Na úvod chci zopakovat, co jsem uváděl už několik dní po zásahu na Úřadu vlády. V nastalé situaci jsem jednoznačně přijal politickou zodpovědnost a podal demisi. Ještě před policejním zásahem jsem ostatně byl rozhodnut nekandidovat v nadcházejících volbách, a to také proto, že jsem splnil dva základní cíle mnou vedené vlády: konsolidované veřejné finance s deficitem pod třemi procenty hrubého domácího produktu a obnovení ekonomického růstu.

Rozhodně jsem sám kritický k neúspěchu některých kroků koaliční vlády pod mým vedením, a také k mým osobním chybám a selháním.

Vyslovil jsem však už tehdy přesvědčení, že nemusí docházet k prohlubování politické krize a tehdejší koalice může pokračovat ve vládě, protože nadále existovala podpora 101 poslankyň a poslanců. Prezident Miloš Zeman však vycházel z ujištění vrchního státního zástupce Ivo Ištvána, že vyšetřování bude trvat několik týdnů, a přitom ještě očekává další važná zjištění týkající se mimo jiné dalších členů vlády. To byl hlavní důvod, proč prezident nechtěl jmenovat pravicovou vládu, i pokud by při hlasování v& ;amp ;nbs p;Poslanecké sněmovně vláda Jiřího Rusnoka nezískala důvěru. Nyní se ukazuje, že ani po roce vyšetřování neskončilo. Nejzávažnější veřejnosti předkládané „větve“ vyšetřování jsou stále jen ve fázi prověřování. Avizované nezvratné důkazy o závažné trestné činnosti dosud nejsou k dispozici.

Rozhodně jsem nikdy nezpochybnil a nezpochybňuji princip nezávislého vyšetřování. Za mé vlády ostatně došlo k zásadním změnám ve struktuře policie a státního zastupitelství, které měly posílit jejich nezávislost. Do funkcí byli zároveň jmenováni nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman a vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová.

To však neznamená, že se mohu smířit s pokračujícími a zjevně cílenými úniky odposlechů vytržených z kontextu. Rok trvající dehonestace mé osoby a především mé tehdejší spolupracovnice a pozdější manželky Jany rozhodně neodpovídá důkazní situaci. Každý občan má právo na spravedlivé soudní řízení, kde se teprve zvažuje relevance uváděných důkazů.

Cíleně pouštěné informace o údajné trestné činnosti, a to zejména v oblasti úplatků, se nepodařilo prokázat. Vyšetřování a původní prohlášení policie nebo státních zástupců jsou v rozporu s obsahem obvinění. Nejsou známy žádné důkazy o zdrojových trestných činech, díky kterým by státu vznikla nějaká škoda. Speciální policejní útvar ani státní zastupitelství neprokázaly na základě odposlechů a jejich šetření reálný hmotný či jiný prospěch obviněných.

S ročním odstupem je stále jasnější, že bezprecedentní zásah 400 policistů byl vzhledem k současné důkazní situaci zcela nepřiměřený. Dosud se neprokázalo ani účelové spojování zadržených se zabavením značné finanční hotovosti a desítek kilogramů zlata. Celá kauza z tohoto důvodu dostala naprosto výbušný rozměr, který měl ohlas i v zahraničních médiích.

S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem připojuji v příloze tohoto prohlášení stručný souhrn argumentů a reakcí na zprávy, které se v médiích v souvislosti s touto kauzou objevují.

Rok po zásahu na Úřadu vlády - „Mýty a skutečnosti“

1. Přiměřenost policejního zásahu V souvislosti s mimořádnou akcí dne 13. 6. 2013 zasahovalo 400 policistů z ÚOOZ a protidrogové centrály na Úřadu vlády a v desítkách dalších nemovitostí. Obviněno bylo osm lidí. Razie působila svým rozsahem a masivní medializací dojmem, že jsou známy nezvratitelné důkazy o páchání velmi závažné trestné činnosti, čemuž odpovídalo i zabavení velkých obnosů peněz a zlata. Krátce po zásahu byla veřejnost informována, že se jedná o vzájemně propojenou kauzu tří „větví“: údajné zneužití vojenské tajné služby, údajné úplatky v podobě „trafik“ pro exposlance a vyšetřování klientelistických vazeb některých lobbistů a podnikatelů.

Jaká je důkazní situace rok poté? V současné době jsou obviněny tři osoby v kauze údajného uplácení poslanců posty ve státní správě, přičemž dalším třem osobám bylo v té věci zrušeno obvinění Nejvyšším soudem z důvodu jeho nezákonnosti. Dále padla obžaloba čtyř osob ve věci údajného zneužití vojenského zpravodajství, což byl případ uzavřený už na podzim 2013. V letošním roce byly obviněny další osoby v souvislosti s údajným únikem utajovaných zpráv z BIS v kauze, která probíhá v utajovaném režimu.

