samozřejmě ten relativně pečlivě připravený a doufám i systematický projev musím zkrátit ze dvou důvodů. Řada argumentů a skutečností, faktů i domněnek zde již odezněla a navíc jsem byla vyzvána, abych v zájmu toho, abychom konečně uzavřeli tuto kauzu, svůj projev maximálně zkrátila. Proto, kdo by měl potom zájem se seznámit více s rozborem, kterému jsem věnovala více hodin, právě smyslu, funkci a ústavně právním souvislostem, institutu imunity i v historickém vývoji ráda alespoň jemu nebo jí, té zájemkyni, ty informace předám. Takže mně odpusťte, že skočím in media res, rovnou k věci, kvůli které jsem se stala i vystupující na této schůzi.
Jsem rovněž členkou mandátového a imunitního výboru. Na rozdíl od paní kolegyně Táni Malé, které je naprosto nepřípustným způsobem vyhrožováno na sociálních sítích a je osočována v médiích, jak všichni dobře víme, mně se takovýto zájem médií zatím vyhnul. Proto zůstanu v té věcné rovině snadněji klidná a doufejme, že i pro vás všechny srozumitelná. Nemyslím si, že by jednání mandátového a imunitního výboru probíhalo v atmosféře, která by byla pro nás všechny příjemná. Nicméně jsme se myslím s tím úkolem, který nám ukládá ustanovení § 45 odst. 1 písm. a), abychom jako nástroj orgánu Poslanecké sněmovny zjistili, zda jsou v imunitních věcech dány podmínky pro trestní stíhání a v této souvislosti se zde i konkretizují a i ty zvyklosti sněmovní nám nastiňují postupy, které máme provést, abychom se dobrali takového výsledku, s kterým můžeme předstoupit před Sněmovnu. To zde bylo, myslím, velmi zevrubně a pečlivě popsáno ve zpravodajské zprávě. Tu už jste slyšeli. Usnesení ještě uslyšíte. Jistě nebudete překvapeni. Všichni víme, jak to dopadne již nyní a navíc dva hlavní aktéři sami žádají o vydání. Protože jsem však před tím než jsme hlasovali na mandátovém a imunitním výboru provedla jisté zhodnocení toho hlediska oboru, na který se specializuji, trestního práva, tak dovolte, abych s některými závěry vás seznámila i zde a možná, že pochopíte, proč jsme se na mandátovém a imunitním výboru, nebo lépe pochopíte, hlasování nakonec zdrželi.
Stejně jako ostatní členové mandátového a imunitního výboru jsem i já měla možnost se seznámit s trestním spisem a dospěla jsem po jeho prostudování k následujícím závěrům. Záměrně se budu vyjadřovat někdy příliš obecně právě proto, že nemohu a nechci prolomit důvěrnost těch informací, kterých jsem se jako členka mandátového a imunitního výboru, ke kterým jsem měla na rozdíl od vás přístup. Řada ve spise uvedených skutečností údajně prokazujících trestnost jednání, to je naplňující skutkovou podstatu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku spáchaného formou účastenství a skutkovou podstatu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 5 trestního zákoníku, také spáchaného formou účastenství, čili podle § 24 odst. 1 písm. a), není vůbec nebo jen velmi nedostatečně důkazně doloženo. Dalším zjištěním, ke kterému jsem dospěla studiem předmětného spisu, je konstatování nesprávně trestně právní kvalifikací údajné trestné činnosti obviněného Andreje Babiše, která vede nejen k chybným právním závěrům, ale současně pro mne i zpochybňuje i odbornou erudici příslušných policejních orgánů a otevírá pak logicky prostor pro úvahy ohledně vysvětlení takových zásadních pochybení. Konkrétně jde o minimálně diskutabilní jednočinný souběh trestného činu dotačního podvodu s trestným činem poškození finančních zájmů Evropské unie, a to jak co se týká jejích základních skutkových podstat, tak kvalifikovaných. Neméně překvapující je konstrukce účastenství, ať již pokud jde o organizátora tohoto trestného činu, kterým měl být Andrej Babiš, tak jeho tzv. pomocníky, kde se dopustil podle mého názoru policejní orgán elementárních chyb při aplikaci trestně právního institutu účastenství na konkrétní příklad, kdy účastníkem na dokonaném trestném činu, ale i jeho pokusu, to nebyl tento případ, může být jen ten, kdo sám není pachatelem ani spolupachatelem téhož trestného činu. Z principu akcesority účastenství pak vyplývá, že trestní odpovědnost účastníka je závislá na trestní odpovědnosti hlavního pachatele nikoliv naopak, jak se nesprávně dovozuje v usnesení o zahájení trestního stíhání Andreje Babiše.
