Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, já jsem si dělal poznámky při projevu pana ministra zdravotnictví a myslím, že ten projev se dá shrnout následujícím způsobem. Situace je špatná, ale ne zase až tak moc. Může za to opozice. Stejně špatné je to v jiných zemích, a proto nám všichni zavírají hranice. Hygiena nestíhá, ale může za to vláda z roku 2008. Bude hůř, ale to nevadí, protože teď je to vlastně docela dobře, ale bude to horší, na to se připravme. To nám řekl ministr zdravotnictví.

Já teď nebudu polemizovat s tím, co zde zaznělo, ani se slovy pana místopředsedy vlády Hamáčka. Jenom, dámy a pánové, páni ministři, při troše dobrého vkusu, neházejte to na opozici. Kdo vyhlašoval, že nebudou žádná plošná opatření? Že jsme nejlepší v Evropě nebo na světě? Byla to vaše vláda. Slibovali jste občanům, že nebudou žádná plošná opatření. Kdo se první postavil proti rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví o rouškách, takže se muselo revidovat? Je to pár týdnů zpátky. Byl to premiér Babiš, který byl šokován tím, co připravilo Ministerstvo zdravotnictví. Tak prosím pěkně, neházejte ty věci na opozici, ale věnujte se vlastní odpovědnosti a tomu zmatku, který způsobujete. Ale já nechci tady teď jít do nějakých velkých polemik tohoto typu. Já se pokusím věcně shrnout tu situaci a říct, jaké z ní my vidíme východisko.

Úvodem mi dovolte přečíst jeden tweet ze včerejška. Budu ho číst tak, jak byl včera publikovaný. Cituji. "Přesně před týdnem na testu, příznaky COVID-19, výsledky maximálně do 48 hodin, doteď nemám žádné info, již 168 hodin, dobrovolně na home office v karanténě. Volám dnes na 1221. V systému mě vidí, výsledek ne. Mám zavolat jinam. Pět telefonních čísel, nikde to neberou." Konec citátu. Autorem toho tweetu není nějaká anonymní identita. Je to konkrétní člověk, má tam jméno, má tam i odběrové místo, kde byl na testu. Můžete se podívat, ale to konkrétní jméno a to konkrétní odběrové místo, to není důležité. Takovýchto zážitků, v uvozovkách, je úplně plný internet. A kdo nevěří, že ty věci takto fungují, tak ať si pustí podcast Vinohradská 12, kde o tom nedávno natočili zážitky lidí, zážitky, které znějí jak z románu Franze Kafky.

Já jsem naprosto přesvědčen, že lékaři, kteří testují, hygienici, kteří trasují, drtivá většina těchto lidí dělá, co může. Ale současně to, že už nemohou a že věci nefungují, to není jejich chyba. A já vám připomenu několik faktů.

Fakt číslo jedna. 1. května byl vládou spuštěn systém tzv. Chytré karantény, systém, který měl vést k zachycení, testování, izolaci osob potenciálně nakažených onemocněním COVID-19 na základě minulých kontaktů s nakaženými. A cílem Chytré karantény mělo být co nejrychleji zabránit šíření nemoci COVID-19.

Fakt číslo dva. Absolutním předpokladem fungování tzv. Chytré karantény byly a jsou dostatečné testovací a trasovací kapacity.

Fakt číslo tři. Denní přírůstky u nás jsou v těchto dnech šestnáct set a více případů. Denní testování je něco málo přes pět set testů na sto tisíc obyvatel. V sousedním Německu dělají třináct set testů na sto tisíc obyvatel a tak bych mohl pokračovat.

Fakt číslo čtyři. Pokud jde o počet testů na sto tisíc obyvatel, je před námi nejen Německo, ale dohromady více než dvacet evropských států. Ale náš ministr zdravotnictví vybízí lidi, aby se tolik netestovali.

Fakt číslo pět. Ještě do předminulého týdne vláda tvrdila, do předminulého týdne, že trasovací kapacity státu jsou dostatečné, budou posíleny armádou, všechno je pod kontrolou. Minulý týden vláda začala mluvit o samotrasování, protože musela sama přiznat, že státní kapacity prostě nestíhají. A od té doby, od té doby, jsme žádný relevantní plán neslyšeli.

Fakt číslo šest. Na základě tvrdých dat o šíření koronaviru postupně Českou republiku prohlásilo za rizikovou mnoho států včetně Slovenska, které ještě do nedávna tuto možnost vylučovalo. Podotýkám, že například na Slovensku se denní přírůstek pozitivně testovaných pohybuje od sto do dvou set případů při čtyřech stech testech na sto tisíc obyvatel.

