíme, slyšíme z těch faktických poznámek i z těch vystoupení teď v rozpravě je zřejmé, že šlo o super věcný, super meritorní návrh, kterým se v podstatě trošku znásilnil, dovolte mi ten výraz expresivní, ten původní návrh novely zákona. Protože ta hovořila a hovoří o něčem úplně jiném a pan ministr vnitra také i zdůvodňoval. Tady jsme dostali někdo to může nazvat přílepek v tom pravém smyslu slova, někdo přílepek v tom nepřímém smyslu slova - o tom také můžeme vést diskuze, máme tady nálezy Ústavního soudu. Nicméně v každém případě je to meritorní návrh. A ten podle mého přesvědčení řádně, tak jak má jednací řád na mysli, zdůvodněn podrobné rozpravě nebyl. Ale nechci být malicherná a zpochybňovat tady svoje tvrzení, které jsem řekla, tím, že jsem řekla, že nejsme proti novele, ale jsme pro rozumnou novelu, která by zavedla kontrolní mechanismy, nicméně, nikoliv ad hoc zaměřené tedy opravdu jenom na konkrétní osobu.
Pokud jde o historický výklad, tak to je také zajímavé. Se zájmem jsem si přečetla, že ta komentovaná ustanovení byla v průběhu vývoje vlastně legislativního textu jednacího řádu Poslanecké sněmovny několikrát novelizována a snahou některých těch novelizací, které nebyly úspěšné, bylo omezit nenadálé a nevysvětlené pozměňovací návrhy podávané právě ve druhém čtení. Byla to devadesátá léta, začátek jedenadvacátého století. Dívala jsem se na některé z nich, to byla taková docela zvláštní doba, kdy se právě tříbil i ten legislativní proces. Výsledky novelizací se k tomu ovšem přiblížily jen částečně. A to už teď cituji, teď chviličku se budu držet textu parlamentního ústavu: Nejdůležitějším výsledkem novelizací bylo prodloužení mezery mezi druhým a třetím čtením a zavedení zvláštního projednávání návrhu v garančním výboru mezi druhým a třetím čtením. Bylo to právě vložení toho § 94a jednacího řádu. Podle novely z roku 2014 číslo 265 jednacího řádu bylo nově upraveno, že dílčí návrhy musí být odůvodněny. Toto ustanovení zahrnuje všechny návrhy ve smyslu § 63. Je třeba je vztáhnout tedy samozřejmě i na ty dílčí návrhy, které jsou podané ve druhém čtení právě v tom průběhu legislativního procesu. A vždycky tady platí, že musí být řádně zdůvodněny.
Původně měla ta novelizace nebo návrh novelizace, který potom byl realizován tím zákonem č. 265 z roku 2014 širší záběr, a to v tom smyslu, že i výborové pozměňovací návrhy měly být vysvětleny a zařazeny do kontextu té projednávané věci. Ta textová část ale byla z novelizace vyškrtnuta, to byl sněmovní tisk číslo 26 z roku 2013, čili vidíte, že to bylo ještě v době, kdy tady vůbec hnutí ANO nebylo v politice nebo minimálně nebylo v Poslanecké sněmovně zastoupené. Reziduum novelizace, tak obsahuje jen marginální zpřísnění podávání pozměňovacích návrhů, ale přitom znovu opakuji, vždy musí být řádně zdůvodněny.
K časovému pořadí nebo omezení podávání na poslední chvíli tehdejší novelizace tedy nakonec nepřistoupila a účelem novelizace se stalo, nikoliv to, aby poslanci rozuměli kontextu v průběhu podrobné rozpravy druhého plenárního čtení. To byla ta původní ambice a byla bych ráda, kdybychom se k tomu někdy dopracovali, aby poslanci rozuměli kontextu; jak je z předchozích rozprav zřejmé, tak mu moc nerozumí. Ale to, aby měli možnost porozumět kontextu ve čtení třetím, respektive při hlasování. Výsledek nové úpravy měl vést k odtechnizování etapy mezi druhým a třetím čtením. K tomu, aby mezi těmito čteními došlo ke správnému ohodnocení dílčích návrhů pro budoucí hlasování.
