Jsem zvědavá, jestli se mi podaří vás zaujmout, milé kolegyně a milí kolegové, (V sále panuje mírný šum.) protože u implementačních novel to není tak snadné. Ale bylo zde řečeno všechno v rámci čtení, která předcházela.
Nikdo z nás nebude zřejmě, a to bych se dost mýlila, zpochybňovat to, že jsme na samotné hranici těch lhůt a že jde o novelu, která to naše trestní řízení - troufnu si říct - udělá efektivnější, určitě evropštější v tom smyslu správného zacházení jak pokud jde o oblast důkazů tak pokud jde o oblast dalšího vyšetřování závažné trestné činnosti. Nebudu znovu opakovat to, co zde zaznělo kompetentněji z úst pana ministra spravedlnosti. Ten ještě jistě v závěrečném slově něco doplní.
To, na co já se chci zaměřit a k čemu se tady chci i přihlásit, je oblast, se kterou jsem vůbec nepočítala, že tady budeme novelizovat a upravovat. Je to zákon o obětech trestných činů č. 45/2013 Sb., kde, jak dobře víme, někdy toho využije, neříkám záměrně zneužije, příslušné úřednictvo na příslušném ministerstvu a zakomponuje do jinak orientované, jiné problematice věnované novelizaci i to, co potřebuje dořešit. A to se přesně stalo v tomto případě. Je to zákon o obětech trestných činů, který opravdu nesouvisí s implementací, kterou jsme byli povinni provést.
V tom původním znění, když jsem ho četla a objevila jsem to; a musím se tady přiznat, jako už jsem se přiznala v rámci druhého nebo prvního čtení, že mně to uniklo těsně před koncem našeho volebního období, že už se jednou tato snaha projevila a že jsme ji nechali a naštěstí tenkrát neprošla, tak se nám tam vloudila taková změna, která pro ty z vás, kteří se nikoliv do hloubky zabývají problematikou kompenzace majetkové i nemajetkové újmy, takto to nazvu, kterou utrpí oběť trestného činu a kterou by jí stát měl kompenzovat, a podle našich mezinárodních závazků je i k tomu i povinen a zavázán, tak v současné době ta právní úprava není příliš přehledná, a proto musí často svými judikáty ten výklad, který by měl být jasný a závazný podle platných právních předpisů, konkrétně podle toho zákona o obětech trestných činů, obětech trestných činů, ano, tak nahrazuje soud v tomto případě, v posledním případě to byl Nejvyšší správní soud, který vydal zlomový judikát, který je velmi nedávný a kterým otevřel širší možnosti pro kompenzaci nemajetkové újmy i majetkové újmy, která není dostatečně pokrytá v rámci výkladu, který zastává, ve správní řízení o tom rozhoduje paralelně Ministerstvo spravedlnosti.
Neříkám, že rozhoduje chybně. V podstatě se nám tady vytvořila dvojkolejnost, což je vždycky špatně už jenom z hlediska ekonomického a časového. Běží tady správní řízení a trestní řízení a Nejvyšší správní soud na základě jednoho případu - a já vám stručně jenom řeknu, o jaký případ šlo, abyste si uvědomili, o jakou problematiku jde. Vždycky na těch konkrétních případech je to lepší. Nezletilé dítě zneužívané, pohlavně zneužívané vlastním otcem minimálně dva roky, v sedmi až devíti letech, zřejmě delší dobu, jenže díky chybám v trestním řízení se nepodařilo důkazně to delší zneužívání prokázat. A tentýž otec zneužíval i sestřenici tohoto dítěte, také nezletilou. Byl odsouzený pravomocným rozsudkem trestního soudu na šest let, ale s ohledem na nouzový stav, na pandemii, se všechno strašně dlouho táhlo.
Takže to dítě by přišlo jak o lhůty, které jsou teď špatně nastavené v § 30 odst. 2 zákona o obětech trestných činů, tak i o část kompenzace toho, co se projevilo bohužel až v jeho patnácti, šestnácti letech - těžké posttraumatické poruchy. Četla jsem i ty znalecké posudky, které jsou obsahem velmi podrobného klíčového, zlomového judikátu z 8. října 2021. Skoro se mi chce říci, že děkuji tomu předsedovi senátu panu dr. Jakubu Camrdovi, že tomu věnoval tolik pozornosti a myslím si, že by si to zejména úředníci na Ministerstvu spravedlnosti měli dobře přečíst ještě jednou. Ten judikát naprosto odpovídá našim mezinárodním závazkům.
