Já jsem původně nechtěla vystupovat, ale přesto, tedy doufám, že už budu poslední, že už tady přestaneme trápit pana premiéra. Já bych mu samozřejmě chtěla poděkovat za jeho úsilí.
Na druhé straně, my jsme tady od toho, abychom se zabývali nějakým dlouhodobým výhledem. My jsme tady také uspořádali seminář, na kterém jsme se pod vedením bývalého rektora Hampla, o této problematice bavili. Získali jsme skutečně data od cizinecké policie atd., jak věci vypadají. Já tady s tím nebudu zdržovat. Ale faktem je, už tady bylo řečeno, že do naší země skutečně přichází lidé, kteří nejsou odborníci, vzdělaní lidé. Ti jdou do Kanady, do USA, do Austrálie. Potom takoví ti středně vzdělaní půjdou do Německa a do skandinávských zemí. A u nás se budeme opravdu střetávat se skupinou těchto lidí. Já si samozřejmě těchto lidí také vážím. Ale tito lidé nejsou tak lehce přizpůsobiví, jako jsou třeba lidé, kteří získali vzdělání na vyšší úrovni apod. Ale o tom jsem nechtěla mluvit.
Nedávno jsem byla na návštěvě v Ženevě. Byli jsme jako senátní delegace v Ženevě. Byli jsme ubytováni nejprve v hotelu, což byl omyl Senátu, posléze jsme se tam ani neubytovali, a museli jsme bydlet v jiném hotelu, protože ten hotel se ocitl v enklávě imigrantských přistěhovalců. Je okamžitě za tou linií okolo Ženevského jezera, kde jsou ty pětihvězdičkové nejlepší hotely, tak za nimi je čtvrť; celá čtvrť, která je plná imigrantů, ale imigrantů – to by tak nevadilo. Ale jsou to většinou muslimové, nebo arabští či jiní přistěhovatelé. Na každém rohu stojí prostitutka. Je tam šílený řev, takže ani v těch hotelích už se nikdo ubytovat nemůže... A to je obrovská enkláva v Ženevě, která je takovýmto městem...
Když toto naši občané vidí, to jsem se vás tedy, pane premiére, chtěla zeptat, jestli máme nějaký dlouhodobý výhled na to, pokud se tady začneme setkávat v budoucnosti s takovými obrovskými problémy, že tady vzniknout třeba enklávy, které budou v městech potom skutečně existovat. Občané se bojí a skutečně čekají od vlády, že vláda jim řekne nějakou dlouhodobou perspektivu, že tady nedojde třeba k tomu, že tady takové enklávy budou. Občané se bojí toho, že bude v každém městě synagoga, tedy pardon… (Smích...) Modlitebna, muslimská modlitebna, synagogy se nebojí, promiňte, to už dávno ne. Že tady budou tyto modlitebny, které tady už ostatně i v Praze jsou. Ale ani to by tak nevadilo.
Ale ve skutečnosti tady vznikne menšina, a to začíná být skutečně něco, čeho se občané bojí, protože když tady budou menšiny, když tady budou obce, které v podstatě budou mít muslimskou nakonec i samosprávu, a tato muslimská menšina vyznávající islám potom bude chtít tedy být i zastoupena v orgánech parlamentu apod., tak to si lidé začínají uvědomovat. A skutečně, když přemýšlí o životě svých dětí v budoucnosti, tak z toho začínají mít veliký strach.
A je to podporováno i tím, že když dneska přijdete do středu Vídně, tak tam chodí samé zahalené ženy v burkách, nejenom v šátcích, ale v burkách, a to tady taky povolíme. Proto já se vás ptám, jestli my povolíme, aby tady muslimské ženy přistěhovalců nosily burky, aby do školy nosily šátky atd., aby tedy vlastně došlo k zjevné manifestaci islámského náboženství. Jestli prostě budeme toto tolerovat. Nechci říct, že bychom netolerovali jejich víru, ale vnější aspekty té víry, jestli tady hodláme v budoucnosti tolerovat, přiblížit se velice špatným příkladům, které vidíme ve Francii, ve Švýcarsku, v Rakousku apod. To je, myslím si, skutečně velké nebezpečí.
Už tady bylo mluveno o tom, že my když jsme někam emigrovali, rok 1968 je něco úplně jiného, protože skutečně lidé se přizpůsobovali těm zemím, zvláště čeští lidé se vždycky dobře dovedli přizpůsobit. Jestli tedy máme skutečně nějakou vizi a plán, jak zamezíme takovýmto problémům, které by tady mohly nastat.