Obviněna byla skupina kolem I. Rittiga v nesouvisející kauze údajné legalizace trestné činnosti v DPP (z roku 2008, šetří VSZ Praha). Dále padlo obvinění L. Grygárka kvůli údajnému napomáhání legalizace výnosů z trestné činnosti (z roku 2009) z období před zahájením trestního řízení. Poslední dva případy měly podle vyšetřovatelů proběhnout v době, kdy jsem ještě nepůsobil v pozici předsedy vlády. Nemohou tedy nijak souviset se mnou, ani s manželkou Janou. Nelze tedy přijmout tezi vyšetřovatelů, že všechny šetřené a velmi medializované kauzy spolu věcně souvisejí, jakkoli je v této právní konstrukci veřejnost neustále utvrzována.

Dosud totiž například není znám ani zdrojový trestný čin, na základě kterého ÚOOZ zahájil dne 6. 1. 2012 úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestných činů, kterých se měli dopustit tehdejší náměstek vrchního státního zástupce v Praze JUDr. L. Grygárek, R. Janoušek a T. Hrdlička. L. Grygárek přitom skončil ve své funkci v létě 2012.

S přihlédnutím k těmto faktům lze konstatovat, že rok po těchto událostech dosud nebyly předloženy natolik jednoznačné důkazy o závažné trestné činnosti, které by ospravedlňovaly takto rozsáhlou policejní operaci související s činností Úřadu vlády. Dalo by se očekávat, že akce takového rozsahu, mediálního a politického dopadu bude v několika následujících dnech, maximálně týdnech jednoznačně vysvětlena a obhájena. To se dosud nestalo. Zato se v médiích celý rok průběžně objevuje řada úniků ze spisu včetně neověřených spekulací, z nichž drtivá většina je stále pouze ve fázi
prověřování.

O věrohodnosti odposlechů třetích osob přitom svědčí mj. zveřejněná informace, která měla navodit dojem, že jsem se já osobně v té době sešel
s R. Janouškem, což je zjevná nepravda. Drby třetích osob nelze vydávat za fakta!

2. Zabavení zlata a peněz. Dne 15. 6. 2013 proběhla dva dny po policejním zásahu tisková konference ředitele ÚOOZ R. Šlachty a vrchního státního zástupce I. Ištvána, na které mj. oznámili, že při prohlídkách domů a nebytových prostor bylo zajištěno 150 milionů korun a desítky kilogramů zlata. Neinformovali však, komu zabavené prostředky patří, a v souvislosti s jakými trestnými činy byly zabaveny. Celá kauza tak dostala zcela mimořádný rozměr, jelikož byla účelově spojována se zadrženými osobami, což bylo v té době šířeno neoficiálními cestami i do politické sféry.

Dodnes není zřejmé, zda zabavené zlato a peníze souvisejí s trestnou činností, a nebylo doloženo, že jakkoli souvisí s obviněnými osobami. Naopak byla v této věci podána žaloba na stát o navrácení zabavených věcí a o náhradu škody.

3. Odstoupení tří poslanců z Poslanecké sněmovny. „Větev“ vyšetřování týkající se údajného uplácení tří exposlanců P. Tluchoře, I. Fuksy a M. Šnajdra má od počátku vyvolávat dojem bezprecedentního korupčního jednání na nejvyšších místech. Podle vyšetřovatelů jsem z pozice premiéra zmíněným politikům nabídl „úplatky“ ve formě postů ve státních firmách výměnou za to, že se vzdají poslaneckého mandátu a podrží vládu. Přijetím tohoto „obchodu“ politici podle obvinění sledovali vlastní zájmy a porušili tak poslanecký slib i zákon.

Vrchní státní zastupitelství Olomouc tvrdí: „V trestní věci jde o zodpovězení zásadní otázky celospolečenského významu, zda v procesu projednávání a
schvalování zákonů, které ovlivňují život všech občanů, se mají poslanci ve smyslu svého ústavního slibu řídit svým nejlepším vědomím a svědomím a
mandát vykonávat v zájmu všeho lidu, nebo zda a nakolik je přípustné, aby jejich rozhodování mohlo být ovlivňováno slibem nebo poskytnutím osobních výhod.“

Vzniká tak situace, kdy politické vyjednávání může sice veřejnosti připadat jako neetické, ale je běžnou součástí politiky. Rozhodně však nemůže být
kriminalizováno. Podobných případů byly, současnost nevyjímaje, stovky. Politici často mění svoje postavení a motivace při svém působení v Poslanecké sněmovně, kdy jsou řešeny a vyvažovány vnitrostranické krize, nebo kdy se bývalí politici dostali na základě politických dohod do různých pozic ve státní správě, včetně mnohem lukrativnějších, než je vyšetřovaný případ. Žádná další z těchto situací však není předmětem vyšetřování. Navíc žádná dohoda oods toupení z poslaneckého mandátu za „trafiky“ nikdy uzavřena nebyla.

