1) Knížete mám rád, v mnohém se shodujeme, ale o Izrael se přeme už 30 let. On má pohled vídeňský - chce mezi Izraelci a Palestinci vyvažovat. Já mám pohled pražský - jsem na straně Izraele. A jsem rád, že na jeho straně jsme stáli s Masarykem 1918, s komunisty 1948 i s Havlem 1989. Je to unikátní příběh. Bylo by hříchem si ho pokazit.
2) Balancovat musí mírotvorce. My ale nemáme sílu, vliv ani kompetenci být mírotvorcem. Václav Havel to na jaře 1990 veřejně zkusil, ale neuspěli jsme. Tuhle roli může sehrát jen někdo, kdo je dost silný, a nebo kdo má k oběma stranám srdcem i hlavou stejně daleko. Češi to nejsou.
3) Skutečný mír může nastat jen tehdy, pokud se na něm Izrael a Palestinci dohodnou. A pokud se Palestinci rozhodnou uznat Izrael. Zatím to pokaždé odmítli. I nabídky, které se nedaly vážně odmítnout.
4) Mírotvorcem nemůže být ani EU, protože je slabá a její většina straní Palestincům. Má to důvody historické i aktuální, třeba demografické. V Bruselu dnes žije tolik muslimů (i mezi voliči), že zastávat jinou pozici než propalestinskou vyžaduje odvahu. Tamní politici ji nemají.
5) Opakovaně jsem interpeloval v EP písemně Josepa Borrella, šéfa EU diplomacie. V článku níže píšeme, že se sice podařilo po velkém tlaku zařadit Hamás na seznam teroristických organizací, ale je to málo platné. Např. velvyslanec EU v Ramallahu nedávno různým NGO písemně potvrdil, že mohou klidně sub-kontraktovat subjekty, k nimž "mají sympatie nebo jsou jim ideově blízké". Jinými slovy to znamená, že prachy našich daňových poplatníků směřují dál i ve prospěch teroru. Nedávno byla takhle zabita 17ti letá izraelská dívenka Rina Schnerbová. V případě Hizbullahu evropské peníze nemusí jít ani oklikou, protože ten zatím EP na seznam teroristických organizací odmítá - přes moje opakované urgence - zařadit. Nevidím proto žádný rozumný důvod, proč EU zrovna v tomto vycházet vstříc.
