Zase ten zlý Brusel...
Vypadá to, že k tomu, abychom se zbavili další zničující industrializace a koncentrace zemědělství, budeme muset opustit Unii. Tedy něco takového naznačuje text pana Nováka v Euru.
Nejsem na to odborník, ale nezdá se mi, že většina zemí v Unii vypadá "z letadla" jako ta naše země, s krajinou zle zkoušenou stahektarovými lány monokultur.
Navíc, v unijních nařízeních ohledně společné zemědělské politiky (CAP), bez níž by beze sporu nevznikl společný trh, lze najít něco jiného:
Třeba, že země si "stanoví kritéria, která musejí zemědělci splňovat, aby mohla být jejich povinnost udržovat zemědělské plochy ve stavu vhodném pro pastvu nebo pěstování plodin", což nyní, i když, zdá se, spíše laxně, začínáme naplňovat.
Pro všechny země pak platí, "že zemědělci, kteří mají nárok na platbu v režimu základní platby nebo v režimu jednotné platby na plochu, musejí dodržovat na všech svých způsobilých hektarech zemědělské postupy příznivé pro klima a životní prostředí"...
Stejně tak mohou země v rámci CAP velkým firmám dotace krátit (děláme i my, ale jen symbolicky) a nebo menším navýšit - radikálnější a povinné návrhy, vycházející z Komise, bohužel, země včetně nás vždy pohřbily. A tak stropy používá ze svého rozhodnutí, tuším, jen necelá desítka zemí Unie.
Vůbec nehájím nastavení CAP, do kterého promlouvají dnes bohužel lobbystické zájmy firem, jako je Agrofert. A dle toho asi leckde vypadá.
Ale musíme chápat důsledky: chvíli to, zdá se, nevadilo, ale zrovna příklad naší země a její zubožené krajiny (včetně hrozeb sucha) ukazuje, že přichází čas "odplaty" ze strany přírody. A my musíme rychle a správně reagovat.
Reakci můžeme pomoci připravit na úrovni celé EU, což je pro některé oblasti, třeba omezení pesticidů a dalších chemikálií, správné a nutné. Ale spoustu toho, budeme-li chtít, můžeme (a podle mne i musíme) udělat sami. Snad se to stane, zatím to nadějné moc není. Se členstvím v Unii to ale moc společného fakt nemá...