V dané trestní věci považuji za klíčové posouzení subjektivní stránky zavinění hlavních pachatelů, ke kterému mělo dojít tím, že vědomým a úmyslným jednáním realizovali a dokončili záměr organizátora, obviněného Andreje Babiše. Obdobný popis najdeme ohledně subjektivní stránky pomocníků, kterým se klade na vinu, že svým vědomým a úmyslným protiprávním jednáním napomohli realizovat záměr obviněného Andreje Babiše. Přestože - a to je prosím důležité - u údajného organizátora Andreje Babiše není nikde ve spisu, já jsem ho nenašla, důkaz dokládající organizování a zosnování jemu za vinu kladených trestných činů, přesto dochází policejní orgán k závěru, že lze vůči němu zahájit trestní stíhání, ač mu musí být zřejmé, že ty důkazy, prokázání jeho zavinění ve spise, alespoň zatím - nevylučuji, že nebudou dodány - alespoň zatím absentují. Namísto nich pracuje s hypotézami a konstrukcemi, které nevycházejí z konkrétních faktů a zjištění. Pokud tím tedy policejní orgán vytváří verzi, která se neopírá o konkrétní důkazy, pak tím flagrantně porušuje principy zakotvené v § 2 odst. 5 a odst. 6 trestního řádu, které upravují postup, jakým má policejní orgán - závazně upravují - shromažďovat důkazy.
Nechci a nemohu zde suplovat ani roli státního zástupce, který nepochybně ve svém rozhodnutí o stížnosti do usnesení o zahájení trestního stíhání mnou jen namátkou uvedená pochybení policejního orgánu zohlední, ani obhájce upozorňujícího na nepřezkoumatelnost takového rozhodnutí i z jiných než dosud uvedených důvodů. Např. mě tam zarazila absence specifikace doložení údajné škody způsobené finančním zájmům Evropské unie. Opět nepůjdu do detailů. Mým úkolem zde není rozebírat jednotlivé chyby, mezery a vady procesního postupu policejního orgánu. Mým úkolem je vyjádřit své překvapení nad jejich početností, zásadní povahou, vypovídající mimo jiné i o ignorování některých uznávaných závěrů trestně právní doktríny, částečně i judikatury.
A teď dovolte s určitou nadsázkou - pokud jde o obviněného Jaroslava Faltýnka, je jeho trestní věc výrazně jednodušší a důkazní nouze o to flagrantnější. Zde si dokonce s vysokou pravděpodobností troufnu již dnes odhadnout postup státního zástupce, který bude zřejmě nucen ve svém rozhodnutí o stížnosti tohoto obviněného do zahájení trestního stíhání věc buď vrátit nebo zastavit.
Dovolte mi konečně závěry k tomu, co jsem zde řekla. Nemůžu i s ohledem na čas i na povinnost mlčenlivosti zevrubně vylíčit všechno, co jsem se ve spisech dočetla a co jsem si potom dotvořila, ten svůj obrázek, tím, jakých informací se mi dostalo návštěvou pana státního zástupce a policisty na mandátovém a imunitním výboru. Přesto obě trestní kauzy, jak trestní stíhání pana poslance Babiše, tak pana poslance Faltýnka, podle mého přesvědčení lze již nyní zhodnotit asi takto. Trpí jednou podstatnou vadou, a totiž nedostatkem důkazů zejména ohledně subjektivní stránky stíhaných trestných činů, vadnou trestně právní kvalifikací a z hlediska politického načasováním celé akce do velmi vypjatého období před volbami do Poslanecké sněmovny a nyní do období, kdy se jedná o budoucí vládě a samozřejmě také jsme na prahu prezidentských voleb. Nelze se proto ubránit důvodnému podezření ze zneužití prostředků trestního práva k oslabení politického soupeře. Podtrhuji jako právník - silného podezření, nikoli jistoty. Proto jsem se spolu se svými kolegyněmi a kolegy v mandátovém a imunitním výboru při hlasování o návrhu usnesení o vydání poslanců Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka nakonec zdržela.
