Tváří v tvář tragédii, kterou vyvolaly ničivé požáry na jihu Evropy, zdá se být víc než jasné, že:
- Prognózy z minulých let, které spousta lidí označovala za zbytečné strašení, byly příliš optimistické. Realita je horší.
- Boj za to, aby škody byly co nejmenší, má ale ještě větší smysl, než se zdálo. I přes všechnu snahu většiny zemí se situace bude zhoršovat. Ale o tom, jak moc a jak dlouho, rozhodne, jak úspěšně budeme emise snižovat.
- Tzv. "adaptační opatření", která reagují na probíhající a nadcházející změny, musejí být jednou z priorit.
Jinými slovy, lidstvo a tedy lidé (representovaní v demokracii politiky) udělali chybu, že nechali věci zajít tak daleko. I přes opakovaná varování vědců i naší planety samotné s nástupem potřebných změn váhali. Největší díl viny pak samozřejmě nesou dle mého soudu politici, kteří ještě nedávno (ne-li dnes), svou hloupostí nebo v zájmu lobby, popírali riziko a brzdili nástup opatření, kterými se nyní snažíme krizi zvládnout. A že takových třeba u nás bylo a je fakt dost.
Díky dostupným technologiím, a v případě ČR dostupným stovkám miliard unijních korun, můžeme zásadně emise snížit, a tím pomoci lidstvu dostat situaci pod kontrolu. A změny (i rizika) tak udržet v míře, kterou lze s rozumnými náklady zvládnout.
Ale včera bylo pozdě. Musí to být nejen politická priorita ale hlavně oblast, ve které, pro nás neobvykle, budeme přijímat rychlá a kompetentní řešení.