Dílem zato, že vůbec si dovoluji navrhovat, že bychom měli na chování Ruska nějak reagovat (jak pan president Putin připomněl, je Rusko jaderná mocnost, a nebo proto, že si to "nemůžeme dovolit"), dílem za nápad nás čtyř (nikoliv TOP09 či jiné strany, jak je uváděno), za to, že bychom neměli udělovat víza těm, kteří Putina v jeho konání podporují.
Takže krátce k oběma bodům. Reagovat je dle mne třeba. Ne, že bych tvrdil, že jde o přímou analogii, ale sekvence událostí předcházející druhé světová válce (s účtem ve výši 60+ milionů mrtvých, obrovské materiální a společenské škody nad to) jasně ukazují, že snaha hledat kompromis s někým, kdo se vydává na cestu stojící zcela mimo právo a smlouvy, může mít hrozné konce.
Jakkoliv Ukrajinci musí mnohem lépe spravovat svůj stát, a vytvořit lepší podmínky pro různé skupiny svých obyvatel tak, aby zde našli skutečný domov, způsob jakým do situace zasahuje Rusko je zcela nepřijatelný a nejen dle mého názoru je agresí. Rusko není součástí řešení problému zvaného budoucnost Ukrajiny, ale jeho velkou částí.
V okamžiku, kdy z mnoha důvodů nepřipadá v úvahu vojenská reakce na krádež Krymu a podporu ozbrojené vzpoury na východě, jsou sakce jedinou fungující cestou (diplomacie v případě, kdy se Kreml o Krymu bavit nehodlá a přítomnost na východě odmítá, zjevně nefunguje). V zemi, která je značně závislá na dovozu rozličného zboží, a není nedemokratickou diktaturou, mohou být účinné.
To, že západ používá selektivní sankce (na lidi i podniky) je správné a odpovědné. I přes značnou podporu presidenta Putina (o korektnosti čísel lze asi mít pochyby) jsem nejen já přesvědčen, že řada Rusů vidí situaci úplně jinak a další část je zmasírována propagandou.
Otázka je, co my s tím. Podpora postupu, na kterém se západní demokracie (za naší účasti) dohodnou, je to první minimum. Druhým je, že pokud Rusko stupňuje svou agresi, což je děje (vzbouřenci najednou nabývají na síle), obdobně musí postupovat naše reakce na to. Je jasné ekonomicky i politicky, že země musí postupovat společně. Ale přesto si myslím, že jednotlivé státy mohou dát najevo svůj postoj. Třeba tím, jak ministr zahraničí Polska nazývá chování Ruska (nebojí se slova invaze) či naopak premiér Orbán hodnotí postup EU (střílení se do nohy).
Se spoluautory naší výzvy jsme prostě měli za to, že lidé, kteří mají přímou odpovědnost za to, co se v Rusku děje (a jak se to projevuje za jeho hranicemi), prostě nemají dostat od úředníků našeho státu, který v minulém století dostal dvakrát velkou ránu díky nezájmu "ostatních" (Mnichovskou dohodou a "bratrskou pomocí" roku 1969), souhlas se vstupem na naše uzemí. Nepochybně jsme neměli na mysli dotazníky na hranicích (ze kterých si asi po přečtení diskuse pod článkem dělá legraci náš bruselský kolega Keller), ale lidi (a jejich rodiny) typu poslanců hlasujících pro právo presidenta vyslat vojáky na Ukrajinu, vysoké představitele státu (třeba z ministerstva vnitra a armády) či novináře, prokazatelně propagující dnešní jednání Putinovy administrativy. Jde o gesto symbolické (jistě, i tito lidé mohou přijet přes Schengenskou hranici), nicméně jasné vyjádření názoru...
Nic z toho, jak západ na novou Ruskou politiku reaguje, není dokonalé. A nic z toho spolehlivě nefunguje. Jsem si ale jistý, že pokud bychom "nedělali nic", zle by se nám to velmi brzy vrátilo. Pokud má někdo lepší nápad (pan Keller si ho nechal pro sebe) na to, jak reagovat na situaci, které dnes čelíme, a kterou si většina z nás před pár měsíci nedovedla vůbec představit, rád se budu jistě i se svými kolegy, inspirovat.