Jednou z analogií tohoto případu z nedávné doby je veřejné přiznání bývalého poslance ČSSD M. Svobody, že vedení ČSSD v čele s B. Sobotkou přislíbilo poslancům různé posty za to, když budou hlasovat pro rozpuštění Poslanecké sněmovny v srpnu 2013. A že se o ně ČSSD postará, tedy dá jim „trafiky“, pokud se znovu nedostanou do Poslanecké sněmovny. Podobných příkladů z domácí politické praxe by se dalo uvést více, ale pouze jediný je kriminalizován.

V případě tří exposlanců ODS se jednalo o jejich osobní rozhodování, zda vyslyší výzvu nejvyššího politického orgánu strany (kongresu), která je delegovala do Poslanecké sněmovny, nebo zda tuto výzvu nevyslyší a Sněmovnu opustí.Pro úplnost je možné uvést, že se na volebním kongresu ODS 4. 11. 2012 na poslední chvíli postavil jako protikandidát na předsedu ODS Ivan Fuksa, který získal 30 procent hlasů. Zároveň nebyli do Výkonné rady ODS zvoleni Petr Tluchoř (získal 32 procent hlasů delegátů) a Marek Šnajdr (34 procent). Kongres na závěr přijal mj. dvě usnesení ve znění:

„Kongres ODS žádá členy Poslaneckého klubu ODS, aby rozpory řešili především na půdě stranických orgánů a respektovali většinová usnesení poslaneckého klubu“, a „Kongres vyzývá tzv. rebelující poslance, aby upustili od své sólové akce a respektovali většinové stanovisko poslaneckého klubu. Jejich počínání vyvolává hrozbu pádu vlády, a tedy i dalšího poklesu voličské přízně ODS a ztrátu koaličního potenciálu v budoucnosti.“ Pro tato usnesení hlasovala výrazná většina z přítomných delegátů.

Z toho vyplývá, že se ještě na kongresu skupina poslanců snažila získat většinový postoj pro svoje názory. Tři z nich se rozhodli vzdát se poslaneckého mandátu až poté, co drtivá většina delegátů kongresu ODS projevila odlišné stanovisko a vyzvala je k respektování většinového názoru v klubu. Jelikož se nehodlali svých postojů vzdát, opustili 7. 11. 2012 Poslaneckou sněmovnu.

Argumenty státního zastupitelství, poukazující na údajně obdobné případy v zahraničí, jsou nesrovnatelné. Obvinění Silvia Berlusconiho kvůli tomu,
že jeden ze senátorů po obdržení 3 milionů eur přešel na stranu tehdejšího premiéra, k čemuž se sám přiznal, je zcela jiného charakteru. Naopak z analýzy renomované poradenské právní kanceláře Noerr s celosvětovou působností, zpracované pro potřeby Poslanecké sněmovny, vyplývá, že
v Německu přidělování postů ve státní správě trestné není. Z toho důvodu, že vznikal problém exaktního ohraničení oblasti, která má být skutečně
trestněprávním jednáním. V analýze mj. stojí: „Dohody o hlasování uvnitř politického seskupení jsou považovány za běžný politický jev. Pokud je poslanci za určité hlasování nabídnuta určitá pozice, pak takovou nabídku samosebou nelze považovat za odměnu, neboť z této nabídky neplyne majetkový/finanční prospěch, jenž by si daná osoba nezasloužila posléze tím, že tuto funkci bude skutečně vykonávat a že za výkon této funkce bude dostávat příslušnou odměnu.“

Pokračování v trestním řízení této kauzy musí být na základě rozhodnutí Nejvyššího státního zastupitelství podloženo jinou právní kvalifikací. Musely by existovat nové nezpochybnitelné důkazy o páchání korupčního jednání. Žádné takové důkazy nejsou známy. Pokud se v médiích objevují v další vlně úniků ze spisu spekulace, že pokračování vlády mělo být údajně zaplaceno, nejsou doloženy reálnými důkazy. Ani nemohou být, protože tato věc se nikdy nestala. V této souvislosti se v médiích objevily zprávy o údajně „každodenní“ komunikaci vrchní ředitelky kabinetu premiéra s I. Rittigem v dvouměsíčním období před Kongresem ODS. Nejen, že není doloženo, zda mají trestní podstatu, ale už se neobjevují informace, že tato komunikace od listopadu 2012 pokračovala naprosto minimálně.

