konečně máme návrh novely zákona o státním zastupitelství v Poslanecké sněmovně. Konečně. Já to zdůrazňuji, protože první takové zadání, které mělo zásadnější povahu, bylo učiněno v roce 2014 a já jsem jako tehdejší ministryně spravedlnosti do roka a do dne měla předložit dokonce návrh nového zákona o státním zastupitelství, který nevyšel, nezdařil se, protože jsem se zásadně postavila a doteď vím, že to bylo správné rozhodnutí, proti vytvoření nezávislého, v závorce téměř nekontrolovatelného, nekontrolovatelné složky, víceméně samostatné složky protikorupční, státního zastupitelství, které by jeho vedoucí řídil, aniž by byl někým kontrolován. A to nemyslím jenom vládou nebo ministrem spravedlnosti, pokud by se nedopustil v tom návrhu, který prosazovalo tehdy státní zastupitelství, úmyslného trestného činu, tak by byl víceméně neodvolatelný. A dvakrát 10 let je 20 roků. To byl původní návrh. Tak si to představte, 20 let tady mít někoho, kdo by byl v této roli.
Doba se naštěstí posunula. Už víme, že existují jiná nebezpečí než korupční rizika a dovedeme si, myslím, s těmi korupčními riziky nejenom v rámci platné trestněprávní úpravy a procesní a soudní, ale i v té praktické politické poradit. Koneckonců ten poslední vývoj tomu velmi nasvědčuje. A my tedy můžeme redukovat ty původní ambice na novelu, která na půdorysu stávajícího zákona o státním zastupitelství z něj dotvoří instituci, která by měla větší důvěru, vyšší důvěru, nejenom u politiků, na tom tak nezáleží, ale u veřejnosti tím, že jde opravdu o kontrolované, nestranné, kompetentní, odborně zdatné a občanům víceméně povinované státní zástupce, kteří chrání spravedlnost v České republice tím, že plní svoji roli v oblasti zejména obžaloby, čili u trestných činů, ale v části toho civilního spektra vykonávají i dozor a správního nad dodržováním předpisů mimo trestních.
Bohužel musím konstatovat, obecně, že předkládaná novela je velmi úzká a je zaměřená jenom na několik aspektů, které považuji sice za prospěšné, nicméně se domnívám, že zcela dostatečné záruky toho, že by se nám podařilo odpolitizovat nebo spíše zbavit podezření toho, že si vláda může nejvyššího státního zástupce libovolně odvolávat, tak úplně zcela se to ještě nepodařilo. Budu potom později konkrétní. Ten návrh je tady velmi stručně představený v těch jeho hlavních rysech, ale já to neberu teď jako... neberte to jako výtku, protože ta novela je svým obsahem velmi útlá, ta se týká jenom několika aspektů a v podstatě jde o zavedení odvolatelnosti vedoucích státních zástupců v rámci kárného řízení, zavedení délky funkčních období, zavedení základních požadavků na osobu vedoucího státního zástupce, včetně těch výběrových řízení, omezení opakování výkonu funkce vedoucího státního zástupce a samozřejmě v souvislosti s tím, že se stanoví nová doba toho funkčního období vedoucích státních zástupců, tak i ta přechodná ustanovení, jak, kdy, který státní zástupce vedoucí skončí.
Ale takovéto opravdu podstatné, co si myslím, že se nepodařilo zcela v rámci navrhované novely uskutečnit, respektive dotáhnout, přesněji dotáhnout do konce je odvolávání nejvyššího státního zástupce, kde... a na to bychom se, prosím, milé kolegyně a kolegové, měli v diskusi asi zaměřit, kde ještě stále existuje dvoukolejnost, kdy tedy nejvyšší státní zástupce je odvoláván podle toho návrhu na návrh ministra spravedlnosti vládou za podmínky, že zaviněným hrubým porušením svých povinností jednáním zásadním způsobem ohrozil důvěru v řádnou činnost nejvyššího státního zástupce nebo soustavy státního zastupitelství, zejména důvěru v zákonnost jejich postupu nebo v jejich nestrannost nebo odbornost, nebo jinak tím nějakým zásadním způsobem ohrozil vážnost, důstojnost státního zastupitelství, jeho soustavy i svoji vlastní. A paralelně k tomu, jako dvoukolejně, je ho možné i odvolat v rámci kárného řízení.
A já se tedy táži, protože u všech ostatních vedoucích státních zástupců je tam možnost toho odvolání jenom v rámci kárného řízení, pana ministra i těch, kteří se touto problematikou více zabývají, proč tam zůstala ta dvoukolejnost a proč tedy vláda, jak nepustila ze svých rukou tu politickou kontrolu, kterou třeba v minulém období tak kritizovala, že může být zneužitelná. Vzpomeňte si i na ty demonstrace, které tenkrát byly proti naprosto nevinné ministryni spravedlnosti, a která se vůbec do těchhle konfliktů nepouštěla, nechtěla se pouštět a vždycky říkala o sobě: já nejsem reformní ministryně, nechci dělat žádné reformy, paní ministryně Benešové. Takže teď, když je příležitost, abychom to napravili a dotáhli do konce tu kontrolu a nechali tam také jenom kárné řízení, tak z nějakého důvodu si myslí tato vláda, že na návrh ministra spravedlnosti to vezme do svých rukou, a pokud dovodí to hrubé porušení, samozřejmě je konkretizovanějné (konkretizované?), ty podmínky jsou stanovené přesněji, je to kontrolovatelnější. Nicméně jak říkám, není to dotažené do konce, anebo mi něco uniklo a pan ministr mě to jistě rád a otevřeně a, jak on velmi dobře umí, i velmi srozumitelně pro veřejnost, vysvětlí.
