06.08.2012 17:43:00
V londýnském exilu s mnichovským závažím
Většina z nás sleduje v těchto dnech soutěže londýnské olympiády, a tak nám snadno unikne jedno zajímavé kulaté výročí, úzce spojené s tímto městem, českou historií a největší světovou válečnou katastrofou v dějinách.
Londýnské léto před sedmdesáti lety bylo horké především pro čs. exilové diplomaty, kteří konečně získali naději dosáhnout prvního ze dvou hlavních cílů čs. protinacistického odboje v letech 2. světové války – anulování ostudné mnichovské dohody ze září 1938. Mnichovské trauma se tehdy promítalo i do právního pojetí čs. válečného stavu s nacistickým Německem. Zatímco pro celý svět byla světová válka zahájena 1. září 1939 zákeřným útokem nacistického Německa proti Polsku, pro Čechy vše začalo již v roce 1938 a tuto skutečnost musela samozřejmě čs. vláda také právně a časově z mnoha důvodů formulovat.
Proto v londýnském exilu 16. prosince 1941 vyhlásila, že válečný stav mezi Československem a Německem trvá od okamžiku, kdy se německá vláda dopustila "násilných činů proti bezpečnosti, samostatnosti a územní celistvosti republiky", což čs. ministerstvo zahraničních věcí později konkretizovalo stanovením dne 17. září 1938 jako počátku vypuknutí válečného stavu mezi oběma státy. Ten den totiž nacistické Německo porušilo veškeré mezinárodní úmluvy, když dovolilo na svém území organizovat henleinovský freikorps, který vyzbrojilo a podporovalo v jeho útocích na čs. území. Přestože Velká Británie již 21. července 1940 uznala čs. prozatímní vládu v Londýně, anulování mnichovské dohody bylo pro Brity jako signatáře tohoto hanebného velmocenského aktu stále problémem. Při jednáních s čs. exilem totiž britská strana dávala jasně najevo, že jejím uznáním zatím nepřijímá žádné nové závazky v otázce budoucích čs. státních hranic.
V roce 1941 se stal velkým hráčem v této diplomatické hře Sovětský svaz, který si začal prezidenta Beneše a čs. exil zavazovat jasně formulovanými sliby, že má zájem na úplné obnově Československa v předmnichovských hranicích. Tyto ryze pragmatické sovětské postoje (popřené v roce 1944 na území Podkarpatské Rusi) zásadním způsobem ovlivnily britskou stranu, která si začala konečně uvědomovat rizika svých dosavadních postojů.
Nový prostor k čs.-britskému jednání a obecně příznivou atmosféru začal utvářet mezinárodní ohlas atentátu na Reinharda Heydricha a následné neslýchaně brutální represe nacistů proti Čechům v protektorátu. Benešova exilová vláda obdržela již 5. srpna 1942 speciální nótu, kterou byla britskou vládou oduznána mnichovská dohoda.
O necelé dva měsíce později francouzský Národní výbor generála Charlese de Gaulla prohlásil rovněž mnichovský diktát za neplatný. I to byl mimořádný výkon čs. exilové diplomacie, který měla tu výhodu, že se mohla opírat o hrdinství čs. vojáků a velké oběti domácího odboje.
Jeden z cílů byl splněn, druhý – obnova Československé republiky v jeho předválečných hranicích – byl ještě dlouhou kalvárií, psanou krví vlastenců v zaminovaných karpatských kopcích u Dukly, v bažinách u Dunkerque či na pražských barikádách. Bohužel již necelé tři roky po porážce nacismu se otázka svobody v Československu stala opět bolestným problémem, ale to je již zase trochu jiný příběh…
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
