Vážený pane místopředsedo vlády, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Skoro si nedovedu představit nikoho, kdo by nebyl pro podporu výzkumu, vývoje a inovací v této zemi, takže by to opět mohla být Národní fronta... A proč tomu zatím tak není až do toho rozhodnutí? Musím odpovědět napřed na dvě otázky, a ty se všechny týkají toho stanoviska výboru pro zdravotnictví, protože já se potom přihlásím se svým vlastním příspěvkem. Ten bude obsáhlejší. První otázka, je-li výbor pro zdravotnictví a sociální politiku vůbec nadán schopností nebo pravomocí se k těmto věcem vyjadřovat. Jednak z důvodu zapomínaného důvodu kompetenčního zákona, který má původ v roce 1969 a pak je neustále občerstvován. A to je, že ministerstvo, také Ministerstvo zdravotnictví, nejen Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, ale také Ministerstvo zdravotnictví má odpovědnost nebo gesci v oblasti vědy a výzkumu, nebo výzkumu, vývoje a inovací lépe řečeno, v oblasti zdravotnictví. Tak to je taková povinnost, tak to nemůžeme zanedbat.
Druhá věc je, proč zlobíme, když jde vlastně o menší úpravy a úpravy ve smyslu metodiky 17+. Já musím ujistit, že v praxi jsme nikdy nehleděli jenom na to, co asi chybně Rada pár let aplikovala, to je to sčítání, a že korekce metodiky, to si nepřečtete ze zákona, tam je asi vysvětleno tam v jedné větě, že dojde ke korekci metodiky. Jsou tam i další věci, o kterých se tolik nehovoří. Je tam i věc systémových projektů, které nemohou projít veřejnou soutěží a bude o nich rozhodnuto v Radě vlády. Jsou tam i některé body, se kterými nelze souhlasit z procesního hlediska až po ten bod, že se počítá s nabytím účinností novely k lednu 2020, což už bylo. A toto všechno nejsou důvody, proč výbor se tím zabýval. Výbor se tím zabýval proto, že má v živé paměti rok 2016, kdy z tohoto místa místopředseda vlády, který měl portfolio péče o vědu, výzkum, pan doktor Bělobrádek, tehdy sliboval celému plénu, že už do konce roku dojde k té skutečné novele, protože ta letní novela odrážela asi 2 paragrafu přenosu, transpozice z pravidel spíše účtařských z Evropské unie. A teď vás všechny musím informovat, v tomto zákoně figurují 2 agentury. GAČR – Grantová agentura České republiky a TAČR – Technologická agentura České republiky. A protože nic nelze skrývat, tak od roku 2013 usnesením vlády vznikla Agentura zdravotnického výzkumu, kde se otáčejí ročně stovky milionů, mnoho desítek projektů v 9 sekcí. Funguje takhle 7 let, a ani v té novele o tom nenajdete ani čárečku, nenajdete tam ani čárečku o specifikách zdravotnictví, protože výzkum mostných konstrukcí kvasinek, růstu salátu a blaha léčby pro paní Novákovou se zásadně liší z hledisek právních, etických, informačních, finančních všeho dalšího. My jsme o tomto podrobně diskutovali i ve výboru, přišel k tomu místopředseda a říkal: "Toto je jenom taková ta novela, která není novela. To je taková ta menší novela. Teď přijde ta pravá novela." Ta nepřišla.