Protože klub hnutí ANO po přednesení informací od nás, členů mandátového a imunitního výboru, zaujal jednotný postoj, hlasovat při projednávání tohoto bodu ve Sněmovně proti vydání obou poslanců, byť oni sami o své vydání žádají - a já jsem se na to výslovně tam ptala - a vyjádřit jim tak svou podporu, připojím se i já k tomuto postoji, neboť informace a fakta, která jsem nalezla ve spisech a v podstatě v těch výpovědích státního zástupce a policejního orgánu, mi tento můj postoj odborně plně opodstatňují. Kromě toho jsem v posledních letech byla stejně jako vy přímým svědkem řady podobných zpolitizovaných kauz, kdy partikulární zájmy převládly nad zájmem veřejným, kterým by mělo být vždy nikoli oslabení politického protivníka na komunální, krajské či celostátní úrovni prostředky trestního práva, ale dostatečně rychlé a efektivní prošetření věci a rozptýlení podezření nebo zahájení trestního stíhání až v okamžiku, podtrhuji, kdy je již k dispozici dostatek důkazů. Kauzy, jako byl v poslední době např. Michal Hala, Petr Laušman, Alena Vitásková a všechny další, které zde byly jmenovány, mne zneklidňují o to více, že ti, kteří je trestně stíhali a odvolávali se v jejich neprospěch k vyšším soudům, státní zástupci, nebudou nikterak a nikdy za své jednání postiženi, byť si obvinění, obžalovaní a nyní zproštění nepochybně vysoudí na státu nemalé odškodnění za nesprávný úřední postup nebo rozhodnutí. Mohla bych jmenovat ještě dosud živé kauzy, které jsem jmenovat chtěla, jejichž aktéři se na mě, resp. ti obvinění a obžalovaní se na ně obracejí a ukazují mi nebo předkládají mi důkazy o své nevinně jako poslankyni. S ohledem na své současné postavení - mám přerušenou advokátní činnost - nemůžu dělat nic, než na tyto kauzy upozornit, ale protože nemám v těchto případech důvěru ve státní zástupce a policii, že by to šlo potom na vrub, v neprospěch těchto živých kauz, tato jména zde uvádět nebudu, byť souhlasy k tomu mám.
I proto kromě jiného jsem jako ministryně spravedlnosti nepodepsala a nepředložila návrh nového zákona o státním zastupitelství, který právě v trestních věcech hospodářské povahy neúměrně posiloval nezávislost, ale i neodpovědnost státních zástupců bez toho, že by výrazně zpřísňoval jejich kárnou odpovědnost pro případ závažného profesního pochybení. Nyní jsem tomu velmi ráda a myslím, že by to mělo být pro nás všechny dostatečným poučením, až opět někdo přijde s návrhem na posílení nezávislosti, chce se mi říci stejně s Marií Benešovou až absolutní nezávislosti, státních zástupců, aniž by současně zpřísnil jejich kárnou odpovědnost.
A abych dostála tomu, co si myslím, že by každý z nás měl ve své práci vždy respektovat, jistou míru nezávislosti, spravedlivosti, objektivity, tak nemusela bych to dělat, ale včera dorazila do Sněmovny petice, která vyzývá poslance k vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání. Splňuje požadavky petičního zákona č. 85/1990 a byť jsme ji ještě nepředjednali, tak já o ní chci jenom informovat. Ti občané - těch podpisů pod ní je pouze šest a dvacet tři elektronických - žádají o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka. A já mám zaplavený e-mail peticemi nebo žádostmi, které nesplňují tyto požadavky a v této souvislosti chci jenom uvést, že ty opačně - každý den chodí - nás zase žádají o nevydání, protože v tom vidí politizaci. Čili tato petice splňuje požadavky, správně bychom ji projednali za měsíc, za dva, ale když mám tu možnost, tak vás o ní chci informovat. Ti, kteří podepsali, žádají o umožnění trestního stíhání obou poslanců a jejich vydání.
Úplně na závěr bych chtěla jenom říci, že to pro mě bylo dvojnásob obtížné, protože jsem se nechtěla zpronevěřit svým, řekněme, znalostem v oblasti trestního práva, které jsem doplnila i ještě prohloubila znalostmi z oblasti ústavního práva a s dobrým vědomím a svědomím budu hlasovat proti vydání. Protože stejně jako zde již v citovaných případech poslankyně Kailové, poslance Růžičky, poslance Svobody, jsem přesvědčena, že zatím bohužel ten institut imunity je jediný, který nás může ochránit před tím, čemu bychom měli vždycky zabránit. A to je před zneužitím prostředků trestního práva k oslabení politického soupeře.
Děkuji vám za pozornost.