Takže nakonec ve výsledku to nebyla vyšší srozumitelnost samotného druhého čtení jako celku. Spíše šlo o takovou ambici, aby to bylo potom ve výsledku legislativně srozumitelnější těsně před hlasováním ve třetím čtení. A vlastně se ta novelizace provedená v roce 2014 tím zákonem 265, dá se říct smířila s tím výsledkem, že je možné vyšší počet pozměňovacích návrhů podat a že je dostatečné. Jsou tady mechanismy, o kterých budu za chvíli hovořit, které umožní, když už k něčemu takovému dojde, tak se s tím vypořádat. Takže jeden mechanismus si dovolím teda potom navrhnout.
Takže pak bychom tady měli ještě další a já teda nechci číst, nejsem na to moc zvyklá - odkazuji, kdo bude chtít, tak aby se seznámil podrobněji s historickým výkladem, který některé poslance skutečně zajímat nemusí, ale pro pochopení souvislosti je velice zajímavý. A také nás vede k pochopení toho stavu, ve kterém jsme teď v současné době, co ve skutečnosti platí.
To nejdůležitější - a každý právník jistě nejvíc baží po tom se dopídit, dospět ke správnému systematickému výkladu. A tady máme tedy tu úpravu v platné právní úpravě, jak už bylo řečeno, hlavně v těch dvou ustanoveních. A já bych se k nim tedy ještě vrátila. Je to tedy ustanovení § 63 ve zvláštní části určené zvlášť pro legislativní proces a v našem případě, konkrétně v tom případě, o kterém tady teď hovoříme § 93 vztah těch částí je takový, že pro legislativní proces se vždycky použije zvláštní úprava. Obecná jen tehdy, když ten aspekt, ten prvek, o kterém hovoříme, ta zvláštní část neobsahuje. Takže tady z toho našeho případu budeme muset použít v rámci systematického výkladu, jak ustanovení § 93 přednostně, tak i to, co není upravené z § 63. Ze systematického umístění, opět cituji, obou ustanovení nevyplývá žádné omezení ohledně předložení podání návrhu kdykoliv, takže pan poslanec Michálek správně doběhl v té poslední minutě v rámci podrobné rozpravy. Pro srozumitelnost druhého čtení by jistě bylo výhodné, píše Parlamentní institut, kdyby byly pozměňovací návrhy předkládány s určitou logikou, samozřejmě v časovém předstihu vzhledem k pořadí novelizovaných ustanovení v zákoně a podobně. Tady to logiku věcnou nemělo vůbec. Ale jednací řád se tímto v podstatě nezabývá.
Já jsem ten dotaz totiž položila Parlamentnímu institutu poté, co jsem prostudovala jednací řád. Říkala jsem si, opakování matka moudrosti, podívala jsem si do komentáře Silová a kolektiv k jednacímu řádu a nenašla jsem to tam. Takže mně jenom potvrdil Parlamentní institut, že to tam nemůžu najít, protože se tím náš jednací řád nezabývá. Vychází se tedy z toho, že mně se líbilo, že použil i tu terminologii, tady to vám přečtu, že pozměňovací návrhy se tedy můžou předkládat bez ladu a skladu, v uvozovkách tedy. To znamená spíše se spoléhá na logiku toho předkládání, na rozumné poslance, na uspořádání jednotlivých čtení v určité stanovené souslednosti.
