Jestli mám něco současným opozičním stranám opravdu za zlé, tak je to způsob, jakým se snaží zneužít dopady ruské agrese vůči Ukrajině a jak na tom opět cíleně rozdělují českou společnost. Po prvotním šoku, kdy – zřejmě z leknutí – vyjádřily podporu české vládě, na všechny svoje podpůrné řeči zapomněly a začaly dělat to, co umějí nejlépe. Lhát, rozvracet a šířit dezinformace.
Extremistům zřejmě už přišly rady z Moskvy a populisté si řekli, že se na cílené radikalizaci části našich spoluobčanů dá určitě něco – jak se říká – vytřískat. Nejlépe politický kapitál do blížících se prezidentských voleb.
V tom je ale zároveň další výzva pro naši vládu. I pro všechny demokratické politické strany, které ji tvoří. Boj o charakter České republiky loňskými volbami neskončil. Jen se přesunul do další fáze. Stále se hraje – a bude hrát – o to, zdali patříme na Západ nebo na Východ. Zdali budeme plnohodnotnou a hrdou demokracií. Nebo zdali se staneme rozoraným polem pro mocenské hrátky autoritářských vůdců. Tuzemských i zahraničních.