Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, jedná se skutečně o obrovský objem peněz, které si chce EU vypůjčit, možná lépe řečeno nechat vytisknout. 750 miliard euro, o kterých se mluví, to je 20 bilionů korun. To tedy není žádný záchranný balíček, jak byl tady včera v debatě tento finanční objem nazýván. Je to pořádný balík.
Paní předsedkyně Evropské komise uvádí jako hlavní důvod pro jeho vynaložení přežití evropské ekonomiky, přežití evropského společného trhu. Ano, to jsou chvályhodné cíle, je ale pozoruhodné, že tyto tak zásadní věci pro občany EU chce její vedení řešit sázkou na zelenou ideologii. Základem této zelené cesty k záchraně evropské ekonomiky je totiž tzv. Green New Deal nebo Zelená dohoda pro Evropu, chcete-li. Z této Zelené dohody, z této směrnice, která už byla předložena koncem loňského roku Evropskou komisí, bude vycházet celá řada směrnic a nařízení, které budou posléze regulovat vynakládání těchto peněz. Ty pak budou mít samozřejmě následky pro občany členských zemí EU, budou totiž muset být implementovány do právního řádu evropských zemí a budou mít samozřejmě dopad na národní ekonomiky.
Já na závěr svého vystoupení pak předložím v tomto směru návrh na usnesení. Jak bude s tímto obrovským balíkem peněz nakládáno, na co bude dovoleno tyto peníze používat, určuje směrnice o taxonomii Evropské unie. Tato směrnice byla už schválena v červnu letošního roku ve druhém čtení v Evropském parlamentu a jako taková už nepůjde do trialogu a nebude ji schvalovat Evropská rada. My ji tedy budeme muset přímo implementovat do našeho právního řádu a tím se veškeré naděje na to něco v něm změnit limitně blíží k nule.
Já se ale, dámy a pánové, chci ve svém vystoupení zaměřit na problémy energetiky. Jak víme, klíčovou částí našeho energetického mixu je v současnosti a hlavně by měla být v budoucnosti jaderná energetika. Pan premiér Babiš tady včera hovořil o tom, jak silně podporuje na jednání Evropské rady a v evropských strukturách naše zájmy v oblasti jádra. Popisoval, co všechno se mu podařilo v této oblasti prosadit.
Já musím říci, vážený pane premiére, že ani v Zelené dohodě pro Evropu, ani v té taxonomii, není o jaderné energetice ani slovo. Tím pádem tady je možnost podpory z evropských fondů vyloučena a naší jedinou nadějí je tedy snažit se alespoň o nalezení určité míry tolerance při projednávání naší žádosti o notifikaci, protože bez ní samozřejmě nejenom že nedostaneme žádné peníze na naši energetickou kapacitu, ale vůbec prostě nám její budování nebude Evropskou komisí dovoleno.
Čili žádné velké úspěchy, pane premiére, jste v tomto ohledu nezaznamenal a do těchto zásadních dokumentů se vám a vaší vládě nepodařilo prosadit vůbec nic. Vláda se musí, zejména její předseda pan Babiš, snažit ze všech sil něco v tom ještě zachránit. Já bych je rád nyní seznámil s třemi nástroji, které by k tomu mohl použít.
Tak za prvé. Existuje dopis skupiny vědců a environmentalistů z akademické a občanské společnosti. Ti se 24. dubna letošního roku obrátili na viceprezidenty Evropské komise Timmermanse a Dombrovskise a na komisaře pro energetiku Simsona s výzvou, aby v zájmu dosažení klimatické neutrality do roku 2050 zařadili jadernou energetiku do oné EU taxonomie. Jádro by se podle nich mělo stát základem stability v klimaticky neutrální Evropě. Toto rozhodnutí musí být založeno na vědeckých důkazech a nesmí být ovlivněno politickými ani ideologickými názory. Pod tím dopisem najdeme loga celé řady vědeckých a společenských institucí, namátkou České akademie věd, matematické a fyzikální fakulty, celé řady univerzit z České republiky a ze Slovenska.
Druhým nástrojem, jehož použití bych panu premiérovi chtěl doporučit, je dopis, který 22. června poslal polský ministr pro klima Michał Kurtyka komisaři Simonsovi (?Simsonovi). V něm píše, že Polsko podporuje cestu ke klimatické neutralitě, na které chce ale používat jak obnovitelné zdroje, tak jadernou energii. Vyjadřuje překvapení - pan ministr Kurtyka - že jaderná energie není vůbec zmíněna v Zelené dohodě pro Evropu a důrazně vyzývá, aby proběhla jednání o dohodě o jejím zařazení do té evropské taxonomie. Tady, jak už jsem řekl, nejsem si jistý, zdali vůbec taková naději ještě existuje.
Polsko nemá v současné době žádné jaderné elektrárny, ale podle slov pana ministra Kurtyky se chystá snížit podíl energie z uhlí z 82 % na 32 % a vybudovat šest jaderných reaktorů pokrývajících 18 % spotřeby. Tady tedy máme, pane premiére, spojence pro prosazení našich snah.
Třetím nástrojem je známá skutečnost, že zdroje nerostů potřebných pro výstavbu obnovitelných zdrojů se z velké části nacházejí v Číně. Pokud se tedy Evropská unie rozhodla, že půjde cestou solární a větrné energie, tak se tato cesta neobejde bez toho, že by se budovala zařízení na ukládání energie. No a ty suroviny, které jsou k tomu potřeba - protože samozřejmě jak solár, tak vítr jsou zdroje naprosto nespolehlivé, je třeba energii ukládat na dobu, kdy nesvítí sluníčko a nefouká vítr - tak tyto zdroje se nacházejí v Číně. Čili jsou tedy Čínou ovládány.
Stejně tak chce-li se Evropská unie orientovat na plyn, jak už to začíná dělat Německo, tak zase tady je závislost na Rusku. Takže dát všanc svoji budoucnost těmto dvěma světovým velmocem já považuji za velmi nešťastné.
Obracím se tedy na vás, pane premiére, podobně jako můj kolega Valenta, s důraznou žádostí, abyste na půdě Evropské unie využil všechny možnosti, všechna možná spojenectví, k tomu, abyste jadernou energetiku jako čistý bezemisní zdroj prosadil. Nejenom v podobě nějakého formálního vágního vyjádření, ale aby skutečně jaderná energetika byla do taxonomie, případně i do samotné Zelené dohody, zařazena.
Nyní, dámy pánové, bych vás chtěl seznámit s návrhem na usnesení, které zní takto: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky v souvislosti s řešením ekonomických následků koronavirové krize vyzývá vládu, aby vypracovala studie dopadů navrhovaných opatření na úrovni EU, zejména návrhy vycházející ze Zelené dohody pro Evropu a jednotlivé sektory české ekonomiky předtím, než dojde k závěrečnému schvalování těchto opatření."
Zdůvodnění toho mého návrhu spočívá v tom, že si myslím - a já tak činil vždycky při projednávání zásadních dokumentů, které jsme museli implementovat od Evropské komise - že prostě nejdříve musíme znát, jaký dopad budou mít na naše občany, na naše hospodářství, na naše společenské vztahy a sociální oblast, tedy na celou ekonomiku. Pak teprve můžeme zodpovědně, ať už na úrovni vládní nebo na úrovni sněmovní, o těchto věcech rozhodovat.
Čili já se pak v podrobné rozpravě k tomuto svému návrhu přihlásím. Děkuji za pozornost.
