Dozvěděl jsem se, že je mu 25 let. To byl pro mě zlomový okamžik. Když totiž bylo 25 mně, přišla revoluce. Vy, kteří si listopad 1989 pamatujete, dobře víte, o čem mluvím: byla to obrovská radost, najednou se otevřel celý svět, mohli jsme cestovat, kam jsme chtěli, mohli jsme číst a psát, co jsme chtěli, mohli jsme sledovat filmy, poslouchat hudbu, kterou jsme chtěli, mohli jsme podnikat, tvořit, pracovat. Najednou bylo všude tolik možností a my měli před sebou celý život. Byla to doba plná optimismu a naděje.
Pro Roberta jsou věci jako cestování, možnost cokoliv číst, poslouchat a říkat samozřejmé. A to je dobře. Ale je spousta dalších záležitostí, které by měly být také samozřejmé, jenže nejsou. Mladí lidé, kterým je přes dvacet, si často uvědomují, že je škola dost nepřipravila na současný svět, a těžko to dohánějí. Nebo chtějí podnikat, jsou pracovití a mají na to, ale zastaví je strach z různých předpisů, byrokracie, vysokých pokut. Řeší bydlení, které je stále hůř a hůř dostupné. A kolikrát musí ještě poslouchat, že prý je tahle generace „líná“.
S tím nesouhlasím. Z vlastní zkušenosti s mladými lidmi dobře vím, že generace lidí mezi dvacítkou a třicítkou je pracovitá, cílevědomá, ambiciózní, ale i ohleduplná ke starším lidem, k okolí, k přírodě.
A je na nás, abychom mladým lidem umožnili uplatnit se, zapojit se do společnosti, splnit si svoje přání a naděje. Pouze tak dáme Česko opravdu dohromady. Více o našem programu pro mladé najdete na https://www.spolu21.cz/