Málokdo si však uvědomuje, jak je evropská grantová politika nákladnou záležitostí. To koneckonců potvrdila i analýza, kterou jsme si nechali v rámci Rozpočtového výboru v Evropském parlamentu vypracovat. Většinu obyvatel by pravděpodobně překvapilo, že Evropská komise musí ročně utratit až 300 milionů eur, tedy přes 8 miliard korun, jen aby dokázala implementovat všechny grantové programy a koordinovat řídící úřady v členských zemích.
K dalšímu vynakládání prostředků a lidských zdrojů dochází dále na národní a regionální úrovni, kde náklady tvoří zhruba až 5 % z celkové dotační částky. Tento neutěšený řetězec uzavírají nakonec příjemci dotací nesoucí v některých případech na svých bedrech až pětinu nákladů z celkové částky dotace.
Je zřejmé, že potenciál i místo na zlepšení můžeme najít na evropské, národní i regionální úrovni. Stačí jen zmínit zastaralé decentralizované procedury neumožňující používat elektroniku, extenzivní zpravodajství či nejasné regule. Právě proto nyní pracujeme na rozšíření digitalizace, harmonizaci kritérií či větší pružnosti sektorových pravidel.

Poslední článek řetězce si však zaslouží ještě větší pozornost. Příjemci se totiž nezabývají pouhou realizací svého nápadu. Musí projít nákladnou přípravou, sítem výběru, vyjednáváním, zpravodajstvím a kontrolami. Zkrátka procesy, na které si zejména nováčci netroufnou. Pokud ano, často, a především na poli výzkumu, čelí situaci, kdy se mezi ty úspěšné nezařadí. Jejich plán tak končí v šuplíku a náklady na přípravu si nesou jako nešťastnou upomínku do budoucna.

Právě z tohoto důvodu spolupracujeme s Komisí na úpravě legislativy relevantní pro žadatele a příjemce dotací. Mířit budeme na jednodušší formuláře, snížení počtu projektových dokumentů či jednotná pravidla i audit. Zároveň však budeme prosazovat větší ochranu proti podvodům a proti střetu zájmů. Cíl je jednoduchý, jmenovitě zamezit zneužívání dotací a zároveň usnadnit zapojení většího počtu subjektů, jejichž projektové plány mají potenciál. To vše do června 2017.