Pokud je ale pozměňovací návrh a teď zase začínám citovat podán překvapivě v plénu podrobné rozpravy ve druhém čtení, dodávám sama za sebe v poslední minutě před uzavřením podrobné rozpravy, existují následné procedury, které vedou k tomu, že je pozměňovací návrh přečten, jeho obsah odhalen a analyzován. A k tomu slouží tři následující instituty: institut souhrnu podaných pozměňovacích návrhů, ve kterém je předmětný návrh uveden, to se nás asi netýká, to těžko, tady šlo úplně o jinou normu. Institut obligatorní časové mezery mezi druhým a třetím čtením. To je hezké, ale právě proto, že jde o přílepek, tak také nám to moc nepomůže. Anebo institut podle § 94 a včetně možnosti podat oponentní zprávu. To je ten třetí, který bychom mohli v garančním výboru, který zasedal v lednu, využít ale nevyužili jsme ho i s ohledem na přítomnost a nepřítomnost jednotlivých členů kontrolního výboru.
Nejsem členkou kontrolního výboru, ale tady se mohla eventuálně ta oponentní zpráva vypracovat. Je to kraťoučké - § 94a říká, že nejméně pětinová menšina všech členů garančního výboru může předložit předsedovi Sněmovny oponentní zprávu, která má obdobné náležitosti jako usnesení garančního výboru. Čili tady si myslím, že určitá možnost byla, která nebyla využita kontrolním výborem.
No a teď zbývá ta poslední možnost, které můžeme využít vždycky, které teda doporučuji využít, a to je institut možnosti opakování druhého čtení podle § 95 odst. 2 a 3 jednacího řádu, čímž je umožněno předložit další pozměňovací návrhy - a znovu cituji teď - "reagující na případný překvapivý pozměňovací návrh" - a dodávám - nedostatečně zdůvodněný. Takže máme v legislativním procesu dost času i prostoru na vysvětlení pozměňovacích návrhů. A určitě budu navrhovat opakování druhého čtení ve smyslu § 95 odst. 2 a 3 jednacího řádu. Nicméně ten návrh pan poslanec Jakub Michálek neuplatnil v rozporu s platnou právní úpravu jednacího řádu, byť to bylo velmi překvapivé a takto to charakterizuje i sám Parlamentní institut.
Nyní se pojďme podívat po tomto malém procedurálním exkurzu do těch věcných připomínek. A já bych začala a budu hovořit teď ne o tom, o čem mluvil pan ministr, k vládnímu návrhu, kterým se má měnit zákon č. 424/1991 o sdružování v politických stranách a politických hnutích, k původnímu sněmovnímu tisku č. 312, kdy i já sama mám některé dá se říci spíše kosmetické návrhy pozměňovací, ke kterým se vyjádřilo Ministerstvo vnitra negativně, ale to vůbec nevadí. Ty si samozřejmě také zdůvodním a bude záležet na vás, zda pro ně zvednete ruku, nebo ne, ale na té kostře té novely se tím příliš nezmění, akorát se tam víc zdůrazní ten prvek kolektivního vedení a větší kontroly předsedy úřadu nově zřízeným kolegiem úřadu, to už bude záležet na našem hlasování.
Já bych vám jenom přečetla stručně, co napsala legislativa, která zaujala neutrální stanovisko. Ono je to velice stručné, a to je k té aktuální verzi pozměňovacího návrhu pana Jakuba Michálka pod písmenem D. Tady se konstatuje to neutrální stanovisko, které je nazváno trochu eufemisticky, oportunisticky neutrální stanovisko, a ve skutečnosti je to obsahem zamítavé stanovisko. Uvádí k tomu návrhu zavést úplně novou pravomoc úřadu, dozor nad dodržováním zákona o střetu zájmů. Konstatuje se, že zařazení nové kompetence a - cituji - úřadu do zákona o sdružování v politických stranách a politických hnutích je neorganické, neboť s vlastní materií tohoto zákona jinak nesouvisí. Prezidenta republiky lze sice zařadit mezi veřejné funkcionáře a uložit mu v této souvislosti povinnosti, za jejich porušení však nebude možné prezidenta republiky vzhledem k jeho široké imunitě postihnout. Nedostatky vykazuje úprava správního trestání. - A konečně konstatuje Ministerstvo vnitra, že navržené doplnění § 13 odst. 8 zákona a střetu zájmů, podle kterého se má omezení nakládání s údaji z registru oznámení pouze vztahovat na účely zjišťování případného porušení povinností veřejného funkcionáře, se má týkat pouze veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 2 zákona o střetu zájmů, to znamená takzvaných nepolitických veřejných funkcionářů, a mohlo by být v rozporu se smyslem institutu žádosti o přístup k údajům v registru oznámení a kolidovalo by tak s hlavními důvody - to bylo zajímavé - nálezu Ústavního soudu - vyhledala jsem - v němž původní právní úpravu, podle níž byl registr oznámení přístupný, bez dalšího Ústavní soud zrušil.
