Bez zajímavosti není ani to, že uvádí, že připadnou hodnotu dělí rovnoměrně mezi domovskou zemi a Itálii (kéž by to tak bylo častěji). Je to krásný příklad toho, jaký potenciál naše země má. A že výroba a marketingově podpořený prodej párků z kůže, separátu a škrobu není jedinou cestou, jak v naší zemi, třeba v tomto oboru, podnikat.
Myslím, že logiku, že hlavní je kvalita, a nikoliv to, z které strany hranice produkt prochází, bychom měli používat častěji. A uvědomit si, že naše země má na víc, než co dnes ukazuje. A není vůbec nic na tom, že nám to ukazují lidé z firmy, staré stovky let, kteří většinu času podnikali někde úplně jinde.