Takže to je jedna taková výhrada. Druhá výhrada, tím já už jsem známá byla a jsem, že si myslím, že státní zástupci musí v případě, že dojde k nějakému porušení, které opravdu nejenom by ohrozilo, ale které může mít za důsledek i vyvolání nedůvěry v justici jako takovou, jsou to ty případy, které se dlouho táhnou, kde státní zástupce, přestože je jasné, že jsou třeba opakovaně vynášeny určitá rozhodnutí soudu, tak trvá na svém, odvolává se, nemá to žádné opodstatnění, ten soud znovu a znovu... Těch případů v poslanecké kanceláři mám více.
Nebo je zde podezření, že nevykonává tu svoji funkci dostatečně kompetentně s ohledem na nemoc, na to, že je přetížený a tak dále. Tak když se podíváte a porovnáte si to trestání v rámci kárných provinění, které v těchto případech přichází v úvahu - já neříkám, že je to vždycky na místě, zejména když podává stále a stále odvolání - no tak tam asi přichází v úvahu i ta kontrola soudní, takže nemusíme třeba sahat ke kárným proviněním.
Ale pokud tedy se opravdu prokáže, že tady je to podezření a pak se ukáže, že ke kárnému provinění to jednání stačí, že může být tak kvalifikováno, tak osobně se domnívám, že ta současná právní úprava, která není dostatečná, na tom jsme se opakovaně shodli, je stále ponechána v té velmi, velmi mírné poloze, že lze za kárné provinění - je možné uložit důtku. Jak víme, důtky, to je jako nic. Snížení platu až o 30 % na dobu nejdéle jednoho roku. Pokud dokonce v rámci té doby, kdy to běží, se znovu dopustí - právní - kárného provinění, tak ještě dříve tedy než bylo zahlazené, tak znovu - tak se to může jenom protáhnout o další rok. Nic jiného se neděje.
Anebo odvolání z funkce státního zástupce. Podívejte se, pane ministře, na to, kolik se odvolalo státních zástupců. Nula, nula, nula, jedna. Můžeme se z toho radovat, že asi jsou všichni tak výborní. Ale chci říci, že je tady velký nepoměr mezi důtkou a odvoláním, ale ten, to odvolání se prakticky v praxi nevyskytuje. Takže i mně tam chybí to, co bylo v našich původních návrzích, které tedy neprošly - odstínovaná škála kárných provinění se sankcemi, které odráží závažnost kárného provinění a jsou přísnější než tak, jak je to v současném návrhu. To je další taková poznámka. Ale znovu říkám, nechci říct, použít expresivního - nebojte se, ale chci říci spíše - těšte se, my vám určitě pozměňovacími návrhy doplníme nebo se pokusíme doplnit a pomoci vám, aby ta novela skutečně byla novelou a nejenom nějakou kosmetickou úpravou, jak v těch některých aspektech, o kterých hovořím, zatím na mě působí.
Prostě u těch kárných provinění absolutně si myslím, že selhává nějaká prevence, odstrašující účinek a že víceméně si státní zástupci, kteří se toho dopustí, a jsou to jistě případy, které nejsou charakteristické a většinové, nicméně na ty ostatní nebudou působit tak, aby je motivovaly k tomu, aby úzkostlivě dodržovali všechny právní předpisy a aby se chovali způsobem, který se vyžaduje od každého státního zástupce. Také jsem některé jmenovala, opravdu jsem kladla důraz na to, aby si uvědomili tu etickou stránku věci a že zastupují tu veřejnou žalobu a že opravdu musí velmi úzkostlivě dbát na to, aby přesvědčili nejenom soudce, ale i laickou veřejnost, že obžaloba využila veškerých možností, má důkazy a vystupuje nezaujatě, objektivně a kompetentně i odborně kompetentně.
Takže ten návrh opravdu nepřináší žádnou změnu v tomto ohledu, žádné nové kárné opatření. Obávám se, že v tomhle z nějakých důvodů také mně obtížněji pochopitelných, jsme rezignovali na výraznější změny.
