syndrom mocenské pýchy se týká jedince, ale pro společnost, pro naše spoluobčany cítím, že symbolem jakési nevůle vlády a vládních organizací a jejich nařízení je nouzový stav. Bohužel. Takhle to cítím já. Já to potvrzuji zdola, ze zdravotnického zařízení, z nemocnice, kdy se ÚZIS vždycky trefil. Takže určitě potvrzuji to, že teď půjdeme s výskytem SARS COV-2 nahoru. A je skvělé, že se věří českému zdravotnictví. To je určitě dobře a všichni si toho velmi vážíme.

Bohužel musím říct, že i v tom zdravotnictví se projevuje něco jako blbá nálada. Tam jsou v současné době nevybrané dovolené a odložené zákroky a nedostatek personálu. A pak je tam jedna věc, která je taková trošku specifická pro zdravotnictví, a to je takový profesní problém, pane ministře.

To je, že lékaři se často cítí být primárně příslušníky své odbornosti, řekněme ortopedem, endokrinologem, a až druhotně zaměstnancem nějakého konkrétního zařízení, většinou nemocnice nebo soukromého zdravotnického zařízení. Fór je v tom, že oni dneska už tu svoji medicínu moc nedělají a dělají nějakou jinou. Proto je tam ta špatná nálada. Já chci říct, že se bohužel musí starat o covid pozitivní pacienty. A v mnoha případech to nesou řekněme i do jisté míry úkorně.

Tenhle zákon, o kterém teď jednáme, je ryze účelový. Takhle ho vnímám. A rád bych se potom pana ministra zeptal, proč bude končit jeho účinnost 28. 2. příštího roku? A jeden z předřečníků se ptal, co potřebujeme? Podle mě potřebujeme vakcíny proto, aby britská mutace nebyla rychlejší než dodávka vakcín.

Vím, že nejsme v podrobné rozpravě a jistě to, co bude načteno pozměňováky, budeme respektovat. Já bych rád tenhle pandemický zákon v téhle podobě odmítl a věnoval se nejspíše pozměňovacímu návrhu ze zdravotního výboru.

Děkuji.