Blbej rok. Jak začal (odchodem Scrutona, Dobrovského, Ivana Krále a Hejdánka), tak skončil. Sváťa Karásek... Měl jsem ho rád. Skromnej člověk s otevřenou náručí. Na nic si nehrál. Měl rád život. Kazatel, který nesoudil. Obr, který se nad druhé nepovyšoval....
Když byl v exilu ve Švýcarsku, moc mi pomohl. Zařídil mi stipendium. 89' jsem nemusel trávit v kotelně, ale pracovat v samizdatu a disentu. Byla to klíčová doba. Sváťo, díky.
Díky za cestu, kterou jsi nám ukázal a vydláždil. "Say NO to the Devil". Řekni ďáblovi ne! O to tehdy šlo.
Teď jsem cestou do Edenu poslouchal Radiožurnál. Redaktor říkal, že Sváťa se stal obětí režimu. Asi to nemyslel zle. Mladej kluk, který je formován dnes módní společenskou viktimizaci. Já jen říkám: houby. Sváťa nebyl obětí. Byl vítězem. A za to odmítnutí Ďábla má nebe jisté.