To, co jsme dostali jako vypořádání těch připomínek, já nepovažuji za vypořádání připomínek a pan poslanec Jakub Michálek, vaším prostřednictvím paní místopředsedkyně, se s tím jistě bude muset ve svém vystoupení vypořádat a jak ho znám, učiní tak velmi rád a zevrubně. Nicméně konstatování legislativních pracovníků odboru Ministerstva vnitra, protože předpokládám, že pan ministr vnitra to sám nepřipravil, zůstává tady, mám ho k dispozici a dám ho samozřejmě i vám nejenom na vědomí, ale k případnému studiu, myslím vám, koaličním i opozičním poslancům.
Ale to, co vždycky by nás mělo vést - a nechci tady dělat učitelku, ale všichni se o to více či méně snažíme, někdy nám to jde lépe, někdy hůře, aby hlavně ti, kteří jsou našimi návrhy regulováni, ať jde o novely nebo nové zákony, s tím alespoň trošku byli včas seznámeni předem, mohli se na to připravit a souhlasili s tím - tak to je pravý opak toho, co se stalo tady. Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí vypracoval tabulku, kterou nám dal k dispozici. Já jsem byla jako host poslanec na schůzi kontrolního výboru 12. ledna 2023, čili to není ani měsíc, je to skoro měsíc, a on k tomu vypracoval relativně podrobné stanovisko. Já z toho vyberu jenom několik informací, které si myslím, že před tím hlasováním ve třetím čtení, dojde-li k němu, byste všichni měli znát, a nepředpokládám, že každý měl možnost se s tím seznámit.
Tak hlavně tady konstatuje úřad - budu ho zkráceně nazývat jenom úřadem - že navržené rozšíření agendy úřadu vyžaduje před nabytím účinnosti navrhovaného znění. A tady upozorňuju na ten pozměňovací návrh pana poslance Cogana, vaším prostřednictvím, tuším, že je to céčko, že má ten zákon nabýt účinnosti okamžitě prakticky v den - nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Takže tady říkají - není možné - dostatečnou legisvakanční lhůtu zohledňující požadavky na adekvátní odborné personální obsazení úřadů, potřebné materiálně-technické zajištění, dochází k obrovskému rozšíření kompetence toho úřadu. Vyžaduje to úzkou spolupráci úzkou s Ministerstvem vnitra, změnu systemizace úřadu, navýšení počtu služebních míst. Chce to úzkou spolupráci s Ministerstvem financí, navýšení finančních prostředků v kapitole rozpočtu položka 5013 platy a jejich příslušenství zaměstnanců na služebních místech, případně další navýšení na platových položkách 5011 a 5026, schválení navýšení rozpočtu, změny systemizace, dodržení odpovídajícího postupu o rozpočtových pravidlech, tedy schválení odpovídajícího rozpočtového opatření, to znamená to navýšení toho rozpočtu kapitoly v těch příslušných závazných ukazatelích, dodržení odpovídajícího legislativního postupu připomínkového řízení. Čili vidíte, že tady je řada zásadních připomínek a přepracování navržených znění v oblasti rozšířené agendy, tedy toho dozoru, nového dozoru nad dodržováním podmínek zákona o střetu zájmů a jejich řádné začlenění do zákona. A ty konkrétní připomínky nebudu vybírat všechny, jenom ty, kde si myslím, že - a oni také samozřejmě uplatnili i velmi podrobné připomínky, se kterými můžeme a nemusíme souhlasit - ale já jsem vybrala ty, které si myslím, že skutečně stojí za to si poslechnout.
