Odsun německého obyvatelstva
Paní Válková, můžete s jistotou tvrdit, že máte jasnou představu o tom, jak probíhal odsun německého obyvatelstva po 2. světové válce. Já jsem se narodil v roce 1977 a osobně ještě pamatuji spoustu Němců, kteří žili v naší obci a širokém okolí, a evidentně nikdy nebyli odsunuti. Mezi nimi byli dokonce i vojáci, kteří bojovali ve wehrmachtu za Hitlera apod.Ono to totiž asi nebude tak horké s tím odsunem, jak se snažíte nejen Vy, ale i jiní politici prezentovat. Oni totiž ne všichni Němci byli v NSDAP nebo Henleinově Sudetoněmecké straně, ne všichny podporovali Německou říši a cítili se být její součástí, ne všichni zradili Československou republiku. Takový tu směli zůstat, proč vy politici stále tvrdíte nepravdy o hromadném odsunu ve stylu, že všichni Němci byli odsunuti, bez výjimek.
A pak, jak to vlastně bylo s odsunem Čechů ze sudet po mnichovské zradě? Ptal se jich někdo jestli nechtějí zůstat?
To co jste řekla o dění za protektorátu bylo asi jen nějaké nedorozumnění že?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Dobrý den,
myslím, že není důležitý ročník narození, ale hodnověrná historická fakta. O průběhu odsunu německého obyvatelstva, ať již tzv. „divokého“ nebo následného odsunu na základě dekretů prezidenta republiky, nepanují mezi většinou historiků zásadní rozpory. Ty vyvstávají při otázce, zda se odsun v takové míře měl nebo neměl uskutečnit.
Je pravdou, že zastávám kritický názor na poválečné řešení ve formě odsunu více než 3 milionů sudetských Němců za hranice. Odsun se totiž týkal nejen nacistických funkcionářů a válečných zločinců, ale i všech rodin, které se Hitlerovi a jeho režimu nepostavily. Nechci tento přístup hájit, ale nemyslím si, že pouhá ztráta odvahy bojovat proti diktátorskému režimu by měla být automaticky postihována radikálním odsunem z míst, k němuž měla daná rodina vybudována po staletí silná pouta. I přes znalosti takových otřesných zločinů, jakými bylo např. vypálení Lidic a Ležáků, popravy českých studentů nebo všeobecná nesvoboda civilního obyvatelstva v Protektorátu, se nedomnívám, že poválečný odsun bylo to správné a spravedlivé řešení.
K sudetským Němcům, kteří se v r. 1938 postavili za naši republiku, bojovali v československých zahraničních jednotkách nebo dokonce umírali v koncentračních táborech ve jménu ČSR a její meziválečné demokracie, chovám hlubokou úctu. Ani o nich, ačkoli většina z nich mohla v ČSR zůstat, se bohužel po 2. světové válce příliš nemluvilo.
K mému vyjádření o Protektorátu jsem okamžitě po zveřejnění neautorizovaného rozhovoru vydala oficiální stanovisko:
„Takto vytrženo z kontextu mé vyjádření vypadá jako zlehčování situace, která byla v době protektorátu na území dnešní ČR. Nicméně jsem tím vůbec nic takového neměla na mysli. Naopak, nikdy jsem utrpení našich lidí za protektorátu nezpochybňovala, pouze jsem uvedený a očividně nešťastně formulovaný výrok uvedla ve srovnání se situací v jiných zemích, zejména v SSSR a Polsku. V případě, že to někdo pochopil jinak, pak se mu samozřejmě omlouvám.“
Zdraví Helena Válková
