Momentálně nastoupený kurz totiž nevypadá zrovna slibně. Stokrát opakované varování, že přírodní zdroje jako vítr a slunce jsou z principu nespolehlivé, se zase jednou ukázalo jako pravdivé. Letošní léto je jako na potvoru málo větrné, takže větrníky neprodukují, co by měly; dokonce i Severní moře, kde to obvykle „fičí“ v zimě i v létě, je letos mimořádně klidné. Cena elektřiny na energetické burze ve Velké Británii kvůli tomu přesáhla všechny rekordy a vystoupala až na 400 liber za megawatthodinu, několikanásobek loňského průměru. Také v Německu, Itálii nebo Španělsku stoupají ceny elektřiny do závratných výšin, dokonce natolik, že z nich začíná být sociální problém. A zároveň tím přispívají k pocitové i skutečné inflaci.
Nedostatek větru či slunce měly podle evropských plánů správně kompenzovat plynové elektrárny, ale v září 2021 je nedostatkovým a drahým zbožím i zemní plyn. Trh s plynem je totiž globální, ne regionální a ve východní Asii se postcovidová konjunktura postarala o takové zvýšení poptávky po plynu, že všechny volné zásoby zkapalněného plynu proudí tam, americké, arabské i ruské. A přírodní komplikace pokračují. Mohutná řeka Paraná v Brazílii má rekordně nízký stav vody, tudíž je nutno odstavovat tamní vodní elektrárny a téměř dvousetmilionová Brazílie se také zařadila do fronty zemí poptávajících narychlo nějaký ten plyn.
A jelikož evropským plynovkám se v této zapeklité situaci nedostává paliva k levné výrobě proudu, musejí při výrobě elektřiny zaskakovat staré hnědouhelné elektrárny, které vlastně už pomalu měly zavírat brány. Německé uhelky jedou naplno, jenže letos už také musejí platit vyšší uhlíkovou daň (šedesát eur za tunu CO2), tudíž jimi vyrobená elektřina je adekvátně dražší. Ale aspoň je. Za několik let v podobné situaci ani být nemusí.
Jak bude vypadat blížící se zima? Producenti zemního plynu nejsou schopni skokově zvyšovat jeho dodávané množství podle zvýšené poptávky a popravdě k tomu ani nemají extra silnou motivaci; při současných cenách vydělávají dobře. Navíc jak USA, tak Rusko jsou země, které musejí počítat se zvýšenou poptávkou během své vlastní zimy, a „košile bude bližší než kabát“: Evropa dostane z jejich plynových zásob jen to, co bude producentům přebývat po uspokojení vlastních domácích potřeb, což také nemusí být skoro nic.
Ačkoliv EU není zrovna silně věřícím celkem, patrně nezbývá než se modlit, aby se příroda aspoň v jednom aspektu slitovala a aby nadcházející zima byla mírná. Jinak si budou chudší Evropané muset klást otázku, jestli svítit, topit, nebo jíst.