Teď je tady jakási novela a už víme, že cirkuluje další návrh novely, který už je i proškrtán, jednal o se o něm třeba 15. 1., měla přijít na přetřes v dubnu v květnu. A tak jsme si vzpomněli na to staré pořekadlo z jihu Evropu – Que usque tandem abutere patientia nostra! Jak dlouho ještě budete zkoušet trpělivost a přiznáte, že i ve zdravotnictví se děje výzkum, věda a inovace alespoň v jedné větě. Protože mnohé, co diskutovali, já se k tomu potom vyjádřím, a skutečně to není jenom na poradním orgánu, tedy Radě vlády, které předsedá pan premiér, a já si vážím toho, že už o tom nediskutujeme pouze s ministerstvem školství, ale minimálně s místopředsedy. A ten překládal ten návrh pan předseda vlády. A určitě chtějí, aby nám to odsypávalo více. Tak jsme si říkali, že by se mohla nachystat ta skutečná novela a že tohle to se dí zamítnout už proto, že k prvnímu lednu to stejně do účinnosti nedáme, jak je psáno. Já vím, že je to formalita. No a já už teď přečtu ten závěr a pak ještě řeknu, že se sám přihlásím a asi budou stát dva návrhy proti sobě, tedy podpořit a zamítnout, když nebose to nerozhodlo, tak bych rád přišel s takovým velmi pragmatickým jednoduchým neiritujícím pozměňujícím návrhem. Ale teď to, k čemu se usnesl výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, který je nadán právem v oblasti zdravotnictví do těchto věcí mluvit, je tento: "Doporučujeme předložený návrh novely zákona 130 z roku 2002 zamítnout jako velmi neúplnou a pouze technickou úpravu, navíc i s formálními nedostatky, která nereaguje na aktuální potřeby a stav České republiky. Zároveň je po letech čekání třeba po vládě žádat urychlenou přípravu komplexní a potřebné novely tohoto důležitého zákona, který může významně ovlivnit budoucnost České republiky v rozvoji výzkumu, vývoje a inovací."
***
Toto už budou moje názory. Vážený pane místopředsedo vlády, vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, které nicméně si buďte jisti, že je konzultujeme a cirkulují, minimálně na úrovni předsedy Agentury zdravotnického výzkumu, minimálně na úrovni šéfů infrastruktur, které u nás významně fungují, a některé názory budou třeba už jenom moje, abych si nebral do úst další.
Také jsem se ptal některých poslanců, kteří žijí v oblasti vědy a výzkumu, co je vedlo k tomu, aby v této zjednodušené podobě opět předkládali novelu novel, která opět neodpovídá. Ten zákon vznikal v roce 2002 před vstupem do Evropské unie. A měl ideový základ v letech minulých, troufám si říct i v letech velmi dávnějších, řekněme, druhé poloviny minulého století. Pokud by tento zákon byl přeložen do angličtiny, mnozí anglicky mluvící by mu moc nerozuměli, nechápali by, proč takto. Pokud by byl přeložen do ruštiny nebo čínštiny, mnozí by zavzpomínali a získal by tam určitě více sympatií.
Jde totiž o to, že máme jakési velmi centrální řízení, a je to správné z hlediska dohledu nad veřejnými prostředky, ale že ta dynamika života je trochu jiná než se nám předkládá třeba novelou v roce 2016 reagující na 2015 nebo 2020 reagující na metodiku 2017+. Máme příklady z posledních dnů, kde během asi týdne nebo 14 dnů vyvinuli jak Francouzi tak Američani detekční systémy pro onen koronavirus. Byl to vývoj a vedl k inovaci, trvá to v řádu dnů, pracuje se přes noc. Nedávno, to jsem jenom četl a vůbec tomu nerozumím, když byla taková nějaká ta zakázka na ty povolenky jízdy po dálnici a byla komplikovaná, zadávala se, vedlo to ke změně ministrů, tak mi velmi sympatičtí programátoři udělali happeningovou akci vlastně víkendovou, v zásadě ten návrh zpracovali, provedli ten vývoj za víkend a samozřejmě bude otázka dalších dnů těch aplikací a tak. Takže i takto se vývoj