Zároveň se v tisku objevilo pár názorů novinářů, že snaha o zachování práva na „karcinogenní rum“ svědčí o přízemnosti a neochotě Čechů akceptovat cokoliv z Bruselu.
Jak to celé dopadne, není dosud jasné. Nicméně již teď je to čítankový příklad toho, jak v současné EU věci „fungují“ a jak fungovat nesmí, tedy pokud není zájem o její rozpad.
Na začátku byla zpráva EFSA (Evropské agentury pro bezpečnost potravin), která analyzovala rumovou tresť od čtyř výrobců. Dle její oficiální zprávy (kterou mám k dispozici) v ní byly nalezeny tyto škodlivé látky – ethanol, acetaldehyd a furan.
Této tresti se například do rumu (tedy tuzemáku) přidává asi 1 %.
Pokud si toto uvědomíme, je nepochybně zcela absurdní tvrdit, že pokud přidáme do litru 40% alkoholu dalších 8ml téhož alkoholu, dojde k čemukoliv zásadnímu.
Podobně je to s tím acetaldehydem. V rumové tresti ho bylo nalezeno 0.3 %. Takže v litru rumu ho pak bude asi 0.03gramu. Jistě, je to málo nebo moc? Problém je, že acetaldehyd je zcela přírodní látka, která se nachází například v ovoci, obsahuje ho i víno. V případě rumu je to ale ještě zajímavější. Acetaldehyd je první metabolit, který vzniká při odbourávání alkoholu a je mimo jiný odpovědný za „kocovinu“. Zjednodušeně řečeno – kolik alkoholu vypijete, tolik acetaldehydu ve Vašem těle vznikne. A přídavek z té tresti je zcela nicotný.
Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) klasifikuje furan jako možný karcinogen pro člověka. Už jenom termín „možný“ nabádá k opatrnosti, protože tato kategorie zahrnuje skoro 300 položek včetně zpracovaného a nezpracovaného červeného masa.
Jinak se furan běžně vyskytuje v kávě – v koncentracích od 4,6 µg/kg do 100,5 µg/kg a v dalších potravinách. Jen pro porovnání – dle Potravinářské komory je obsah furanu v rumu Božkov 30 µg/l.
Tolik k rumové tresti. Problém je ovšem daleko obecnější, jak se pokusím dále vysvětlit.
Vše kolem nás, celá příroda včetně našich těl, je složeno z chemických látek. Všechny tyto látky bez rozdílu mají vliv na živé organizmy. Jsou prostě „biologicky aktivní“. Všechny. Jen u některých se už ví, na co mají vliv (je znám jejich mechanismus účinku). U jiných se to dosud neví.
Neexistují žádné látky „dobré“ a „zlé“. Je to vždy jen otázka množství přijaté látky a doby jejího působení. I voda Vás může zabít. Což se děje paradoxně daleko častěji, než třeba u kyanidu.
Před působením chemických látek se nikdo nemůže ukrýt. A pokud někdo tvrdí, že jím nabízený produkt je „bez chemie“, je buď naprosto nevzdělaný – což je v podmínkách ČR vysoce nepravděpodobné, nebo demagog doufající v nevzdělanost zákazníků.
Jak to vše souvisí s rumovou trestí?
Velice jednoduše. Rumová tresť se vyrábí a používá již asi 150 let a dosud s ní nikdo nikdy neměl problém. Především proto, že se používá jako aroma v malých množstvích.
Jsem profesí chemik věnující se přírodním látkám a jejich analýze, takže postup mohu popsat naprosto přesně.
Vezmeme nejlepší analytické přístroje (také je máme v naší laboratoři) a zjistíme, že třeba v té tresti je dle studie EFSA 84 látek, reálně v nicotných koncentracích (a jistě by se jich našlo i víc). Tyto látky projedeme databází a najdeme ty, které jsou z něčeho "podezřelé". Ty, co tam nenajdeme, navrhneme na další testování, jestli nejsou škodlivé. A to by byl "čert", aby se něco někde nenašlo. A takhle můžeme vesele pokračovat. Ještě nikoho nenapadlo takhle analyzovat jablka, povidla, uzené a tak dále a tak dále. Všechno to stojí neuvěřitelné peníze, a ještě větší peníze pak stojí řešení těch zákazů příkazů a nařízení. A v záplavě lejster se nikdo už nezamyslí nad tím, kolik té rumové tresti v tom rumu opravdu je, kolik by někdo toho rumu musel vypít a hlavně – ty "zlé" látky jsou v dalších stovkách produktů a potravin. To je zakážeme také?
A teď si představte že stejně se budou analyzovat další rostlinné extrakty, absinth, gin, becherovka, fernet. V technickém receptáři od pana Brože z roku 1942 je popsáno dalších asi 100 rostlinných aromat. Všechna se používají téměř 100 let. Ve všech se naprosto nepochybně najde něco škodlivého. Sice v množství, které nestojí za řeč, ale najde.
A bude důvod zase něco zakazovat směrnicovat a direktivovat. A bude se úřadovat, žádat o výjimky na něco, co se již 100 let běžně používá. A co vlastně škodlivé reálně není.
A občané budou tohle vše platit ze svých daní. Zkrátka systém, který kdysi charakterizoval jeden z kolegů jako “kombajn debility”.
Co s tím?
Není sporu o tom, že bezpečnost potravin se zkoumat musí, ale zakazovat cokoliv na základě takto vágních, a hlavně v kontextu dalších skutečností nesmyslných údajů, je nejen nesmysl, ale přímo zločin. Dovedu si představit, že agentura publikuje svá zjištění jako podklad pro další odbornou diskusi, ale hlavně – tyto výsledky budou posuzovány v různých zemích různě podle tradic, zvyků a zkušeností.
Systém, kdy úředník EK touží po tom, aby vše v celé EU bylo stejné, je nejen nesmyslný, ale i strašně časově a finančně náročný. A co víc, vede k likvidaci tradic a kulturních specifik jednotlivých zemí, protože se pokouší zrušit to, co bylo v těch zemích součásti života a tradic i pár set let. To samozřejmě vede ke stále většímu odporu občanů a institucí.
Prostě – jak si jistě pamatujete, vítal nás do EU portugalský rybář. Já se nechci plést do toho, jak v Portugalsku solí tresky. A na oplátku očekávám, že portugalský rybář nám nebude zakazovat tuzemák.
Musím říci, s vědomím, že budu kamenován, že ani soudruhy z RVHP nikdy nenapadlo se v této míře a detailu plést do života svých občanů. Důvod je nejspíš prostý, každý z nich se obával (a oprávněně), že by na něj doma “vzali vidle”. Zakázat domácí zabíjačky, rum, žárovky by nikoho z nich ani nenapadlo. To jen pro srovnání. Po návratu “starých časů” samozřejmě nikdo netouží.
Současná EK bohužel žádné zábrany tohoto typu nemá. Skoro by se chtělo říci slovy klasika “koho chtějí bohové zničit, toho zbaví rozumu”. Tak to nejspíš skončí tak, že na ně časem ty “vidle” někdo vezme.
