Když jdou kolem pravicoví spoluobčané do hospody, nebo trekují na kolech, já sekám trávník. Pravicoví spoluobčané na mně koukají útrpně, říkají hezký trávník sousede, já se usmívám, odpovídám díky, a mávám na ně. V hospodě potom spoluobčané vyprávějí, jaký má ta socanská svině trávník a zahradu a kde na to nakradl.
Prostě normálka. Se spoluobčany nicméně žádný ideologický problém nemám, neboť po pár pivech nebo pár deci se ideologické rozdíly mezi mnou a spoluobčanem obvykle stírají a diskuse se vede o jiných, daleko důležitějších tématech.
Naprosto fundamentální politické potíže ale mám s našimi psy. Nemůžu je totiž přimět k tomu, aby se podívali na problematiku našeho trávníku ideologicky a přispěli ke kvalitě společného trávníku tím, že budou chodit kálet do vyhrazeného prostoru s vysokým porostem, kterému psí trus tolik nevadí.
Náš nestor, zesnulý a dodnes oplakávaný Fido Czech Jakobín byl pes levičák a k tomu ze staré školy, který chápal, že krátce střižený trávník je na válení a běhání, zatímco kadit se chodí do vysoké trávy v rohu. Jenže jeho syn, Cid Tomodachi, zvaný Manul, a Aisha Anupev, které obvykle říkáme Šišina, se odmítají otázkou trávníku zabývat. Trávník chápou jako nevyčerpatelný a samoobnovující přírodní zdroj a díry v trávníku vzniklé jako následek hromádek nebo agresivní psí moči se přece samy časem zacelí.
Podle nich jsem ekologista, který by chtěl řídit jejich životy, stejně jako někde na totalitním cvičáku. Zkoušel jsem argumentovat, že psí lejno ležící na trávníku není legrace, ale hnus, který navíc odporně páchne. Odbyli mně s tím, že jsem nepředložil jedinou studii, která by existenci zápachu dokládala.
To, že výkal při sekání zasviní sekačku a v případě sekání motorovou kosou i obličej sekáče, je prý pouze alarmistický dogmatismus, který má za cíl jenom a pouze omezit jejich svobodu a umožnit mi, abych řídil jejich životy. Prý si to koneckonců vymýšlím, protože oni nikdy neviděli, že by se něco takového stalo. Opáčil jsem, bodejť ne, vždyť trávník sekám já. Jenže oni jsou jednoznačně na straně pana prezidenta, který také hájí svobodu každého zasvinit cokoli, právě proti takovým jako jsem já, protože když jim teď zakážu posrat trávník, tak jim příště zakážu vyhrabávat krtky, nebo štěkat na listonoše.
P.S. Po zkušenosti s jedním z minulých blogů dodávám pro pravičáky: to byla jen legrace! Neberte to vážně!