No a ještě bych se dotkla jednoho problému, který tady vidím v takové velmi rychlé obměně těch vedoucích státních zástupců, kterým bude končit funkce. Mluvím tedy o vrchním státním zástupci, krajští státní zástupci, okresní státní zástupci, jejich náměstkové. A to jsem slyšela i ze samotné soustavy státního zastupitelství. Tam se počítá, že se bude muset vypsat, pokud schválíme tuto novelu asi příštím roce - pane ministře, prosím, opravte mě případně - asi třicet řízení. Sama vím, jak to dá obrovskou práci, všechno připravit, a obávám se, že se to nestihne a že by z toho mohl být spíše nějaký trapný omyl, ne omyl, ale nedopatření nebo bychom porušovali zákon. Čili buď jsem si to špatně přečetla a máte tam aspoň rok. Ten návrh ale vypadá tak, že by k té obměně mělo dojít u těch, kteří končí, ale vy máte lepší podklady hromadně v takových periodách, které by neumožnily to výběrové řízení konat způsobem, jakým by se konat mělo.
Pak ještě tady mám jednu takovou věc, kdy jsem se také chtěla zeptat, jak si to - ještě ano. Přechodné ustanovení - tady jsem si poznamenala, radši to přečtu - mají zajistit postupnou obměnu vedoucích státních zástupců v návaznosti na účinnost novelizace, kdy Nejvyšší státní zastupitelství navrhuje z organizačních a praktických důvodů prodloužení intervalu obměny z půl roku na rok. Takže to bylo Nejvyšší státní zastupitelství, které vám tuto připomínku dalo. A píší tady, že při zkrácení z druhé strany způsobí potřebu konat větší množství výběrových řízení v krátkém časovém období, během prvního roku cirka třicet, což je obtížně prakticky proveditelné. Čili to je takový technický exkurs, který ale je třeba vzít v úvahu.
A pak samozřejmě abych nebyla jenom kritická, zmíním myslím dobrou úpravu, proto tam jsou i určité změny v tom zákoně o platech, kdy se uvolňuje a buď se snižuje nebo se zachovává nebo naopak se odnímá pro účely výkonu jiných důležitých funkcí státní zástupce, ať už je to Justiční akademie, Ministerstvo spravedlnosti, kdy někde je zachován ten plat, jinde není, někde je zkrácen, že to vítám, protože s tím byly vždycky problémy a relativně často se to obcházelo.
Pak je tady ještě jedna taková tak zvaná maličkost, ale myslím si, že ve svém důsledku také by potřebovala objasnit. To může vést k určitým problémům. A s ohledem na to, že jde zase o tu funkci, která je ostře i mediálně sledovaná - nejvyššího státního zástupce - tak bych ráda slyšela vysvětlení racionální, proč není možné proti žalobě nejvyššího státního zástupce, pokud tam zůstane ta možnost ho odvolat vládou, přiznat odkladný účinek? Navíc je tam správně stanovená taková lhůta, aby Nejvyšší správní soud o tom musel rozhodnout do 30 dnů. Čili svým způsobem nechápu, proč se vystavujeme riziku, že tady budeme mít nějakou dobu dva nejvyšší státní zástupce a na rozumné vlády nelze nikdy spoléhat, jak myslím vždycky, že jak řada z nás už i z minulosti - takže tady toto skutečně bych chtěla vysvětlit.
Myslím si, že ten návrh není dostatečný, dostatečně neposkytuje ochranu veřejných práv toho nejvyššího státního zástupce a skutečně umožňuje vznik té situace, kterou bychom chtěli všichni vždycky, které bychom chtěli všichni vždycky předejít, čili že v mezidobí dojde k jmenování nového nejvyššího státního zástupce a kdyby ten Nejvyšší správní soud potom vyhověl tomu původnímu nejvyššímu státnímu zástupci, tak ex lege ta funkce zanikne - toho nového.
No, myslím si, že - sama z vlastní zkušenosti si vzpomínám, jak tenkrát zlomové rozhodnutí, nový, jiný judikát Nejvyššího správního soudu tenkrát zvrátil to moje rozhodnutí, odvolání generálního ředitele Vězeňské služby. Byla to tedy pro mě velká lekce a takovou lekci bych panu ministru spravedlnosti nepřála. Takže prosím, zvažte to ještě, jestli toto je nutné.
Co by se mně na tom, na té novele líbilo, že odstraňuje ty mezery, které máme. Zpřesňuje postavení státního zástupce, staví najisto, zavádí ta funkční období. Neříkám, že tomu tleskám, ale to jsme dávno chtěli a konečně to v tom návrhu je.
Takže za nás, myslím všechny, teď bych chtěla vystoupit jako zpravodajka. Buďme prosím ostražití, pozorně prostudujme ten sněmovní tisk, samozřejmě budeme navrhovat ústavněprávní výbor, jaký jiný by měl být garančním, nevím. A teď musím říci, pomozme této novele, aby byla skutečně zásadní novelou a aby nezůstalo u tohoto, co do obsahu útlého a jen částečně reformního návrhu zákona.
Z mé strany, pane předsedající, teď všechno, protože si myslím, že zákon o státním zastupitelství je normou, která nemusí úplně všechny poslankyně a poslance zajímat, a proto jsem se snažila jenom upozornit na ty mezery, které budeme muset panu ministru spravedlnosti pomoci dotvořit svými pozměňovacími návrhy, pokud nám teď něco nevysvětlí natolik, že od tohoto postupu upustíme.
Děkuji za pozornost.