dělá. My taky tak musíme dělat, protože na nás když zatlačí v medicíně cokoliv nového, ať už technologie nebo lék, tak tomu rychle musíme vyvinout a přizpůsobit nové diagnostické systémy, detekční systémy, musíme také zajistit plnou ekvitu. To znamená, že to nebude jenom pro vybrané, jako byly kmenové buňky nedávno naší kolegyně Sikové jenom pro ty, co si zaplatí, ale musíme to zajistit ekvitně. V rámci zdravotního pojištění a věřte mi, jsem 41 let ve zdravotnictví a to na úrovni vždy státní instituce, která se jmenovala zprvu Výzkumný ústav, teď už se Výzkumný ústav nejmenuje, ale v zásadě je to rank fakultních nemocnic a specializovaných ústavů, které imrvére vyvíjejí a inovují. Protože musí, je to tlak veřejnosti, tlak firem, tlak všeho. Ale inovují také z veřejných prostředků a mají na to tu svoji úžasnou grantovou agenturu, která fungovala už předtím jako interní grantová agentura, ale po jisté diskreditaci, zejména pak náměstkem Schneiderem a ministry, kteří ho kontrolovali, bylo nutno ty pravidla naprosto změnit, postavit na moderním základě včetně britských vzorů. A vznikla v roce 2013 rozhodnutím vlády, usnesením vlády grantová agentura zdravotnického výzkumu. A bylo už tehdy řečeno, že hned, jak se bude ten zákon otvírat, tak se tam samozřejmě objeví, protože jde o stovky milionů každoročně a žije to. Zatím pokud vím žádné problémy tam nejsou. No tak mezitím se ten zákon už párkrát přiotvíral, vždycky se tam vložilo něco, teď požadavek na jakousi změnu metodiky hodnocení. A opět v tom zdravotnictví ani tuto agenturu, která pracuje z veřejných prostředků, nenalézáme. Tak se tomu prostě musím divit jako občan, daňový poplatník, senátor, ředitel, bývalý ředitel. Pracoviště, které navíc za tu dobu muselo absorbovat několik evropských infrastruktur a chovat se podle jejich pravidel, jako je BBMRI, jako je CZECHRIN, jako je EATRIS, jako je třeba Evropská referenční síť pro vzácná onemocnění. A ti všichni už mají trošičku jiná pravidla než ta, která jsme si vysnili v těch předchozích letech. Já bych byl velice nerad, aby jak pan premiér, tak pan místopředseda vlády se pustili do dostihů na stařičkém dinosaurovi, občas přetřeném růžovou barvou, a chtěli tak závodit a vítězit v Liverpoolu, v Japonsku, v Kentucky nebo v Pardubicích, nepůjde to.
A ještě poznámka k tomu, my si taky, nebo veřejnost, my asi ne a vy určitě ne, mícháme dohromady věda, výzkum, vývoj a inovace. Tak věda, máme Akademii věd a všichni máme nějaký vědecký přístup, dobře. A teď význam, vývoj, inovace. Nejlépe to tak nějak znázornit na vývoji hmyzu, ze života hmyzu. Vajíčko je ten informační zárodek, tam je ta nová informace úžasná, to je ten výzkum. A pak se vylíhne housenka, musí být živena, někam se šířit, má to náročné, můžou ji sezobnout, a to je ten vývoj, že se vyvíjí. No a když to všechno dobře dopadne, tak se zakuklí a dojde k té inovaci, která vzlétne nad republikou nebo nad širý svět, ať už ve formě motýla nebo mandelinky bramborové. Takže takhle to je. A jestliže tady chceme hodnocení metodiky, tak jiná metodika, a to už znáte všichni, bude pro hodnocení výsledků základního výzkumu, nepochybně publikace, impact faktory, aplikovaného výzkumu také docela. Vývoj, no, tam si můžete zapublikovat potom už jenom jak se vám to zadařilo, nezadařilo a jakých chyb jste se dopustili a co už se nemá opakovat. No a u těch inovací, když to stihnete dříve než jiní, tak ta inovace sama. To znamená impact vektor, posun z bodu A do bodu B. Bod A byl, že jsme chodili do telefonní budky. Bod B, že máme ty smartphony. Došlo tam k posunu. Nevím, chcete-li se odvolávat na publikace. A to platí pro tu finální část, pro tu aplikační. A o tu všem jde.