Zákon nabývá účinnosti 1. dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Ten zákon nabývá účinnosti kdy? Budeme tedy v současné době hovořit o tom, že změníme ten zákon tak, aby opravdu při těchhle rozšířených kompetencích... nebo se spíše uchýlíme k dílčí účinnosti, to znamená, pokud by byl schválený v této podobě, tak právě ta část, která by měnila zákon o střetu zájmů, by určitě nesměla nabýt nebo neměla nabýt účinnosti tak, jak je teď v tom návrhu pana poslance Cogana stanoveno.
Novela přináší, jak bylo již řečeno, zásadní - píše úřad - rozšíření agendy a v současné době na to úřad absolutně není připravený, disponuje ke dni 11. ledna 2023 devatenácti systemizovanými místy, včetně předsedy a čtyř členů úřadu. Není připravený - a to je asi dobré si říci - ani odborně, ani personálně, ani materiálně, ani finančně, ani organizačně. Změna na to není navázána, na vznik, působnost nového kolektivního orgánu kolegia úřadu. Takže na jedné straně my to novelizujeme tím řádným legislativním procesem, jde o vládní návrh, zřizujeme kolegium a není to propojené.
Není reálné, aby úřad vykonával novou agendu dozoru nad dodržováním podmínek zákona o střetu zájmů bez odpovídajícího zajištění... (v?) následujícím kalendářním měsíci po uveřejnění ve Sbírce. Já myslím, že by to ani technicky dost dobře nebylo možné. A úřad tedy píše, že na evidenci skutečných majitelů za účelem získání výpisu způsobem umožňujícím dálkový přístup, což tedy ten zákon předpokládá - č. 37/2021, který řeší tuto věc, zatím nemůžeme se spoléhat, protože to nebylo zatím v praxi realizováno.
Další, tedy to vynechám, ty legislativně technické připomínky, půjdeme na obsah. Úřad posoudí na základě oznámení veřejného funkcionáře nebo dalšího podnětu doručovaného úřadu, zda jsou splněny podmínky dle § 4a zákona o střetu zájmů - to je to nové navrhované znění. Při stávajícím personálním obsazení opět není možné, aby tuto agendu úřad vykonával a aby efektivně prováděl kontrolu. Takže pokud jsem se ztotožnila s nálezem Ústavního soudu, který jsem předtím zmínila, na který také se odkazuje a odkazoval na něj i pan poslanec Jakub Michálek, vaším prostřednictvím, tak zase bychom tedy zvolili cestu nedostatečného kontrolního mechanismu. Tak jako to je z bláta do louže.
A asi bychom si tím moc nepomohli, když ten úřad, který má kontrolovat, se na to nejenom necítí, ale on na to není vybavený, a v současné době není možné, abychom mu tuto kompetenci - nebo není rozumně možné - svěřili. Ráda si poslechnu, proč to tedy si myslí pan poslanec Michálek, vaším prostřednictvím, případně pan ministr vnitra, jehož názor jsem zatím neslyšela, ale chápu, protože teď mě přímo řekl... ne, nebudu to používat, ale přišel k tomu, říká se, jako slepý k houslím, ale to jsem nechtěla použít, nic mě teď vtipnějšího nenapadá, ale jeho návrh, původní, byl tímto způsobem jako takový malý nádor trošku znehodnocen. A on se bude muset tedy vyjádřit určitě k tomu - minimálně v rámci hlasování - jestli s tím bude souhlasit, aby z toho původního, jeho návrhu se stalo to, co teď v současné době prostřednictvím toho pozměňovacího návrhu pod déčkem pana poslance Jakuba Michálka máme před sebou.