Fakt číslo sedm. Česká republika má nyní nejrychlejší přírůstky nemocných ze sousedních zemí. V Evropské unii má více případů na obyvatele za čtrnáct dnů jenom Španělsko a Francie.

Tolik sedm faktů. Já nechci zdržovat dalšími. Mohl bych tady o té věci na základě faktů a dat mluvit ještě dlouho. A jenom, těchto sedm faktů je, myslím, docela dostatečných a ilustrativních pro to, v jaké jsme situaci a jak tu situaci vláda nezvládá. A já nesdílím optimismus předsedy vlády, nesdílím optimismus premiéra a považuji ho za bagatelizování situace a považuji takové bagatelizování situace za krajně nezodpovědné. A bohužel se ukazuje a ukazuje se to jasně v těchto dnech, že tady byly promarněny měsíce a měsíce. Bohužel to, o čem všichni věděli, že prostě může nastat, že to asi nastane, totiž druhá vlna, jsme teď připraveni? Bohužel jsme na ni připraveni mnohem méně, než jsme mohli být.

Je dobře, že dnes o tom mluvíme, ale samozřejmě, že to je pozdě. Ale když už o tom dnes mluvíme, když už tu ta debata probíhá, tak já bych očekával, a očekávám, od premiéra, od členů vlády, že konečně přestanou vinit média, opozici, veřejnost a nevím, kde koho, a začnou nás konečně poslouchat. Každý nápad, každé řešení, každý zájem by měl být vítán a v té bezradnosti, se kterou vláda nyní postupuje, by měla zvlášť bedlivě poslouchat opozici, která přichází s řešeními, která kdybychom udělali dávno a kdyby vláda nepromarnila ty měsíce, tak jsme v úplně jiné situaci, než v jaké dnes jsme.

Za sebe, za Občanskou demokratickou stranu apelujeme na vládu, aby okamžitě v této těžké situaci spustila pětibodový plán krizového řízení, který jsme jednoduše nazvali KRIZE. KRIZE podle prvních písmen těch pěti opatření, která navrhujeme.

První krok, K. Konečně vyměnit ministra Vojtěcha, obsadit resort osobou, která vrátí autoritu odborným řešením. Já i poté, co jsem dnes vyslechl, si myslím, že tento náš požadavek, který tu neříkáme poprvé, je naprosto namístě. Považuji za nevyhnutelné, aby vláda poslala veřejnosti vzkaz, že končí období chaosu, protiřečení a lakování věcí na růžovou.

Za druhé, druhý krok, R. Restartovat krizový štáb a svěřit mu návrhy řešení, které bude vláda respektovat. Potřebujeme spolupráci, spolupráci na nějaké formální úrovni, ústavní úrovni, namísto svévolného rozhodování na nějakých vládních nepřehledných nějakých fórech.

Krok třetí, I. Iniciovat jednání se školami, s řediteli škol, s učiteli a zajistit podmínky pro to, aby hlavně základní školy v co největší míře a co nejdéle zůstaly otevřené. Zajistit podmínky pro učitele, aby mohli vyučovat s kvalitními respirátory, popřípadě s dalšími ochrannými prostředky. A zároveň samozřejmě definovat ty nejvíce ohrožené skupiny a vybavit je ochrannými prostředky.

Krok čtvrtý, Z. Znásobit kapacity hygieny. To se mělo udělat dávno, ale znásobit je i teď, aby fungovalo trasování jako základní předpoklad udržení počtu nakažených ve zvládnutelných mezích. Řekněme si, kolik má být trasovací kapacita, konkrétně, a co je k tomu potřeba. A nebo si řekněme, že to nemá význam, ale prostě otevřeme data a buďme v této věci konkrétní, protože jinak se nepohneme z místa.

Krok pátý, E. Znovu apelujeme na to, aby se ekonomicky podpořili živnostníci, malí, střední podnikatelé, matky samoživitelky a další a další skupiny, které jsou ohroženy dopady pokračující a v této chvíli i posilující koronavirové krize.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, myslím, že těchto pět bodů by mohlo být dobrým základem jednání, abychom se pohnuli z místa, aby už tady skončily ty výmluvy a bezradnost a začali jsme konečně jednat rozumně a rozhodně tak, abychom si s touto situací poradili. Děkuji za pozornost.