Dnešní politika, které spíše "lidi následuje" než, že "by je vedla", je něco, co nás od eura spíše vzdaluje.
Je mi smutno, že politickou poptávku "do eura nevrtat" ochotně (nejen letos) vyslyšela i centrální banka.
K její analýze se časem vrátím podrobně, ale neodpustím si tři spíše obecné poznámky:.
1. Příklady zemí, které se v minulých letech k euru připojily, velmi relativizuje koncept odmítání eura kvůli nižší cenové hladině, na kterém část argumentů staví. A mimochodem, s inflací (a bublinou na trhu nemovitostí) máme větší potíže než některé z těchto zemí, i když teoreticky (jen) máme pod kontrolou měnovou politiku
2. Argumenty o "slabosti" či "nejasnosti" eurozony jsou poněkud ideologického charakteru (a v logice lidí jako je Václav Klaus, Miloš Zeman a Andrej Babiš). To, co autoři vnímají jako negativní (třeba změny architektury v minulých letech) vnímá snad i většina ekonomů přesně opačně. Naopak, nezdá si mi, že by bylo hlouběji analyzováno to, jaká rizika - politická i ekonomická - s sebou nese "nevstoupení" do eurozony
3. "Nepřipravenost" naší fiskální politiky na budoucnost je věc reálná a vážná. Musíme ji řešit tak či onak. Ale jakou má souvislost s přijetím eura není zcela jasné, pokud tedy autoři nečekají, že z této šlamastyky nás dostane měnová politika, třeba "mega devalvací". Což je věc nanejvýše pochybná (a těžko funkční).
Je to škoda, ekonomické analýzy ČNB jsou tradičně na vysoké úrovni, a ČNB dnes (po odchodu lidí spojených těsně v Václavem Klausem) snad již chápe, že přijetí eura není její agenda. Proto, politicky zabarvená komunikace je něco zbytečného, a něco, co mne, jako člověka s bankou "doživotně" spojeného, moc mrzí...