Pak tady upozorňuje úřad, že prodej majetkových podílů v časovém intervalu 60 dnů, jak se navrhuje v tom pozměňovacím návrhu, není vždy reálné zvládnout, vyjednávání o smlouvě, vyhovující oběma stranám, může reálně přesáhnout dobu 60 dnů - já bych řekla, že to tedy velmi často přesáhne 60 dnů - navrhujeme, aby byla lhůta případně prodloužena v odůvodněných případech... aspoň, že by měl platit horní limit 90 dnů. A není ani zřejmé, na který ústřední správní úřad se bude možné obrátit se žádostí o stanovisko k uvažovaným opatřením.
Některé ty odpovědi, se kterými vás nebudu seznamovat logicky já, ale pan poslanec Michálek, vaším prostřednictvím... tak ten (ty?) samozřejmě tak dostaneme, nemyslím si, že jsou vyčerpávající, nemyslím si, že jsou dostatečné, mě, jak říkám, nepřesvědčily. Další, s čím minimálně tedy má problém úřad - a já taky - dle zákona č. 99/1963, Občanského soudního řádu, není úřad jako orgán státní správy v daném případě legitimován k podání návrhu na neplatnost jednání tak, jak se navrhuje v tom ustanovení § 19h b), odstavec 1. Nebudu ho celý číst, abych nebyla podezřívána z obstrukce.
Takže v tomto případě si myslím, že pokud se úřad dokonce domnívá, že není legitimován, a určitě si ráda poslechnu i případné vyjádření pana ministra Šalomouna, protože za legislativu odpovídá on, v tom obecném smyslu slova, jako někdo, kdo by měl sledovat, zda tedy postupujeme v tomto ohledu správně nebo svými pozměňovacími návrhy vytváříme nutnost dalších novelizací. Takže to si ráda poslechnu. Porovnávala jsem si ta ustanovení, myslím si, že rozhodně bychom se nad tím zamyslet měli. Na to tím jednáním by došlo k nepřímé novelizaci Občanského soudního řádu, což by podle legislativních pravidel ani nebylo přípustné. Tak nevím.
Je to jako přílepek k jinému právnímu předpisu, tak samozřejmě můžeme si tady schválit cokoliv, je to bez připomínkového řízení, přílepky - ještě připomenu nález Ústavního soudu - tady totiž mně to úřad sám napsal. Já bych si ho měla pamatovat, protože to je ten známý plenární nález Ústavního soudu 77/06 z roku 2007, kde tedy Ústavní soud prohlásil ty přílepky za neústavní.
A konečně úřadu není ani zřejmé - a teď zase budu citovat - z jakého důvodu soud podle § 19h a), odstavec pět, k neplatnosti jednání přihlédne i bez podání návrhu. To znamená, že by nemuselo být vůbec zahájeno občanské soudní řízení, zatímco pokud na ně soud upozorní úřad, musí tak učinit podáním návrhu na zahájení OSŘ, na vyslovení neplatnosti právního jednání. Možná, že tady došlo k nepochopení té textace, ale ona je opravdu dost komplikovaná - nevím, kdo to psal panu poslanci Michálkovi - a pokud si to psal sám, tak to docela oceňuji, že se do toho pustil, protože je to napsáno způsobem, který už vyžaduje dostatečnou rutinu, a přinejmenším ten úřad to vede k nejasnému pochopení.
Další připomínka k navrhovanému znění ustanovení § 19h b), odstavec dva. Níže uvedeným jednáním by došlo k nepřímé novelizaci Soudního řádu správního. Také, že to není přípustné. Já tím chci jenom demonstrovat, že je tady více novelizovaných ustanovení, která nepřímo, aby to vůbec jsme mohli přijmout, novelizují jiné právní předpisy. Takže budu čekat s napětím, jak to kolegové právníci z koaliční strany vysvětlí nebo zdůvodní.
