Já jsem chtěla navázat na vystoupení svého kolegy, předsedy ústavně-právního výboru a bývalého předsedy Poslanecké sněmovny, který má tu historickou paměť a v podstatě nás svým vystoupením varoval. Připomínal nám, že se nám v minulosti nevyplatilo, a to se týká i třeba poslankyň a poslanců za mojí politickou stranu, hnutí ANO, já dám jeden příklad. Víte, jak skončily restituce u Ústavního soudu. A tady je to v podstatě jisté, že tento zákon z důvodů, které tady nebudu znovu opakovat a které jsou nejenom tím nálezem 55/10 Ústavního soudu zřejmé, takže z těch důvodů, které tady byly již vyloženy a já jenom upozorňuji, že ta dikce článku 99 zákona o jednacím řádu opravdu na tu normu není přiléhavá, a to si troufnu říct i vlastně jako vaše zmocněnkyně vlády pro lidská práva, že nejsou ohrožena základní práva a svobody občanů tím, že tyto vybrané profesní skupiny, což je navíc ještě, a to tady nezaznělo, diskriminující, budou zkrácena na svých právech ve prospěch většího celku, a je to zdůvodněno tím, že státu hrozí buď škody nebo je ohrožena bezpečnost státu. Takže v tomto ohledu jsem si jistá, že ty důvody by nás měly vést ke zvláštní obezřetnosti a neměli bychom manifestovat svým hlasováním ve prospěch projednávání této normy ve stavu legislativní nouze. A navíc i s jistou dávkou retroaktivity, o které zde byla také již řeč, protože 1. ledna všechny ty platy, které mají být sníženy, byly zvýšeny, takže opravdu nejde o zmrazení, tak bychom měli být velmi opatrní a ostražití.
Já jsem hlasovala pro tu normu, pro ten zákonný návrh zákona, kterou předložila bývalá vláda, nebyla schválena. Tenkrát ta vůle politická nebyla. Nová vláda má legitimně samozřejmě možnost znovu tuto otázku otevřít, ale ten proces, jakým jí otevřela, zpochybňuje platnost vlastně toho našeho hlasování od samotného počátku. A koneckonců já jsem si tu svoji roli tady definovala tak, že vždycky budu vystupovat na straně práva, nebo radši nebudu vystupovat vůbec. A tady v tomto ohledu se obávám, že ani jinak vystupovat nemůžu. A jsem také samozřejmě v dilema, jistě jako politické gesto by to bylo hezké občanům České republiky ukázat, že politici, státní zástupci a soudci jsou postiženi... svými vysokými platy dávají snížením... nebo teď už opravdu snížením dávají najevo solidaritu s tím, jak jsou finančně postiženi jejich spoluobčané.
Ten problém je ale opravdu, že to není ústavně komfortní postup a že bude s vysokou pravděpodobností hraničící s jistotou Ústavním soudem přezkoumán s výsledkem, že byl neústavní. Pak je tady ještě ta skupina soudců, já úmyslně vyjímám státní zástupce, protože v hlavě, tuším čtvrté, mezi výkonnou mocí, byť takto nejsou označeni, ale v tom článku 80 Ústavy jsou uvedeni státní zástupci, tak řekněme, že tam ještě bych viděla i určitou vůli nebo možnost Ústavního soudu k tomu přihlédnout a neprohlásit ve vztahu k věcné... k obsahu té normy, to znamená k tomu zásahu do jejich platů tuto část za neústavní. Ale vůbec si nedovedu představit, že by šel Ústavní soud jaksi proti své ustálené judikatuře v tom smyslu, že by připustil, aby Sněmovna snížila plat soudcům, a to ještě touto diskriminační retroaktivní formou.
Takže varuji, byť bych ráda pro tu normu zvedla svoji ruku. Rozhodla jsem se, že jí nezvednu, protože jako právníkovi mně to jde opravdu proti mému přesvědčení hlasovat pro něco, co u Ústavního soudu skončí způsobem, který jsem tady naznačila. A současně tedy vybízím i právníky bez ohledu na to, z jaké oblasti a z jakého politického spektra jsou, aby se před tím hlasováním zamysleli, nejde o tak klíčovou normu, ale jde spíš o to, jestli budeme hlasovat v těchto otázkách, které už jsou i s optikou ústavního práva problematické v budoucnu a můžou být ještě významnější, tak jestli budeme hlasovat podle svého profesního přesvědčení, anebo prostě zapomeneme, že jsme právníci a zvedneme ruku pro normu, o které předem budeme vědět, že bude zrušená. To už ať si každý podle svého vědomí a svědomí posoudí sám. Děkuji za pozornost.
