A tak nachystal zdražení pitné vody a ve vší tichosti připravoval skrytou daň za vodu, jejíž výnos z podstatné části spolkne Státní fond životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí chce v novele vodního zákona postupně zvedat cenu podzemní vody, během šesti let by se měly poplatky za její čerpání zvednout na trojnásobek.

Ministr Brabec přitom argumentuje velmi podivně, a to tím, že tyto poplatky se od roku 2002 nezměnily a odběratele tak nic nemotivuje vodou šetřit. Už ale zapomněl dodat, že trendem posledních let je právě snižující se spotřeba. Ta loni klesla v Česku na další historické minimum a činí asi 120 litrů denně na jednoho obyvatele (hygienické minimum deklarované Světovou zdravotnickou organizací je 100 litrů). Další věcí, kterou ministr zamlčel, je fakt, že voda i tak zdražuje ze všech energií nejvíc, účty za ní platí lidé stále vyšší.

Zavedení skryté daně za vodu zaštituje ministr Brabec bojem se suchem. A mluvčí jeho resortu ihned neopomněla zdůraznit, že ministerstvo nemůže ovlivnit skutečnost, že to vodohospodářské firmy promítnou do ceny. A jak spotřebitel pozná, jestli se skutečně zdražuje proto, že se zvedl poplatek, aby byla ona investice na boj se suchem, nebo proto, že koncern chce více vydělat?

Počínání ministra Brabce však ukazuje i na to, že to ve vládní koalici opět skřípe. Záměr zvýšit poplatky za podzemní vodu kritizuje ČSSD a podle premiéra Bohuslava Sobotky nebudou hlasovat pro kroky, které by vedly ke zdražení vody pro domácnosti. Mnohé hlasy přitom poukazují na to, že programové prohlášení vlády hovoří pouze o podpoře opatření na zadržování vody v krajině, nikoli o zdražování pitné vody. Zřejmě na to ministr Brabec jaksi pozapomněl, nebo to prostě zkouší. 

Boj o vodu tedy zažehl další spor ve vládní koalici. Není to poprvé, co se vládní strany v lecčems rozcházejí, jde už o jakýsi smutný folklor. Zažehnutý oheň zase zcela jistě uhasí, byť ještě nezdraženou vodou. Je na občanovi, jaké ponaučení si z toho vezme.