Mimochodem, já tady vidím, pana kolegu Haase, vaším prostřednictvím, a já vím, vzpomínám si, jak jsem za ním běžela po tom překvapivém uplatnění toho pozměňovacího návrhu, a říkala jsem mu spontánně - co to je, vy jste o tom věděl? A on říkal - ne, nevěděl. Takže je to zajímavé, že se překladatel - byla to spontánní otázka, spontánní odpověď - normálně bych to neříkala, ale protože tady (bylo?) při projednávání toho tisku úplně všechno překvapivé, tak i já jsem překvapivě zareagovala a běžela jsem za tím, na koho si myslím, že se můžu spolehnout, když jde o tu takzvanou právničinu, a on mně spontánně odpověděl, nevěděl.
Je vidět, že to nebylo předjednané, že to byl opravdu překvapivý návrh i pro samotné koaliční poslance. A proto mi teď trošku překvapuje, že už jsme se dostali tak daleko, ale doufám, že i proto nám podpoří ten návrh na to, abychom to vrátili do druhého čtení.
Ten úřad potom v závěru doporučuje, abychom to legislativně dopracovali a obsáhle se k tomu vyjadřuje, a já to nebudu číst, mám to také k dispozici. Osobně si myslím, že by bylo dobré se s tím seznámit. A ten můj návrh samozřejmě směřuje k tomu, abychom to, a také ho uplatním, vrátili do druhého čtení, ze všech těch důvodů, o kterých jsem tady hovořila. Aby nedocházelo k - dovolte mi trošku dramaticky říci - naprosto nepřípustným, nepřímým novelizacím, aby nedocházelo k tomu, že jsme tady konfrontováni s návrhem, který jsme si nemohli předem prostudovat, aby zpravodajka za nás k tisku 110, kde jsme tomu věnovali pozornost, tak aby potom nebyla tady napomínána, že přece už se mezitím něco změnilo. Ono se změnilo, ale takovým razantním překvapivým způsobem, že i když si porovnala ty dvě znění, tak všechny ty nuance tam samozřejmě nemohla vidět.
A současně abychom postupovali způsobem, který je pro nás vlastní, to znamená dodrželi lhůty a dodrželi to, co by Sněmovna vždycky měla dodržet - předvídatelnost. Takže já bych to svoje vystoupení ráda... já ještě jednou vystoupím, abych to tedy nemíchala, abych nechala panu poslanci Jakubovi Michálkovi případně prostor na reakci, takže to zakončím s tím, že ještě se jednou přihlásím, protože samozřejmě mám zájem, předtím, než budeme hlasovat jednotlivé pozměňovací návrhy, které byly řádně včas podány i zdůvodněny, tak abych je odůvodnila, byť jsem dostala k nim negativní stanovisko z Ministerstva vnitra, a dokonce i rekonstrukce státu se nedomnívá, že tím příliš zlepšuji tu navrhovanou novelizovanou úpravu, když se snažím posunout zase tu původní úpravu spíše k tomu monokratickému řízení toho úřadu. A tady já si ráda potom počkám na výsledek hlasování. A je to naprosto demokratické. Já mám ten názor, že když se přijme nějaká norma a když jí měníme, tak zase bychom neměli podléhat nějakému panickému strachu, že by ten předseda byl ten, který si tam usurpuje nadmíru mnoho pravomocí, proto jsem se snažila tam zase vrátit ten prvek toho původního monokratického řízení.
Ale k tomu se vyjádřím vlastním samostatným vystoupením. Zatím končím s tím, že navrhuji, abychom to vrátili, to čtení právě z důvodu toho překvapivě na poslední chvíli, v poslední minutě uplatněném pozměňovacím návrhu, tak abychom z tohoto důvodu to vrátili do druhého čtení.
Děkuji.
