Už by proto bylo načase s úvahami o něm přestat a umožnit obcím podél kanálu normální rozvoj", myslí si předsedkyně pražské organizace hnutí Starostové a nezávislí a pražská radní Jana Plamínková.
Již staří Řekové měli sen o prokopání Korintské šíje mezi pevninským Řeckem a Peloponésem. V 7. století před naším letopočtem o vybudování průplavu usiloval údajně tyran Periander, po něm římští císaři Caesar, Caligula a Nero. Dílo se ale podařilo uskutečnit až koncem 19. století. Nebylo to levné a bylo tam dost obětí. Jenže: uskutečnit tisíciletý sen se podařilo zrovna v době, kdy už lodní doprava ztrácela na významu. Lodě se navíc výrazně zvětšily a kanál jim byl brzy malý. Měl proto od počátku jen dosti omezené využití. Dnes slouží téměř výhradně už jen jako turistická atrakce. Kanál prostě minul svou dobu – v době, kdy by ho Řekové potřebovali, ho nebyli schopni postavit, a když to o mnoho set let později uměli, tak už byl zbytečný.
Svou dobu už dávno minul i kanál Dunaj–Odra–Labe. Kanál D–O–L chtěl budovat již Karel IV., ale rovněž neuspěl. Otázka přišla znovu mnohokrát na přetřes v 18. a 19. století, kdy bylo učiněno několik pokusů o stavbu a několik dílčích projektů bylo i realizováno. Kdyby se kanál tenkrát vybudoval, tak jsme asi nic nemuseli řešit. V době průmyslové revoluce se vozilo hodně materiálu pro rostoucí těžký průmysl a silnic bylo málo a ve špatném stavu. Tenkrát ale stavbu zlikvidovala železniční společnost, pro kterou to byla nevítaná konkurence při rozvoji vlakových tratí.
K čemu by měl ovšem sloužit kanál Dunaj–Odra–Labe dnes, v době informační společnosti, to je skutečná záhada. Zboží, které by sneslo pomalou dopravu lodí, je stále méně a méně, všichni upřednostňují dodávky „just in time“. Ano, mohla by to být turistická atrakce, ale při vší úctě, korintskému průplavu by se cesta přes Českou Třebovou asi přece jen nevyrovnala a nedovedu si představit, že někdo pojede z Pardubic do Olomouce lodí jako běžným dopravním prostředkem. To, co potřebujeme, je rychlé a kvalitní silniční a železniční spojení Čecha Moravy, nikoli vodní kanál. Každá stavba má nějakou optimální dobu svého vzniku, a kanál D–O–L ji už dávno prošvihl. Už by proto bylo načase s úvahami o něm přestat, odblokovat pozemky desítek obcí a měst pro běžné využití a umožnit obcím podél kanálu normální rozvoj.
Jedním z argumentů zastánců je, že bychom mohli využít „ohromující množství“ evropských dotací. Nemohli, nestihne se to. Vždyť jsme za ty dotace zatím nepostavili ani pár rychlých vlakových tratí, o jejichž užitečnosti nikdo nepochybuje. Za příklad D–O–L se často dával průplav Dunaj–Rýn–Mohan. V poslední době už s ním ale zastánci projektu tak často neoperují, neboť objem celkové přepravy na tomto průplavu, který byl otevřen v 90. letech, poklesl za 20 let na jednu sedminu, a zdaleka tak neplní očekávání do něj vkládaná.
Průplavy jsou zkrátka v dnešní době out, jsou to takoví dinosauři ze starých dob. Nechme už dinosaury spát a věnujme se moderním typům dopravy.
