Ale stejně stará jako tato skutečnost je i lobbistická snaha jednotlivých firem, zájmových skupin či odvětví určený směr, ne-li již platná pravidla, zvrátit. I za cenu vzniku nejistoty.

V této snaze se každý argument hodí. A argument o dopadech pravděpodobné ekonomické krize, kterou způsobila pandemie, je skutečně těžká váha. Proto, jak zmapoval deník Politico, lobbisté již zaklekli do bloků a vyrazili do boje.

Zatím získali zcela viditelně na svou stranu jen pár vrcholových politiků (náš premiér je jednou z výjimek), v Evropském parlamentu nemají většinu (navrhovaný text o zastavení nových legislativních aktivit, navržený konzervativci a prosazovaný poslancem Vondrou v hlasování jasně neuspěl), ale konflikt není na konci. Je na samotném začátku, i když česká situace, kdy třeba „rezignace na klimatickou politiku“ má mnoha hlasitých zastánců, je dle mých informací spíše výjimečná.

De facto jakýkoliv navržený či již platný, ale ne účinný předpis, lze touto cestou dát pod otazník a vyžadovat jeho zrušení, odložení či přepracování. A mnohdy zní jednotlivé argumenty pod vlivem nastupující recese racionálně, ale přesto může (obecně vzato) obrat kormidla proti tomu, jaké signály o dalším kurzu společnosti i ekonomiky vysílá, způsobit více škody než užitku.

Nejde jen o stabilní, prediktabilní prostředí pro fungování firem. Investice do nových technologií, spojené s dekarbonizací, stejně jako další investice, které souvisí se snahou zpomalit změny klimatu (třeba do energetické efektivity budov, veřejné dopravy a podobně), by totiž mohly být hlavním driverem restartu ekonomiky.

Jistě, že existují možnosti časové sekvence či možnosti termíny mírně upravit, a bezesporu o tom bude u každého podstatného rozhodnutí diskuse, ale zachování směru je zásadní. Nejen proto, že čím dříve budeme budoucí rizika snižovat, tím nišší cenu zaplatíme a vyšší zisky budeme mít. Hlavně totiž snížíme riziko velmi nákladné krize těžko odhadnutelných rozměrů v budoucnu.