S nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu se potkáváme se třemi základními přístupy ke kampani. První je tradiční kampaň laděná do národních témat. Použili ji pánové z ODS a vymezují se vůči euru. Přitom přijetí eura je výsostně národní téma, Evropský parlament o tom nikdy rozhodovat nebude. Vstup České republiky do eurozóny ostatně ani není na pořadu dne, kdyby totiž byl, mohla ODS toto téma použít před volbami do českého Parlamentu na podzim 2013, což samozřejmě neudělala.
Druhý přístup typu „slibem neurazíš“ představuje kampaň ANO. Její lídr sliboval zrušení roamingových poplatků, kterými se ovšem Evropský parlament zabývá poslední čtyři roky a nedávno také jejich zrušení odhlasoval. Třetí přístup je nejobtížnější, protože se pokouší o diskusi témat, která se skutečně budou v dalším volebním období Evropského parlamentu řešit.
Za většinové lhostejnosti českých médií se v těchto měsících vyjednává největší obchodní smlouva v historii lidstva. Ano, řeč je o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství mezi EU a USA, zkráceně TTIP. Česká média si věci všimla, až když diskusi dostatečně kontroverzně otevřel volební lídr ČSSD profesor Keller. Do té doby nic. A to si Evropská komise, hlavní vyjednavač, od této dohody slibuje posílení ekonomiky EU o sto dvacet miliard eur.
Objektivně vzato, jakákoliv smlouva o volném obchodu má své nesporně pozitivní dopady na ekonomiku. Jenže kromě těchto výhod obsahuje každá taková smlouva také úskalí. Každá mezinárodní smlouva totiž představuje jistou míru ztráty suverenity a může, je-li vyjednána špatně, negativně ovlivnit právní řády smluvních stran.
Od čtvrtého kola jednání je na stole otázka, jak a v kterých oblastech se budou harmonizovat standardy na kvalitu zboží a služeb. Postoj Evropské komise v této věci je, mírně řečeno, znepokojující. Komisař De Gucht slibuje, že EU nesníží ani jeden ze svých standardů na ochranu spotřebitele, která jsou obecně přísnější, než ty v USA. Nebo že nezruší ani jeden ze svých hygienických požadavků na kvalitu potravin.
V tomto určitě nelže… jenomže je problém, že sice Komise ani jeden z těchto standardů nechce rušit, ale zároveň chce „nějak“ dovolit, aby i ty americké produkty, které tyto standardy nesplňují, mohly být do EU dováženy.
To by ale v praxi mohlo znamenat, že budou moci být dováženy do Evropy potraviny vyrobené z geneticky modifikovaných organismů. Evropský spotřebitel už je zvyklý, že takové potraviny musí být označeny, aby si každý mohl informovaně vybrat. V USA nic takového zvykem není a američtí partneři přiznávají, že to je u nich technicky nemožné, protože například geneticky modifikovanou kukuřici běžně míchají s tou klasickou.
Podobně je v Evropské unii zakázána (ostatně jako skoro všude ve světě, i v Rusku nebo Číně) růstová látka ractopamine, která sice stimuluje růst masa, ale má negativní vliv na lidský kardiovaskulární systém. Jenže v USA je tato látka běžně používána a v mase jí zůstává až 20 %. Pokud to americkým spotřebitelům nevadí a patologickou hyperaktivitu u dětí potlačují pomocí léků, budiž. Ale nyní by takové maso mohlo přijít na evropský trh. A to mně vadí a věřím, že nebudu sám.
Dalším problematickým článkem je samozřejmě v systému řešení sporů mezi investory a státem prostřednictvím „nezávislých“ arbitráží, ISDS. Tento systém má své místo možná při uzavírání smluv s banánovými republikami, kde investorům hrozí vyvlastnění každým dnem, ale je absolutně irelevantní mezi USA a EU.
Snažit se vyjednat něco podobného mezi USA a EU, kde je soudnictví dostatečně nezávislé a efektivní, je absurdní. Neexistuje totiž důvod, aby případné spory mezi investory a státy neřešily naše nebo americké soudy. Jedině pokud by měli vyjednavači Spojených států záměr umožnit americkým podnikům hnát členské státy EU do arbitráží a pokusit se vytřískat z evropských občanů miliony eur na odškodném.
TTIP, neboli smlouva o transatlantickém partnerství, je nicméně důležitá a může evropskému hospodářství pomoci stejně jako tomu americkému. Musí být ale vyjednána jako partnerská a nikoliv servilní vůči Spojeným státům. Finální znění dohody dostane na stůl nový Evropský parlament, který vzejde z květnových voleb.
Sociálně demokratická frakce již jasně řekla, že smlouva TTIP nesmí jakkoli měnit evropskou legislativu a že ji tedy jednoznačně odmítne, pokud by například obsahovala arbitrážní klauzuli nebo dokonce umožnila ohrožení evropských spotřebitelů nebo jejich dezinformaci.
A co by mě skutečně zajímalo je, jak se budou k této smlouvě a uvedeným problémům stavět ostatní volební strany. Mám totiž v některých případech pocit, že jejich zájmy by se nutně nemusely krýt se zájmem evropských a tedy ani českých občanů.
