já bych k tomuto bodu, tedy vyslovení nedůvěry vládě Andreje Babiše, chtěl vystoupit jednak z pozice člena uhelné komise, jednak také z pozice poslance, který se tady dlouhodobě zabývá otázkami české energetiky.
Nejprve mi dovolte vyjádřit se k reakci vlády na výsledek jednání uhelné komise. Uhelná komise na konci loňského roku předložila vládě výsledek své roční práce, doporučila odstavit uhlí v roce 2038, pokud za tyto uhelné zdroje v naší energetice bude dostatečná náhrada. S tímto závěrem a s důvody, které k němu vedly, se ministři vlády seznamovali půl roku. Jestliže uhelná komise uvádí ve svém zdůvodnění odstavit uhelné zdroje, když za ně bude dostatečná náhrada, tak tím dává jasně najevo obavy o to, zda ta náhrada skutečně v roce 2038 bude k dispozici. Proto je přinejmenším podivné, že vláda nyní uhelné komisi uložila, aby podrobněji rozpracovala a vyhodnotila podmínky, nástroje a dopady dřívějšího ukončení využití uhlí v energetice České republiky. Otázka zní, proč se vláda vyjadřuje takto nejasně. Problém asi bude v tom, že ve vládě se objevila skupina ministrů zčásti za ČSSD, zčásti za ANO, kteří navrhují mnohem dřívější termín našeho odchodu od uhlí, a to rok 2033. Vláda se tedy zřejmě zalekla agresivního vystupování ekologických aktivistů, kteří nezodpovědně tento termín prosazují. Pokud tomu tak je, měla by rovnou složit mandát. A jestli už také slyší na argumenty o tom, že kvůli ceně emisních povolenek se už nevyplatí používat uhlí, tak je to ještě horší. Emisní povolenky přece nejsou nic jiného, než umělý prvek vytvořený Evropskou unií právě proto, aby fosilní paliva zdražil. Jestli tedy ještě neumíme fosilní zdroje bezpečně nahradit, rozumí se tedy nahradit je stabilními zdroji, nechť vláda hájí české zájmy, a pokud nezbývá nic jiného, ať Česko zváží členství v systému EUR ETS, tedy v systému povolenek, případně ať usiluje o jeho zásadní revizi.
Já se jenom ptám, odkud se bere to zelené nadšení ve vládě České republiky. Začaly se snad stavět nějaké nové zdroje, které by mohly nahradit uhelné elektrárny? Nezačaly. Jediné, co zatím začalo, je horečná příprava projektů, na které je možné získat dotace české i bruselské. Ty jsou primárně určené k podpoře výstavby obnovitelných zdrojů. Jenže jak ukazují statistiky z Německa, jež už má v obnovitelných zdrojích instalovaný vyšší výkon než v těch klasických, nejsou obnovitelné zdroje stále schopné zajistit dostatek elektřiny a o výrobě tepla ani nemluvě. Například v období od 20. dubna do 21. května tohoto roku pokryly obnovitelné zdroje německou spotřebu pouze v jeden jediný den. V tuzemských podmínkách je přitom podle statistik ČEPSu, tedy České přenosové soustavy, na 100 % výkonu z větru potřeba instalovat 400 %, tedy 4krát více, a v případě fotovoltaiky dokonce 500 %, tedy 5krát více.
Za stejně závažný problém, a to je další důvod mého vystoupení, považuji tzv. zelenou vizi ČEZu, kterou ČEZ představil 20. května. To je velmi závažný dokument, o kterém se příliš zatím nehovořilo. Jednak tedy ČEZ de facto rozbil státní energetickou koncepci, navíc se tak stalo údajně bez vědomí ministra a odborníků na Ministerstvu průmyslu a obchodu, jednak vnesl do představ o budoucnosti naší energetiky zmatek a rozvrat. Materiál ČEZu má název Vize 2030, čistá energie zítřka. V němž ČEZ představil své záměry pro následujících 10 let. Plánuje snížení emisí CO 2 do roku 2030 v souladu s Pařížskou dohodou, snížení podílu výroby elektřiny z uhlí o 36 % do roku 2025 a o 68 % do roku 2030, a o vybudování nové kapacity obnovitelných zdrojů ve výši 1,5 GigaWattů do roku 2025 a 6 GigaWattů do roku 2030. Plánuje stavět nový jaderný blok v Dukovanech, tady již ale termín chybí, a výstavbu malých modulárních reaktorů s celkovým výkonem přes 1 GigaWatt po roce 2040. Slibuje dekarbonizaci a decentralizaci českého teplárenství, tedy chystá se zasadit zásadní ránu systému zásobování teplem, toho hromadného zásobování, na které je připojeno 1,5 milionu domácností. Chce místo toho budovat plynové kapacity. Aby toho nebylo dost, přichází ministr Brabec s tím, že z prostředků modernizačního fondu, o kterém tady dneska dopoledne mluvil pan ministr Havlíček, bude postaveno 14 GigaWattů fotovoltaických zdrojů.
