Jsem velmi ráda, že mohu říci, že novela zákona, kterým se mění zákon o předškolním, základním, středním, vyšším, odborném a jiném vzdělávání, tedy školského zákona, reaguje na dlouholetou kritiku také především starostů malých a středních obcí a představitelů krajských samospráv, financování školských zařízení a jimi spravované na regionální úrovni. Systém, který dnes v rozdělení peněz funguje, se dá shrnout do věty, že peníze jdou za žákem. Ten se možná z prvopočátku zdá spravedlivým, vedl ale např. u středoškolského vzdělávání k tomu, že ředitelé jednotlivých škol přestali uplatňovat přijímání žáků podle jejich znalostí ze základní školy, schopnosti pokračovat ve studiu a úspěšně jej zakončit, ale začali někdy brát každého studenta, neboť jim přinesl balíček potřebných financí, nutných k pokrytí činnosti školy.
Výsledek tohoto systému, ke kterému se ještě připojuje i to, že rodiče bohužel nejsou často schopni reálně ohodnotit schopnosti svých dětí a přetrvává u nich pocit, že maturita je klíčem k dobrému životu bez velké dřiny, je pak to, že nám umírají učební obory, naše firmy nemají kvalifikované odborníky, ale na pracovních úřadech nám zůstávají maturanti. Navíc vzdělání dětí výrazně trpí, protože učitelé se musí přizpůsobit těm nejslabším studentům, tedy výrazně zpomalit tempo výuky, což pro ty nejlepší znamená bezproblémové proplouvání výukou, místo toho, aby se naučili systémově se připravovat na výuku, jak to budou potřebovat na vysokých školách.
Že tento systém opravdu nefunguje, ukazuje i to, že v některých regionech se na víceletá gymnázia dostávají děti, které mají na svých kmenových školách i trojky nebo čtyřky, jen proto, aby škola naplnila na maximum třídy a tím získala potřebné finanční prostředky. Dokonce se před několika lety stalo, že vzhledem ke klesajícímu počtu populace bylo pro odcházející ročníky ze základních škol připraveno víc míst ve středních školách, než celá populace čítala.
Na druhé straně je pravdou, že ve velkých městech může být problém i pro schopné děti se dostat na víceleté gymnázium, což by pro ně byl větší přínos. Slyšela jsem, že problém signalizují starostové malých obcí. Pro ně je systém financování školství penězi za žákem často pro školu likvidační. Malé obce s dobrými starosty, kteří si uvědomují důležitost školy v obci, drží často provoz školy ve svých rozpočtech na úkor jiných kapitol. Uvědomují si ale, že pokud školu neudrží a zavřou, tak nejdřív odejdou z obce za školou děti, později jejich rodiče, kteří nebudou riskovat každodenní nebezpečí, které jejich dětem při cestování hrozí. A školní autobus, mimochodem pro nejstarší obyvatele v těch nejmenších obcích často jediný spoj mezi obcí a městečkem, kde sídlí lékař či se dá nakoupit, nemůže mít svoji jízdu přizpůsobenou rozvrhu školy.
Přesto se nám každým rokem vylidňují vesnice, proto se malé obce stávají místem, kde mladí nechtějí žít. Jednou z forem, jak tomu zabránit – tedy proto se nám každým rokem vylidňují tyto vesnice. Jednou z forem, jak tomu zabránit, je právě změnit financování regionálního školství tak, aby se zvýšila šance udržet i malotřídní školy s několika žáky. Právě to, ale nejen to, navrhovaná novela zákona řeší. Mění strukturu financování tak, že sice nejde přímo za žákem, ale vlastně žáku či studentu pomáhá. Pomáhá vrátit mu na začátku kvalitní školu ve vlastní obci, bez rizika přesunů, čekání na spoj a dlouhého cestování. Školu, kde najde i odpolední aktivity, třeba školní knihovny či školní hřiště, a samozřejmě i pomoc s učením mimo povinné hodiny.
Středoškolákům pak vrátí kvalitu výuky, která se samozřejmě odvíjí i od počtu žáků ve třídě, a stabilitu jejich střední školy s možností plánování aktivit na mnoho let dopředu. A bez honu za novými žáky jen pro jejich finanční balíček. A v co doufám nejvíce, vrátí nám kvalitní regionální odborné školství, které naše země, chce-li si udržet svůj ekonomický rozvoj, velmi potřebuje.
Dovolte ještě poznámku k diskusi o povinné maturitě z matematiky. Je dle mého názoru zcela namístě. Už o tom bylo řečeno hodně, jak důležité je matematické vzdělávání nejen pro technické obory, ale i je pojítkem pro všechny obory. Hovořil o tom již kolega Cieńciala velmi dobře. V moderní době rozvoje techniky a informatiky podle mě není o zásadní roli matematického vzdělávání pro všechny žádných pochyb. Jak pojmout výuku matematiky, je ovšem úkol, který stojí před Ministerstvem školství.
Krátce ještě k možnosti umísťování dvouletých dětí do předškolních zařízení. Již se k tomu také vyjádřil kolega senátor Brož. Já jsem zde několikrát podávala vědecké důkazy o tom, že vzdělávání dvouletých dětí je velmi přínosné již v tomto věku. Není to žádná povinnost, jak již tady bylo řečeno, a vzdělávání pro rozvoj mozku a další celkový rozvoj osobnosti dvouletých dětí bylo prokázáno v mnoha studiích být velmi přínosné. Takže se nejedná o žádná muka těchto malých dětí a něčeho, co je pro ně nevýhodné.
