Měl jsem před časem setkání s reprezentanty iniciativy 2. ekonomická transformace a jsem rád, že v ČR je tolik zástupců firem, které jsou úspěšné, které jsou odpovědné. Lidí, nejenom v politice, ale i v byznysu, v ekonomice, kteří přemýšlejí nad tím, jak má vypadat naše budoucnost a co ČR a česká ekonomika potřebuje. Všichni, kdo jsme tady, víme, že se naše ekonomika musí změnit. Vidíme, že Česko plně nevyužívá svůj potenciál. Máme jasnou představu, kam bychom se chtěli posunout – směrem k robustní, otevřené, znalostní ekonomice s vysokou přidanou hodnotou. Proto ostatně vznikla tato iniciativa.
V ideálním případě bychom dnes diskutovali o tom, jak nejlépe vyladit jednotlivé parametry politik, aby se Česká republika udržela na technologické špičce a přitahovala ty nejlepší investory. Naše vláda však převzala zodpovědnost za stát v době, kdy vyžadoval nikoli jen opravu fasády, ale také sanaci samotných základů. Právě tyto základy jsme během posledního roku museli vyztužit, abychom českou ekonomiku ochránili před kolapsem.
Museli jsme zajistit dostatek energie, což vyžaduje zásadní diverzifikaci zdrojů. Vyjednali jsme nové zdroje plynu, investujeme do obnovitelné energie, restartovali jsme rozvoj jádra (nejen ve stávajících elektrárnách, ale do budoucna také v modulárních reaktorech, kde se chceme stát evropskou jedničkou). Vedle toho se věnujeme zanedbané dopravní infrastruktuře (do jejíž modernizace letos investujeme rekordních 150 miliard korun).
Základním problémem České republiky je i ostudný stav veřejných financí, na jejichž ozdravení se nyní soustředíme. Česká republika nesmí trpět pověstí předlužené ekonomiky, která odrazuje investory i šikovné zaměstnance. Nedávno jsme představili balíček 58 opatření, která mají zpomalit tempo našeho zadlužování. (Z letošního deficitu ve výši 3,5 % HDP se v horizontu dvou let chceme dostat na úroveň 1,2 %.)
Úsporná opatření jsme navrhli tak, aby stát šetřil především na svém provozu, na platech a zbytných dotacích. Souběžně s tím bojujeme s byrokracií a odstraňujeme nadbytečné povinnosti v rámci našich Antibyrokratických balíčků. Součástí této sanace základů českého státu je i dlouho odkládaná důchodová reforma, která je nutná a kterou se snažíme zajistit udržitelnost sociálního systému na několik dekád dopředu.
Základy, které jsem tu vyjmenoval, nicméně zajistí jenom to, aby se stát nezhroutil. Samy o sobě nestačí k tomu, aby se česká ekonomika dostala na vyšší úroveň. Abychom toho dosáhli, musíme se víc otevřít. Nejen obrazně, vůči reformám a změnám myšlení, ale i zcela konkrétně. Musíme se otevřít cizím znalostem, inovacím a kvalifikovaným zahraničním pracovníkům.
Česká ekonomika potřebuje pracovní sílu, které u nás už moc nezbývá. Pokud máme nadále růst a získávat peníze na investice, neobejdeme se bez kvalifikovaných pracovníků ze zahraničí (samozřejmě takových, které si sami vybereme a kteří se bez problémů začlení do naší kultury). Právě toto je jedna z priorit, na níž aktuálně pracujeme. Nesmíme se uzavírat ani před mezinárodním obchodem a investicemi, i když se tyto tendence ve světě objevují stále častěji. Myslím, že krize způsobená válkou nám dost jasně připomněla, že obojí musí být co nejpestřejší – jak z pohledu odvětví, tak zahraničních partnerů. Právě na to se soustředíme na našich zahraničních misích a obchodních jednáních.
Chápeme, že bez pomoci státu to nejde. Měníme proto způsob poskytování investičních pobídek, aby partnery motivovaly k investicím s vysokou přidanou hodnotou, které bychom do naší země jinak nedostali. Tato taktika je krátkodobě dražší, ale vyplatí se nám. V další fázi svého funkčního období se naše vláda bude soustředit na strategické investice, které mohou znásobit potenciál naší ekonomiky. Na rozdíl od dosavadní praxe chceme mnohem lépe koordinovat plány jednotlivých resortů, hlavně na půdě nového vládního výboru pro strategické investice.
