toto je i podle mého názoru skutečně problém nebo věc, kterou je potřeba řešit, a to rozdělení finančních prostředků mezi jednotlivými kraji neodpovídá té současné realitě a neodpovídá to nejenom kvůli počtu obyvatel, ale i kvůli funkcím a úkolům, které jednotlivé kraje mají, a třeba jejich struktuře. A to všechno je potřeba prostě nějakým způsobem zohledňovat. My jsme si toho vědomi a jsou si toho vlastně vědomy i kraje. Takže tady je svým způsobem na tom shoda a domluvili jsme se na některých krocích, které uděláme pro to, aby se ta situace změnila.
Je pravda, že ono se to vyvíjelo historicky. Na kraje přešly postupně ve dvou fázích reformy veřejné správy některé kompetence a zařízení, střední školy, silnice druhé, třetí třídy, dopravní obslužnost. A vždycky s tím přišly i zdroje a nějak se stanovovaly ty podíly. A to už dneska neodpovídá realitě, ať už jde o počet obyvatel nebo prostě jiné. My jsme se zavázali v programovém prohlášení k odpovědnému jednání v nakládání s veřejnými financemi.
Dali jsme také závazek, že udržíme stávající financování obcí a změníme rozpočtové určení daní krajů na základě shody s Asociací krajů. A to jsme také začali dělat. Musím také říct, že celková finanční bilance krajů je příznivá. V roce 2022 vykázaly kraje jako celek příjmy ve výši 313 miliard, výdaje ve výši 306 miliard, takže je tam přebytek 7,7 miliard. Tak to bude pravděpodobně určitě i v roce 2023, takže jakoby v celkovém objemu těch peněz, které kraje dostávají, tato čísla ukazují, že problém není.
Problém je v tom rozdělení, a to je docela markantní. Nejvyšší příjmy na obyvatele za rok třeba 2022 měla Vysočina, Jihočeský, Karlovarský kraj, naopak jiné kraje na tom byly mnohem hůře. My jsme se dohodli nebo Asociace krajů představila návrh RUDu, rozpočtové určení daní, s novými kritérii. Souhlasila s tím většina krajů a Ministerstvo financí tento návrh zpracovalo do funkčního systému, jak by tedy ten RUD mohl vypadat. To se stalo v létě 2023. A ten návrh byl myslím velmi rozumný.
Tak to viděla i většina krajů, byla by prováděna každoroční aktualizace daňových podílů krajů vyhláškou; počet obyvatel, délka silnic, počet žáků, urgentní příjmy, rozloha, což je vlastně jakási analogie RUDu, jak funguje v obcích. Ale nebyla shoda v tom výsledku. Byla shoda na těch kritériích, ale nebyla shoda ve výsledku, pokud jde o tu alokaci prostředků v novém RUDu. Takže na jedné straně Asociace krajů i vláda říká: tato kritéria jsou vlastně v zásadě správná, jsme v tom zajedno, je potřeba vycházet z dynamických modelů, které ukážou reálnější obraz skutečnosti. Ale shoda mezi kraji, což byla základní podmínka pro to, abychom k této změně přistoupili, se ve finále nenašla.
My teď jednáme s Asociací krajů dál, tímto to nekončí, my jsme si opravdu všichni vědomi toho, že s tím je potřeba něco udělat. Ale zase nechceme, aby byly nějaké kraje teď vítěžejní, poražení, ta shoda by byla prostě žádoucí. Jsme tedy připraveni k dalším jednáním. Ta myšlenka, že teď tam nalijeme další finanční prostředky, když kraje jsou přitom v přebytku na rozdíl od státu, to není ta nejlepší. My se teď bavíme o dvou variantách, které počítají s postupným navýšením alokace RUD krajů o 10 miliard korun, z toho 4 miliardy by šlo na úkor prostředků ze Státního fondu dopravní infrastruktury na silnice II. a III. třídy v letech 2025 až 2027. Jsou tam dvě varianty jak říkám, které rozkládají ty finanční prostředky do let 2025 až 2027 a čekáme na rozhodnutí krajů, (Předsedající: Čas.) kterou z těch variant by preferovaly.
---
Já to sem nechci nějak jako přinášet do té debaty. Já jsem poslanec za Jihomoravský kraj a ten samozřejmě je jedním z iniciátorů té změny a vlastně se cítí v mnoha směrech znevýhodněn. Já to kritérium počtu obyvatel určitě nepodceňuji. Pravda je ta, že kdybychom došli k té každoroční aktualizaci, která by zahrnovala i ten počet obyvatel, tak bychom se posunuli dál. Tady to s tím bydlištěm a kdo co využívá jakých služeb, to moc není jednoduché. Víte, jak třeba složitě se řeší vztah mezi krajem třeba krajským městem a krajem v případě třeba čerpání určitých služeb, kulturních, sportovních a dalších, které jsou třeba financovány převážně z města a jak se tam těžko hledá ta shoda.
Navíc u toho kritéria počtu obyvatel my opravdu musíme zohledňovat i ty další kritéria, která jsou také podstatná. Třeba jednoduchý příklad. Je opravdu rozdíl mezi kraji, které mají na svém území fakultní nemocnici jakožto státní nemocnici, která je vlastně financována státem a kraji, které nemají fakultní nemocnici, ale vlastně mají na krajskou nemocnici řadu podobných požadavků jako a musí financovat jako jsou ty fakultní a musí je financovat kraj. Čili opravdu to musí být více kriteriální. Já si myslím, že opravdu jsme blízko dohodě. Už to, že většina krajů souhlasí s těmi kritérii, naprostá většina, je podstatné. Já bych řekl, že ten problém trošku je, že když se to potom přepočítá na ty konkrétní peníze pro jednotlivé kraje, tak ta (Předsedající: Čas.) teoretická dohoda se pak začne trochu drolit. Ale věřím, že dospějeme k dohodě.
