Včera byl zase jeden, den, kdy člověk mohl cítit hrdost nad tím, co se naši nejbližším "Evropanům", Slovákům, povedlo.
Do funkce nastoupila presidentka, kterou si lidé ve všeobecné volbě zvolili.
Je to jen další bod na seznamu, kam patří, aspoň pro mne, president Kiska, odstoupení premiéra Fica pod tlakem veřejnosti (reagující na jeho skandály), jasné připojení se k tvrdému jádru Unie, kvalitní ekonomické reformy týmu pan Mikloše či přijetí Eura.
Přesto jsou ale oblasti, kde bych s našimi přáteli neměnil. Třeba "vzpoura národovců" ohledně přistání spojeneckého vrtulníku, která je jen dalším projevem relativní úspěšnosti tamního vlivu Putinova Ruska, ukazuje, že (jak pevně věřím) i přes urputné snahy lidí jako je president Zeman, je v některých oblastech náš prozápadní kurz přece jen pevnější.
Mimochodem, pokud hledáte další ukázku toho, že "společenství Visegrádu" dnes nedává smysl, zde ji máte. Zatím co Polsko s nemalým úsilím chce na své území dostat Americké vojáky, ministerstvo obrany SR zvažuje, zda natankování amerického vrtulníku v jeho zemi neohrožuje suverenitu.