dovolte mi Vás přivítat na dnešní konferenci, která je věnována prosazování hospodářských zájmů České republiky v Evropské unii. Budeme se věnovat tématu, které oproti některým jiným otázkám evropské spolupráce, jež jsou někdy vcelku uměle posouvány do popředí mediálního zájmu, rozhodně neztrácí a nesmí ztratit na své důležitosti. Ba právě naopak – v době úvah o možných stimulech pro fungování vnitřního trhu a uprostřed příprav víceletého finančního rámce Evropské unie si neumím představit vhodnější podnět k debatě o účinné strategii našeho vystupování v Evropské unii, než je téma dnešní konference.
Dovedu si představit, že by po této úvodní větě mohla zaznít kritika obviňující českou politiku ve vztahu k Evropské unii z přílišného soustředění na pouze ekonomické aspekty integrace, na profit, který nám přináší. Tato kritika je však, dámy a pánové, lichá. Jejím leitmotivem je neschopnost rozlišit pojem Evropy, jakožto geografického celku vyznačujícího se stejnými kulturními znaky a stejným kulturním zázemím, od Evropské unie, tedy nikoli jakési mystické jednoty evropského lidu, ale v podstatě účelového společenství. Účel tohoto společenství je vtělen do zakládacích smluv, uzavřených členskými státy, z nichž vyplývá jejich vůle prostřednictvím ekonomické integrace, sdílení zdrojů a vzájemného obchodu eliminovat riziko konfliktu, dokonce konfliktu válečného na evropském kontinentu.
Bylo by tedy nepochopením smyslu evropské integrace a ostatně také opomíjením legitimních zájmů občanů České republiky, pokud bychom si otázku po obhajobě našich hospodářských zájmů nepoložili. Stejně tak by bylo chybou, kdybychom tuto obhajobu vnímali jako čistě sobeckou záležitost, jako snahu ukrojit si co největší díl ze společného koláče bez ohledu na zájmy ostatních. Podíváme-li se však na obhajobu českých zájmů v diskusi o dvou klíčových tématech, jimiž současná Evropská unie žije – tedy oživení fungování vnitřního trhu a víceletý finanční rámec – zjistíme, že tomu tak skutečně není.
Česká pozice u obou těchto záležitostí je v prvé řadě racionálně a dobře zargumentovaná, a to tak, abychom nalezli partnery k diskusi nejen dnes, ale i v budoucnosti. Zachování důrazu na spojenectví s dosavadními partnery ve skupině tzv. přátel koheze, mezi nimiž náleží čestné místo našim partnerům ze zemí visegrádské čtyřky, je doplněno přirozeným důrazem na úsporný rozpočet Evropské unie, který sdílíme se skupinou tzv. států like-minded.
V budoucím postavení České republiky se totiž nebudeme moci pouze spoléhat na přerozdělování peněz z evropského rozpočtu. Budeme muset spíše rozvíjet ten potenciál integrace, který skutečně přispívá k rozvoji všech členských států, a tedy i České republiky. Tento potenciál spočívá ve vnitřním trhu založeném na volném pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu. Ačkoli měl být tento cíl uskutečněn již na přelomu 80. a 90. let minulého století, jeho dokončení je stále v nedohlednu. Evropská spolupráce sice mezitím postoupila k dalším fázím integrace – k měnové a politické unii, aniž by ovšem předchozí stádium a zamýšlené cíle uskutečnila a dokončila.
Česká republika pochopitelně nemůže tento postmaastrichtský vývoj ignorovat, je zkrátka realitou. My jsme s osudem eurozóny spojeni již pouhým faktem, že 4/5 našeho exportu směřují do EU, z toho podstatná část do Spolkové republiky Německo. Podíl vývozu na našem HDP je přitom takřka 80 procent. Nemůžeme se tedy tvářit, že se nás vývoj v eurozóně netýká. Na druhé straně podpis tzv. fiskální úmluvy eurozónu nespasí, nebude-li existovat skutečná vůle členských států dodržovat pravidla rozpočtové odpovědnosti. Přípravou ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti Česká republika na rozdíl od některých signatářů fiskální úmluvy směřuje k uskutečnění tohoto cíle. Stejně tak se nevyhýbáme potřebnému gestu solidarity – nezapomínejme, že česká vláda schválila půjčku Mezinárodnímu měnovému fondu ve výši 1,5 mld. eur, která bude poskytnuta prostřednictvím devizových rezerv ČNB na poskytnutí nezbytných záruk eurozóně.
