tento zákon, resp. toho novela toho zákona má zajímavou tradici, resp. historii. Jak víte, dost dlouho trvalo, než jsme zřídili Nejvyšší správní soud v takovém organizačním i personálním obsazení, aby se mohl vypořádat se ctí, myslím, že už to můžeme říci, aspoň my, kteří se zabýváme nebo věnujeme justici delší dobu, jak se posléze v posledních cca 10 letech stalo. Nicméně jeho práci komplikoval nárůst tzv. kasačních stížností, čili projednávání rozhodnutí a rozhodování o rozhodnutích krajských soudů v rámci mimořádného přezkumu. Na tom mém místě by měl sedět, resp. stát správně pan poslanec Benda. Po volbách v roce 2017 do Poslanecké sněmovny jeden z prvních, kdo nás navštívil, byl pan doktor Baxa, tehdejší předseda Nejvyššího správního soudu. Poprosil nás, byl to, já si to pamatuji velice dobře, protože nás to překvapilo, jak brzy, a opravdu nás poprosil, abychom jim pomohli s nápadem, který jim právě tu kvalitní činnost Nejvyššího správního soudu komplikuje. Samozřejmě vy víte, že jsou i určité, řekněme, zdravé, soutěživé tendence, který nejvyšší soud je nejlepší. Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud. Nedá se to vůbec poměřovat. Ústavní soud. Ale pro justici je to i správné, já to sleduji dlouhodobě, že ten Nejvyšší správní soud si vede v této tzv. soutěži velmi, velmi dobře.
Aby si vedl ještě lépe, požádal nás pan doktor Baxa, jménem všech svých kolegyň a kolegů o to, abychom je odbřemenili od tzv. zbytečných kasačních stížností, říkám takzvaných, protože žádná kasační stížnost není zbytečná, ale některá může být nepřijatelná. Navrhl velmi elegantní řešení, aby se ta novela, kterou by se umožnilo rozhodovat Nejvyššímu správnímu soudu, tím nejjednodušším způsobem přiblížila stavu, který panuje po novelizaci zákona č. 150/2002, která umožnila odmítat určité kasační stížnosti pro nepřijatelnost v azylových věcech. Původní znění bylo podle mého názoru sice odvážné, ale velmi jednoduché, protože jenom škrtlo ta slova „azylové věci“, čili se slovem... Vteřinku, já si to najdu, teď jsem se tady do toho trošku zapletla, protože ten náš původní návrh zněl jednoduše, že ve věcech mezinárodní ochrany v § 104a odst. 1 se toto sousloví zrušuje, a tím pádem v těch věcech, kde už soud předtím rozhodl opakovaně, podstata věci byla objasněna, v podstatě jde jenom o delší řízení před Nejvyšším správním soudem, se ta kasační stížnost pro nepřijatelnost odmítne.
Já jsem si už tenkrát říkala, zda to nějakým způsobem neohrožuje ústavní principy, že každý stěžovatel, i ve správních věcech, má nárok na to přezkoumat rozhodnutí krajského soudu. Ústavní soud se k tomu nicméně, máte to v podkladech, vyjádřil. Proběhla o tom diskuse i na stránkách odborného tisku a výsledek té diskuse dospěl k určitému kompromisu, který si myslím, že je zdravý. Posuďte sami, vy ostatně budete ti, kteří definitivně rozhodnou, jestli se toto odbřemenění kasačních stížností, jejich projednávání před Nejvyšším státním soudem skutečně stane realitou, nebo jestli to zůstane v této rovině, protože u nás v Poslanecké sněmovně, pokud byste nám to vrátili, tak sice převládá názor, že by se mělo vyjít vstříc Nejvyššímu správnímu soudu, nicméně nepopírám, že zde existují i hlasy protichůdné. Takže to bude hodně záležet na vás. Čili ta změna, ke které jsme nakonec dospěli a kterou vy máte, se promítla v jiném návrhu znění toho § 104a odstavec 1, kdy se slova „ve věcech mezinárodní ochrany“ nahrazují slovy „ve věcech v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný soudce“. Tam už by příště kasační stížnost mohla být pro nepřijatelnost odmítnuta. Ale současně, jako další kompromis, se ještě zrušil ten odstavec 3 v tom § 104a, který do současné doby umožňuje, aby v takových věcech se vůbec nezdůvodňovalo proč.
Takže oni si budou muset dát, jestli, oni a ony, soudkyně a soudci Nejvyššího správního soudu, tu práci, že zdůvodní, proč se tak stalo, proč se tím nezabýval Nejvyšší správní soud, proč využil toho institutu nepřijatelnosti. Čili poměrně jednoduchá úprava, ale dopady, nebudeme si namlouvat, budou veliké. A pro ten soud to bude znamenat, že se bude moci věnovat skutečně kauzám, která přesahují zájem toho konkrétního stěžovatele. Já se vám přiznám, já jsem skutečně zcela otevřeně ze začátku doktoru Baxovi, kterého znám z doby, kdy jsem byla ještě mladá, tak v podstatě jsem mu říkala – no, nechcete toho moc po nás? Ale pak při tomto kompromisu si myslím, že bychom na tuto změnu mohli kývnout, aby se opravdu Nejvyšší správní soud, který má velmi kvalitní soudkyně a soudce, někteří z nich studovali na Plzeňské právnické fakultě v době, kdy, doufám, se tam ještě žádné diplomy nešvindlovaly, tak je znám osobně, vyrostli, jsou jedni z takových představitelů mladé justice, jak já říkám, takže tito lidé, jejich mozky bychom měli využívat k tomu, aby tvořili zásadní klíčové judikáty pro správní soudnictví, a ne aby lenivěli recyklováním rozhodnutí, kde stačí vyšší soudní úředník.
Já už vás nebudu zdržovat, protože toho máte dneska hodně, jsem k dispozici samozřejmě, a ještě jednou přimlouvám se za to, abyste tuto novelu schválili, anebo prostě nám ji vrátili, ale pak se ještě ten souboj o to, co Nejvyššímu správnímu soudu z kompetencí „vzít“ a umožnit mu rozhodovat v těch podstatných věcech, znovu odehraje na půdě Poslanecké sněmovny.
Děkuji vám za pozornost. Pane předsedo, děkuji.