Když tady byl předsedou vlády pan Topolánek, tak ten to viděl ještě mnohem dramatičtěji, že něco vyzkoumáme v pondělí, příští pondělí zinovujeme, najdeme průmyslové řešení a v dalším měsíci naše firmy budou produkovat nové výrobky a budou z toho prachy. I toto je zjednodušené vidění světa. Já vám jenom chci říct, že výzkum, vývoj a inovace mají jiné rozměry. Výzkum se majoritně děje v těch teoretičtějších částech naší vědy, vývoj se děje leckde a inovace, když se zadaří, tak se dějí taky, pokud k nám ještě dříve nepřijdou ze zahraničí. My totiž těch vlastních výsledků a podnětů zas tolik nemáme, abychom na ně mohli spoléhat. Takže toto všechno by chtělo teď nebo za rok nebo za pět let úplně vážnou debatu, jestli ještě pořád ještě trváme na té struktuře toho zákona, na tom, že hlavním garantem je Ministerstvo školství. Prosím vás, já jsem pořád zaměstnancem Ministerstva školství, my jsme jaksi v té medicíně páni profesoři furt nějakým úvazkem ve škole, čili já mám celý život dva ministry. Zdravotnictví a školství. V Akademii věd mám spoustu přátel a pokud nás netrápili věcmi jako průšvihy kolem kmenových buněk nebo kolem revitalizace, tak jsme to vítali. Vítali jsme, teď vítáme třeba to, že můžeme spolupracovat už s odštěpným ústavem Akademie věd, který je soukromý, že se můžeme věnovat vývoji nových radiofarmak, diagnostika, dalším věcem. Určitě i profesor Delong z Akademie věd, který se také osamostatnil a prodává elektronové mikroskopy vysoké kvality. A vždycky má a musí být zmíněný pan profesor Holý, který udělal pro antivirotika mnoho, ale pozor! Vývoj a inovace se děly v zahraničí. K tomu by tady vlastně ani nemohlo dojít, protože my na to nemáme ani pipeline. Můžete teď sledovat třeba osud Mitotamu jako mitochondriálního jedu, který má hubit nádory. Je to také velmi zábavná story, jak jsme na to připraveni nebo nejsme.
Takže všude máme přátele, všem nám jde o společnou věc, o to, abychom výzkum, vývoj, inovace trochu povzbudili, urychlili. A jenom na to jdeme z různých stran a někdy lehce chaoticky. Takže v době, kdy tento pozměňovací návrh už prošel jako nůž máslem Sněmovnou, aniž může být k 1. 1. naplněn a obsahuje jenom pár technických úprav, a ještě diskuze třeba nad těmi systémovými projekty by taky stála za to, co s tím má vlastně potom být, tak ve stejné době jakoby běhal ještě po světě a byly schůzky nad dalším materiálem, který možná už bude ten pravý, možná nebude. A protože si myslím, že k takové té totální, k totálnímu zdokonalení bude ještě delší cesta, minimálně by se musely sejít ty subjekty, co v tom působí, protože je taková populární oblast černých děr. Já vám řeknu, jaké jsou různé druhy vnímání černé díry. Astronomové, jak jsem poslouchal, když jsem jel v autě, tak se hádají o tom, jestli v té koroně je 6000 stupňů Kelvina a vevnitř už miliony stupňů Kelvina a jak to s tou černou dírou ve vesmíru je. Černá díra z hlediska přemnožení hlodavců a jejich ekologického hubení. Je mnoho černých děr na polích a dát to do nich, nedat to do nich, sypat to z letadel.
Je to úžasná věda, černá díra ve zdravotnictví, pokud to nepojmu velmi vulgárně, ekonomicky, tak je to taky mnoho černých děr, minimálně v organismu, pokud do ní neposvítíme, tak i pohled do ucha je černá díra. Vždy můžeme říkat, že se snažíme vyhnout černým dírám. Dalo by se uvést tisíce příkladů, vy byste to dokázali lépe než já, v čem se liší základní výzkum, aplikovaný výzkum, vývoj inovace, v čem se tedy musí logicky lišit i jejich hodnocení, ty náhledy, ty instituce, jestli je na tom sto procenty i svých příjmů závislá, nebo je na tom závislá periferně, nebo jestli se tam dokonce promíchávají zdroje veřejného zdravotního pojištění a výzkumu, protože paní Nováková, na které něco zkoumáte, tak má snídani, jídlo min. 3x denně, má různé podestýlky tedy, abych správně říkal, povlečení, to už je zase veřejné zdravotní pojištění. Nepodceňujte oblast klinického výzkumu, my zatím neumíme akademické klinické studie, jsme závislí pouze na těch firemních, ale ty nejsou zdaleka tak darebné, protože pomocí nich jenom v ústavu jsme loňský rok ušetřili 200 milionů ve 40 studiích, neposunuli bychom se v řadě léků, kdybychom v nich nejeli. Není to to pravé, chceme akademické klinické studie, proto v květnu, jako i v minulých květnech, tady zase bude v tomto sále nebo v tom velkém jednání ECRINu, s mezinárodní účastí, tedy European Clinical Research Infrastructure, Infrastruktura pro klientský výzkum, a to jsou právě ty nadnárodní infrastruktury, podle jejichž pravidel taky musíme běžet. My to v ČR zatím neumíme, třeba neumíme pojistit pacienta. Z čeho? Snad z výzkumu? Těžko. Takže je tam tisíc otázek, které se naskytly teď v těchto letech, posledních 10 letech, které neřešíme, říkáme, že tato novela to řeší. Ale já bych šel na minimální program, protože vím, že toto všechno vás oslovuje, neoslovuje nebo rozčiluje. Budu to tady opakovat, dokud se ty věci nespraví, dokud tady budu, to znamená, určitě kratší dobu, než bude působit ten zákon.