Budu moc rád, když v jeho pracovních skupinách zasednete i vy, zástupci 2. ekonomické transformace, a pomůžete tak zajistit, aby se Česká republika v každodenní práci nikdy nepřestala soustředit na své dlouhodobé priority, které mají klíčový vliv na naši prosperitu a měly by přežít i střídání vlád. Nesmíme si už totiž dovolit ignorovat příležitosti, které se nám nabízejí. Mezi tyto naše příležitosti patří geografická poloha České republiky. Tu musíme lépe vytěžit, a to pomocí investic do moderních dopravních staveb, jako jsou vysokorychlostní tratě napojené na evropské koridory.
Příležitostí, která se nabízí jednou za čas, je využití obrovského naleziště lithia v severních Čechách. To nám dává šanci jednak posílit svou strategickou nezávislost v klíčové surovině a jednak významně přebudovat náš silný automobilový průmysl směrem k elektromobilitě. Můžeme tak soustředit téměř všechny fáze výroby na jedno místo a navázat spolupráci se silnými investory.
Zásadní příležitostí je rychlý vývoj technologií, na nějž musíme odpovědět chytrými investicemi do posilování kvalifikace. Je třeba si uvědomit, že lidé budou v průběhu života stále častěji potřebovat nové technologické i manažerské kompetence a stávající systém kvalifikací na to není zcela připraven.
Školy budou muset reagovat na nároky zaměstnavatelů a průběžně posilovat profesní segmenty studijních programů. Stále častější budou vzdělávací programy, na nichž se budou podílet přímo firmy. Vláda se na tento vývoj zodpovědně připravuje: Inspirujeme se úspěšnými příklady ze zahraničí, právě teď chystáme zavedení nového typu odborných vysokých škol – polytechnik – které budou přímo propojené s firmami. Soustředíme se také na to, abychom se přiblížili nejúspěšnějším znalostním ekonomikám, pokud jde o investice do nových inovativních firem (start-upy, spin-off firmy).
Samostatnou kapitolou je digitalizace, na jejíž příležitosti se snažíme reagovat pružněji než dosud. Do začátku příštího roku nabídneme možnost přesunout si občanský nebo řidičský průkaz do telefonu, do dvou let připravíme sdílenou infrastrukturu pro veškerá data, která o vás stát eviduje, a které mu už tedy nebudete muset znovu a znovu dokazovat. Digitalizaci naše vláda chápe také jako příležitost, jak automatizovat každodenní agendu (jako je třeba vyplácení dávek) kterou dosud zbytečně vykonávají úředníci.
Dámy a pánové, Česká republika je ve světovém měřítku velmi určitě úspěšná země. Cesta, kterou jsme ušli za posledních 30 let, nebyla marná. Dosáhnout v klíčových ukazatelích na první třetinu či polovinu zemí Evropské unie je nezanedbatelný úspěch. Potenciál ČR je ale mnohem větší a já řadu let hovořím o tom, že máme na to patřit mezi 10 nejúspěšnějších zemí světa. Nikdy to ode mě nebyla politická fráze, ale vždy to bylo moje odborné i politické přesvědčení a vycházelo to i z mých zkušeností ze zahraničí.
Dlouho jsme si vyprávěli příběhy o úspěšné transformaci v 90. letech, které nás ukolébaly, a tak jsme se spokojili s úspěchy, které už zastaraly. Zatímco svět se posunul jinam. Nepodařilo se nám investovat dostatečně do naší infrastruktury, nepřipravili jsme se na krize. Řada našich sousedů, kteří před třiceti lety začínali z výrazně horší pozice, má dnes lépe nastartováno a jejich ekonomika je zdravější než ta naše. Proto máme oprávněný pocit, že nám něco chybí. Uvědomujeme si, že nejsme tak daleko, jak jsme doufali. Stále si s sebou neseme zátěž, které se nejde snadno zbavit – složité zákony, polovičaté reformy, zažité vzorce negativního myšlení. Proto Česká republika zatím nedosáhla na špičku, kam by podle mě měla patřit. A teď jsme dospěli do bodu, kdy tento rozpor musíme jednou provždy vyřešit. Buď se můžeme spokojit s tím, co máme, nebo se pokusit dosáhnout výš.
Naše vláda se o to snaží. Neexistuje zkratka, která by nás přenesla přes zanedbané základy, o kterých jsem mluvil na začátku, takže to trvá dlouho. Určitě déle, než bychom si přáli. Přesto se ale plně soustředíme na to, abychom se co nejlépe připravili na nejistou budoucnost a dokázali využít příležitosti, které se před námi otevírají. Já budu velmi rád, když na této cestě budete s námi, s vládou spolupracovat a jsem k takové spolupráci vždy připraven.
Děkuji vám.
Petr Fiala
předseda vlády