Na druhé straně je zřejmé, že právě proexportní charakter naší ekonomiky předurčuje skutečnou prioritu české evropské politiky, a tou je pochopitelně důraz na dokončení vnitřního trhu. Právě proto jsem před březnovou Evropskou radou, které tradičně dominují ekonomická témata, spoluinicioval a spolupodepsal dopis třinácti členských států, který pod názvem Plán pro růst v Evropě identifikuje konkrétní opatření, k nimž musíme společně přikročit. Jsem také rád, že závěry Evropské rady řadu z těchto opatření zmiňují, což dokládá, že Česká republika rozhodně nestojí kdesi osamocena, mimo onen často zmiňovaný „hlavní proud“ evropské integrace. Ba právě naopak.
Vnitřní trh se za 20 let svého fungování ukázal jako spolehlivý a účinný instrument k zajištění prosperity a hospodářského růstu, a tedy i nástroj pro snižování nezaměstnanosti. Je před námi ale stále ještě mnoho práce. Zejména je nutné liberalizovat trh se službami, které v současnosti představují více než 70 procent HDP celé Evropské unie. Zejména pro české podnikatele v příhraničních oblastech by se pak otevřely nové příležitosti. V tomto ohledu je zcela nezbytné plně provést směrnici o službách a zajistit její plnění ve všech členských státech.
Další významný problém, který brzdí činnost podnikatelů, a tím i hospodářský růst, představuje nadměrná regulace v Evropské unii. Je zapotřebí provést radikální očistnou kúru. Je dobře, že se unijní instituce zavázaly redukovat administrativní zátěž pro nejmenší podniky, nicméně je nutné pokračovat dále. Všechny legislativní návrhy by měly být posuzovány z hlediska regulatorní zátěže, kterou přinášejí pro podniky v Evrpopské unii.
Nemohu ale nezmínit oblast digitálního trhu. Ačkoli digitální ekonomika zažívá rychlý rozmach, nadále existují překážky bránící jejímu plnému rozvoji, např. rozdílné národní režimy autorských práv. Prostřednictvím vytvoření bezpečného a cenově dostupného systému pro přeshraniční on-line platby by mohl vzrůst objem takto realizovaných obchodů a velmi výrazným způsobem přispět k ekonomickému růstu.
Stranou naší pozornosti nezůstává ani vytváření jednotného energetického trhu. Na rozdíl od některých jiných států zde nemá Česká republika problém s implementací tzv. třetího energetického balíčku.
Dámy a pánové, je jasné, že náš zájem o naplňování cílů v oblasti vnitřního trhu by nebyl úplný, pokud bychom ponechali stranou implementaci přijatých opatření. Jsem potěšen, že právě v letošním roce dochází k výraznému posunu v transpozici evropských norem, kdy se v průběhu roku Česká republika posune v žebříčku srovnávajícím pokrok v naplnění unijních předpisů vzhůru. Domnívám se, že tento krok rovněž podtrhuje důvěryhodnost České republiky při jednáních s našimi partnery navenek.
Jakkoli těmito partnery jsou pro členy vlády především jejich kolegové v Radě, nemohu opomenout ani spolupráci s našimi zástupci v dalších unijních orgánech. Jedná se pochopitelně o poslance Evropského parlamentu zvolené v České republice, ale i naše zástupce ve Výboru regionů či Hospodářském a sociálním výboru. K prosazování hospodářských zájmů České republiky v Evropské unii však pochopitelně přispívá svou aktivitou především sama česká podnikatelská veřejnost. Jsem proto rád, že se v jejích řadách setkává tato konference se zájmem. Dámy a pánové, přeji nám všem nejenom plodnou diskusi během dnešního setkání, ale také mnoho úspěchů při oné každodenní obhajobě českých hospodářských zájmů, k níž svou činností přispíváte.
Děkuji za pozornost!
RNDr. Petr Nečas
předseda
strany
předseda vlády