Ale chtěl bych říct jednu věc. Napravte aspoň tento detail, a pokud neprojde žádný z těch návrhů, ani zamítnutí, ani schválení, tak bych si dovolil navrhnout potom velmi pragmaticky jeden bod, který opravuje jenom drobnost, a to je to, že po 7 letech úspěšné činnosti dává do zákona to, co se do něho mohlo dát už v roce 2013, 2016, možná 2017, a to je existence agentury, která funguje za veřejné prostředky v docela významné oblasti, která zatím nikde ukotvena není, než v tom usnesení vlády z roku 2013. Já tam tři roky působil, protože my se hezky střídáme, měl jsem na starosti Panel 3, onkologie. Scházeli jsme se tam, vědecká rada, vyhodnocování, kategorizace. Softwarové systémy z Velké Británie pro to hodnocení. Zápasíme samozřejmě jako všechny agentury s řadou problémů. Ta čistící schopnost tam byla, 20 až 30 procent prošlo, čili velice kritická věc, upínají se k tomu všechna větší pracoviště fakultní, všechny ústavy typu IKEMu, ÚHKT, ÚPMD, Ústavu duševního zdraví a všech dalších. Toto prostě neexistuje v těch vašich materiálech, jako by to nebylo. Vy to tušíte, vy to víte, protože jste informovaní. Myslíte si, že občané vědí, že existuje nějaká agentura zdravotnického výzkumu, když ji nemají v zákoně? Teď bude novela, oni si přečtou, technologická agentura... GAČR. I v GAČRu jsem působil, takže já nejsem tak neinformovaný, jak se tady včera proslýchalo, co ten Žaloudík do toho mluví. 7 let jsem dělal děkana lékařské fakulty, stavěl se kampus, léta jsem dělal ředitele nebo náměstka v ústavu, který původně byl formulován jako výzkumný, teď je Masarykův, točil jsem se docela i dost po světě. Včetně několika let v USA, v Británii. Takže mám jakési srovnání. I ze Sovětského svazu, ten jsem taky navštívil, abych věděl, jak se dělá centrální řízení vědy pomocí akademie, medicínských nauk. Skutečně mám upřímný zájem, aby ten zákon se spravil, neuděláme to dnes. Když ho posunete dát, budeme trvat na tom, aby se jednou spravil, když ho zamítnete, tak se bude muset spravit rychle, třeba do toho května, a když se na ničem neshodnete, tak dám pozměňovací návrh, abychom to pustili aspoň s tím, že tam zviditelníme tu agenturu zdravotnického výzkumu každoročně za stovky milionů z veřejných prostředků. A podpory výzkumu, zejména inovací. Tak to bylo za mě, od srdce. Slibuji, že i navzdory tomu zastaralému zákonu ve zdravotnictví výzkum, vývoj a inovace fungují a fungovat budou. Že větší část našeho řízení je naštěstí už z evropských infrastruktur, včetně dohledu z OECI a dalších. Takže to je stav k dnešnímu dni. Nezlobte se, že to bylo delší, ale já zase těch příležitostí moc nevyhledávám. Tady jsem myslel, že o tom za ta léta něco vím, mluvil jsem i za vás, vy jste tady byli mnozí taky v tom roce 2016, když tady sliboval pan místopředseda vlády Bělobrádek cosi, co se nedodrželo. Děkuji vám.