To zní sice hezky, ale výpočty odborníků ukazují, že tato fotovoltaická smršť nepřinese do naší soustavy stabilitu, že stále budou po tom roce 2030 chybět gigawatty elektrického výkonu. Tady si kolegové přinášeli různé obrázky, já tady mám také takový obrázek. (Ukazuje.) Zelená je jádro, černá je to už redukované uhlí, ty žluté špice, to je tedy v těch slunečných období dne solární energetika, a ty bílé plochy, to je právě ten nenaplněný výkon. To, co nám právě bude chybět. Takže pozor na to. Pokud chceme obnovitelnými zdroji nahradit uhlí, když zatím(?) obstarává 45 % výroby elektřiny, musíme zvážit, že tím dojde k likvidaci elektrické soběstačnosti, pokud samozřejmě ty uhelné zdroje nebudou nahrazeny stabilními elektrickými zdroji, samozřejmě nejlépe zdroji jadernými.
A je zde ještě jedna důležitá věc. Aby byla elektřina dostupná, tak jak jsme zvyklí, tedy neustále, je nezbytné postavit bateriová úložiště. Protože jen z nich pak by mohla republika čerpat elektřinu, až nebude svítit, nebo foukat. Letošní květen přitom ukazuje, že týden či čtrnáct dnů bez slunečního svitu může být třeba i v tomto měsíci. Jenomže bateriová úložiště představují obrovské náklady, které politici v podstatě zamlčují, a ekologičtí aktivisté je ignorují. K zajištění bateriové kapacity na pokrytí hodinové spotřeby celé republiky by stálo přes 255 miliard. Více než 6 bilionů korun by pak stálo zajištění bateriové kapacity a zásobování republiky na jeden den. A aby se dalo mluvit o nějaké energetické bezpečnosti, musely by baterie být schopné pojmout elektřinu tak alespoň na týden, možná raději na dva týdny, což by ale znamenalo 40, případně 80 bilionů korun.
Příslušný výpočet nezbytných nákladů ale zatím v jakýchkoliv kalkulacích chybí. Investice do přechodu na obnovitelné zdroje se tím pádem dostávají z astronomických nákladů k nákladům již zcela nepředstavitelným. A nesmíme zapomenout i na samotnou výboru energie. Pokud by v tom roce 2030, když už by měly být uhelné elektrárny zavřeny, nastala stejná situace, jako v letošní zimě, tak bychom byli převážnou část některých měsíců bez elektřiny. To jsou fakta, která zelení politici ve svých stranách odmítají vidět. Výsledná čísla příliš nezmění ani to, když se vzdáme možnosti elektřinu exportovat. Protože nyní sice někdy vyvážíme až čtvrtinu výkonu, ale jindy, především v zimě, exportujeme méně než 10 % elektrické vyrobené energie. Takže je v pořádku ten instalovaný výkon. S žádnými takovýmito rezervami vzniklými zákazem vývozu nemůžeme v naší budoucnosti počítat.
Čili jestliže si nechceme zlikvidovat ekonomický růst, musíme k náhradě fosilních zdrojů přistupovat uvážlivěji. Politik, který tohle nechápe, by měl být z rozhodování o energetice v naší republice, vyloučen. Pan premiér Babiš se chlubil ve svém projevu dneska dopoledne tím, jak bojuje s těmi bruselskými zelenými ekologickými aktivisty. Není to pravda. Takto razantní bývá pan premiér jenom doma, když pak přijede do Bruselu, jeho zájem chránit české národní zájmy klesá na nulu. Na poslední Evropské radě se například nepřipojil k polskému premiérovi Morawieckému, a představitelům Maďarska, Rumunska a Lotyšska, v jejich snaze zpochybnit evropské klimatické cíle, které mohou mít hluboký sociální dopad. Morawiecki varoval evropské lídry před tím, že v důsledku jejich klimatických plánů, budou bohatí bohatšími, a chudí chudšími.
Kdyby tady byl pan premiér, tak bych se ho zeptal, kde tehdy bylo jeho odhodlání s tímto zeleným Bruselem bojovat.
Děkuji za pozornost.