Na druhé straně chápu, že je někdy velmi takové svádějící, a to pokušení je značné, využít novelizace trestních zákonů a zbavit se problému. To zbavení se problému bylo velmi jednoduché. V tomto případě se týkalo vypuštění § 28 odst. 2 zákona o obětech trestných činů, které v současném znění - a já vám ho raději přečtu - v podstatě umožňuje, aby ten soud, který rozhoduje v trestním řízení a posléze na něj navazují další řízení, bohužel teď v současné době je to duplicitní správní řízení, tak aby v tom § 28 odst. 2 rozhodl tak: "Jestliže o náhradě škody nebo nemajetkové újmy bylo již rozhodnuto pravomocným rozsudkem, je výše způsobené škody nebo nemajetkové újmy zjištěná v rozsudku závazná pro stanovení peněžité pomoci v rozsahu, v jakém již bylo o náhradě škody nebo nemajetkové újmy rozhodnuto."
Protože pokud o tom rozhodl, a v případě, o který tady šlo, rozhodl a tuším, že tam bylo asi 350 000, které přiznal tomu dítěti a přiznal mu i ty lhůty, takže už nedošlo k promlčení, nedošlo k prekluzi, ke zmeškání té lhůty, protože tam jsou ještě nastavené v tom § 30 odst. 2 ve vztahu k takto poškozeným nezletilým obětem nesmyslné lhůty, nesmyslně krátké. Takže tento odstavec byl vypuštěn. My jsme ho tam vrátili na ústavně právním výboru, nicméně s ohledem na další jednání s Ministerstvem spravedlnosti, s ohledem na čas, který nás tlačí a i potřebu tu implementaci konečně dokončit úspěšně a přijmout ten zákon, tak jsme nakonec souhlasili s určitou modifikací, kterou jsme tam vložili s paní zpravodajkou tisku, mojí milou kolegyní poslankyní Malou, která tam navrhuje v tom našem pozměňovacím návrhu vloženém do systému pod číslem 474 jiné znění.
Nicméně musím říci, že nejsem z toho úplně nadšená a tady jsem právě využila toho svého vystoupení k tomu, abych řekla, že určitě se tím budeme zabývat na podvýboru pro problematiku sexuálního násilí a také doufám na ústavně právním výboru znovu při nejbližší příležitosti. Až se bude novelizovat trestní zákoník, tak se k této problematice opět vrátíme, protože se obávám, že pokud schválíme - a paradoxně teď ten návrh, který jsme tam vložili, 474 - tak fakticky ty soudy budou mít ztíženou situaci a nebudou moci ukládat náhradu škody a kompenzace, zejména toho bolestného, té nemajetkové újmy, v takovém rozsahu, zase to říkám zjednodušeně, jako dosud. Je pravda, že z hlediska čistoty právního řádu to bude lepší, protože tady bude odstraněna jednak nejasnost, jednak dvoukolejnost. Ale zase nesměla bych být ministryní spravedlnosti aspoň těch třináct měsíců - a nevěřím, že se to tam tak výrazně změnilo - mít(?) delší lhůty a nejvíce stížností vždycky šlo, jak dlouho trvá odškodňování např. těch, kteří byli neprávem odsouzeni a žádají o náhradu škody.
Je tam přetížený ten příslušný odbor, ti lidé to nestačí zpracovávat. Ptala jsem se i na ústavně právním výboru, jak je to s odškodňováním obětí trestných činů. Máme úpravu, v rámci které se každý peněžitý trest a další finanční sankce převádějí do fondu na pomoc obětem trestných činů. Bylo mi řečeno, že z tohoto fondu se tyto věci neproplácejí. Přitom se tam musí hromadit milionové sumy a co s nimi děláme? Koncem roku je převádíme do státního rozpočtu, kde se rozplynou jistě na jiné, užitečnější věci. Teď to říkám úmyslně s nadsázkou a ironicky. Čili opět dobrý úmysl, který v praxi nefunguje.
