EU proto zavádí nové cíle snižování emisí oxidu uhličitého u osobních aut i dodávek. Poslanci tato nová pravidla přijali na plenárním zasedání 27. března. Emisní limity pro nová osobní auta mají klesnout o 37,5 % a u dodávek o 31 % do roku 2030. Dne 18. dubna schválili poslanci také návrh na snížení emisí CO₂ z nových nákladních vozidel o 30% do roku 2030 ve srovnání s emisními úrovněmi roku 2019.

Přitom emise z aut i v EU stále rostou (HN 20.5. 2019), takže vzrůstá obava automobilek z důsledků neplnění platných závazků.

 Jak toho lze  dosáhnout? 

Vzhledem k tomu, že snižování se vypočítává podle počtu prodaných aut, jsou v podstatě dvě možnosti – nové konstrukce motorů, které ovšem již v současné době narážejí na fyzikální limity, nebo větší podíl elektromobilů, které mají „úředně“ nulové emise.

V případě elektromobilů nastávají ovšem jiné problémy, jak ekonomické tak i věcné. Důvody, proč jejich odbyt vázne, jsou známy... jsou drahé, mají malý dojezd, dlouho se dobíjejí a možnosti dobíjení jsou omezené.

Jejich širší využití tedy znamená masivní dotace – ať již do jejich nákupu (např. v Německu) nebo infrastruktury – například v ČR plánuje vláda vybudovat dobíjecí stanice v ceně 1.1mld. Kč, samozřejmě z daní všech občanů. 

Daleko zásadnější je ovšem reálný podíl elektromobilů na tvorbě emisí – jednak  při jejich výrobě, dále pak vzhledem ke spotřebované elektřině.  Je to logické – „objem“ energie nutný k provozu vozidel je v zásadě stejný, bez ohledu zda jde o naftu a benzín nebo o elektřinu.  Ta se musí vyrobit a při její produkci opět vznikají emise... jen se přesunou jinam a „nejsou vidět“.  Z tohoto pohledu mohou elektromobily jistě přispět ke zlepšení ovzduší ve velkých městech,  ale celkově bude jejich vliv na emise velice sporný.

Dalším z neblahých efektů  bude zřejmě zdražení běžných automobilů  (nedávné prohlášení Volkswagenu) s cílem dosáhnout „optického“ zlevnění elektromobilů.

 Důsledky

Co se stane v podmínách ČR, kde mají občané stále „hlouběji do kapsy“ než třeba v Německu, je jasné... nové auto ani elektromobil si téměř nikdo nekoupí s výjimkou některých firem a běžní občané budou „s láskou“ udržovat stará auta.  Jistě, stát je může zakázat nebo více zdanit.. takové nápady už z MŽP zazněly, ale politické důsledky takových kroků mohou být dalekosáhlé, protože občané malých sídel mají jen velice omezené možnosti jiné dopravy. A plánovaných 1.1. mld. Kč na dobíjecí stanice jim v ničem nepomůže – jen je zaplatí ze svých daní.

 Cui bono?

Nejhorší na celé záležitosti je skutečnost,  že tlak na snižování emisí CO₂ je založen spíše na „zelené ideologii“ než na faktech.

Jediné, co je nepochybné, je fakt, že se klima mění – ale ono se měnilo pořád.

Nicméně protože v případě klimatu jde o procesy dlouhodobé a nějaká jakž-takž přesná měření jsou od roku 1850,  je vyhodnocení toho, co se děje, poněkud obtížné.

Ještě horší je, že celá odborná diskuse a predikce možných budoucích důsledků je založena na matematických modelech, které nezahrnují všechny vlivy, a především je nelze experimentálně ověřit v reálném čase.

Takže důkaz toho, že za změnu klimatu (a v jaké míře) může lidstvo, je postaven na značně vratkých základech, podobně jako tvrzení, že je v možnostech lidstva tuto změnu zastavit, a to bez ohledu na to, kolik demonstrací „za klima“ dosud proběhlo a proběhne.

 Nicméně předpokládejme, že tomu tak je a podívejme se z tohoto hlediska na (obecné) cíle EK vyhlášené 2014 snížit do roku 2030 emise CO₂ o 40 procent a závazný cíl, aby minimálně 27 procent energie pocházelo z obnovitelných zdrojů.

 Vzhledem k tomu, že EU produkovala v roce 2017  méně než  10%  celosvětových emisí CO₂,  znamená  snížení o 40% v EU ve světovém měřítku  4 % - tedy téměř nic.  Toto snížení bude nepochybně zcela eliminováno nárůstem emisí v rozvojových zemích, především v Číně a Indii.

Aby tedy snižování emisí mělo jakýkoliv, alespoň formální smysl, muselo by být prosazeno celosvětově, izolovaná akce EU nemůže mít na celkové emise CO₂ významný vliv. Po odstoupení USA od Pařížské dohody o klimatu  a  dlouhodobě známým “flexibilním” přístupem Číny a Indie k dohodám obecně,  je zcela jasné, že “celosvětová” akce je nereálná.

 Pokud tedy výše uvedené skutečnosti shrneme,  je výsledek celkem jasný.  Izolovaná snaha EU o snížení emisí CO₂ u automobilů povede (a již vede) jen ke zdražení jak automobilů jako takových, tak i ke zdražení s nimi souvisejících služeb a tím i k poklesu životní úrovně občanů a konkurenceschopnosti průmyslu.  Na „změnu klimatu“ nebude mít žádný reálný vliv.