Takže já jsem i sama kvůli sobě potřebovala tady vystoupit a jak se říká, odhalit ledví a říci, že to, co teď navrhujeme, změna § 30 odst. 2, kdy zavádíme speciální režim, který se bude týkat právě nezletilých obětí trestných činů a ta specialitka je v tom, že se tam doplní jedna jediná větička, že žádost nezletilé oběti trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti lze podat u ministerstva nejpozději do dvou let ode dne, kdy nabyla zletilosti, anebo do pěti let, jestliže skončila ta lhůta později. Jinak to právo zanikne. Bude mít stejně jako oběť v Rakousku, Německu, v jiných evropských zemích a stejně v souladu s našimi mezinárodními závazky ta oběť - já jsem se dívala do německého zákoníku a zjistila jsem, že to tam také takhle mají, takže to opravdu můžu potvrdit - nárok na to, aby mohla třeba ta sedmiletá oběť, která byla zneužívaná dva roky, jako to bylo v tomto případě, minimálně dva roky tam píšou, a potom od těch čtrnácti, patnácti, šestnácti se začala projevovat ta psychická újma a posttraumatická porucha, tak aby měla možnost vůbec požádat o tuto pomoc. Ale je to vykoupeno, otevírám to zcela otevřeně, tím, že tam vkládáme pozměňovací návrh 474, který nám to ustanovení, které tak krásně svým judikátem otevřel soudce Nejvyššího soudu pod číslem jednacím 5AS189/2020-61, částečně zužujeme tu pomoc.
Takže já končím svoje vystoupení, že tentokráte s těmi svými pozměňovacími návrhy, nebo našimi, nejsme stoprocentně spokojené. Udělaly jsme maximum možného. Předpokládám, že i oběti pochopí, že jsme tady volily cestu, protože potřebujeme kladné stanovisko Ministerstva spravedlnosti, konkrétně ministra spravedlnosti, potřebujeme, aby většina Poslanecké sněmovny zvedla ruku a myslíme si, že je neodpustitelné, aby dětské oběti jenom kvůli tomu, že se na ně dosud aplikoval režim jako pro dospělé, neměly možnost dosáhnout ve stejném rozsahu na kompenzaci újmy, kterou bolestivě utrpěly v letech, kdy třeba ani nevěděly, že o újmu jde. V pěti letech zneužívané dítě nebo tříleté, měli jsme i ty případy, spolupracuji s těmi a dvokáti, kteří zastupují tyto oběti, tak říkají, že i tříleté dítě, které je delší dobu zneužívané, velice často ve dvanácti, ve třinácti letech má problémy a velké problémy, což jsem třeba netušila.
Takže závěrem doporučuju i ty pozměňovací návrhy 374 a 474 odsouhlasit s tím, že zejména pokud jde o novelizaci ustanovení 28 odst. 2, tak ji nepovažuju za konečnou a optimální a doporučuju, abychom se k ní vrátili právě proto, že bychom měli být v souladu s mezinárodními závazky, které nám říkají, že stát bohužel v případech zejména dětských obětí selhal. Selhal v tom, že nenaplnil preventivní úlohu, nezajistil prostřednictvím svých státních orgánů to, aby se dítěti takové příkoří nestalo. Všichni víme, že to vždycky nejde. Vždycky to nejde, ale někdy to jde. A někdy prostě ten OSPOD zaspí, někdy je to někdo jiný, musím říci sousedi, a někdy jsou to i lidé, u kterých bychom to nepředpokládali i vzhledem k tomu, že by se měli těmito veřejnými záležitostmi více zabývat, tak i ti zaspí. V takovém případě ale máme nástroje v zákoně o obětech trestných činů, můžeme je využít a není dobré zužovat tyto možnosti jenom s poukazem na to, že nám to po administrativní stránce nevyhovuje, protože tady máme buď nepřehlednou právní úpravu, nedostatečnou a nebo dokonce matoucí. Ale ten judikát Nejvyššího správního soudu to skutečně nyní vykompenzoval.
Dobře, tu právní úpravu, pokud schválíme tak, jak je navržená, tak zjednodušíme. Nejsem si ale vůbec jistá tím, že to pro oběti trestných činů ve svém výsledku bude o tolik lepší. Pokud jde o lhůty a nezletilé oběti, tam jsem si jistá tím, že to lepší bude.
Děkuji vám za pozornost.