Jen pro dokreslení situace, která má tímto doložit minimálně neetické jednání, stranou zájmu zároveň zůstávají doložené dlouholeté kontakty
některých současných vládních politiků s I. Rittigem. A zda i v takových případech nejde měřeno stejným metrem rovněž minimálně o etický
problém.

4. Úřad vlády a „zneužití“ vojenského zpravodajství. V této souvislosti lze pro zajímavost uvést, že ve „větvi“ Vojenského zpravodajství byl spis uzavřen už v prosinci 2013, kdy se s ním mohli obhájci seznámit. Podání návrhu obžaloby s pětiměsíčním zpožděním je mimořádně nestandardní. Usnesení o vyloučení této kauzy ze spisu, které bylo doplněno - rovněž velmi nestandardně - o velmi obsáhlé odůvodnění s řadou dalších útržků a citací z odposlechů ve větvích, kde dosud probíhá prověřování, bylo zveřejněno 16. 5. 2014, tedy krátce před volbami do Evropského parlamentu.

Vzniká tak jednoznačně dojem, že takové časování proběhlo záměrně, především s úmyslem zveřejnit další nedoložené spekulace, zejména podezření o „sabotáži proti státu“. Kauza údajného sledování tří osob, kde jsou obviněni mj. dva bývalí ředitelé Vojenského zpravodajství O. Páleník a K. Kovanda, není líčena pravdivě. Zákon totiž porušen nebyl.

5. Úřad vlády a „sabotáž“. V médiích se v květnu 2014 objevily informace, že ÚOOZ zahájil úkony k prověření skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu sabotáže. Aktéři kauzy údajně „úmyslně poškozovali ústavní zřízení nebo obranyschopnost České republiky, mařili nebo ztěžovali plnění důležitého úkolu orgánu veřejné moci.“ Dovozují to na snaze obsazovat některé vlivné posty ve státní správě. Zveřejnění těchto dosud prověřovaných informací lze považovat za další stupňování snahy vytvořit exemplární případ, který by ospravedlňoval razanci a rozsah policejního zásahu v červnu 2013. Celou právní konstrukci, která se týká nejzávažnějších zločinů proti státu, obranyschopnosti, není podložena věrohodnými a odpovídajícími důkazy. Považuji ji za naprosto absurdní.

Vyšetřování by muselo prokázat, zda se ve sledovaném období od března 2012 do června 2013 skutečně potvrdily odposlechy některých aktérů. Zda některé tyto úvahy byly přeneseny do reality, zda kvůli tomu vznikla státu nějaká škoda, zda byl díky tomu spáchán závažný trestný čin, zda se někdo díky tomu obohatil, či zda některá z diskutovaných osob byla nekompetentní daný post zastávat. Takové důkazy předloženy nebyly. Je také velmi podstatné doložit, kolik z těchto lidí, kteří jsou v této souvislosti zaznamenáni ve spisech, skutečně působilo ve svých funkcích v červnu 2013, tedy v době pádu vlády. Ve zveřejněném spisu jsou citována jména několika osob, které měly být údajně obsazeny na určité pozice ve státní správě (S. Hájek – Útvar zvláštních činností, O. Páleník – NKÚ, J. Hercegová – VSZ Praha, M. Horák – Česká pošta, místo P. Zatloukala, který odešel až za současné vlády 1. 4. 2014). Nic takového se nestalo ani v jednom případě, realita byla jiná. Přesto jsou veřejnosti předkládány spekulace o rozsáhlém spiknutí, mající za účel vyvolat dojem masové infiltrace spřízněných osob do státní správy v nebývalém rozsahu.

Pro úplnost lze dodat, že s každou vládní garniturou docházelo a dochází k výměnám stovek lidí ve státní správě. I v současné době odešlo z resortů 500 zaměstnanců státní správy a nastoupilo 700 nových, a to i na nejvýznamnějších postech. Nikdo předtím nemonitoroval a ani dnes nemonitoruje, jaké politické dohody, vliv či spřízněnost různých osob v tom v řadě případů hrály a hrají svoji roli. Proto lze považovat za zcela bizarní, že by úvahy a spekulace třetích osob o několika jménech, navíc nerealizované, mohly naplnit právní konstrukci o „sabotáži“ a „ohrožení bezpečnosti země“.

6. Podklady k veřejným zakázkám. Ze spisu byla zveřejněna informace, že byly nalezeny určité listinné dokumenty: „Materiály k různým veřejným zakázkám mají shodnou formální úpravu. Již prvotní analýzou materiálů bylo zjištěno, že se u stejných zakázek vyskytují varianty, kdy za shodný objem provedených prací či poskytnutých služeb je stanovena rozdílná cena, a to i několikanásobně.“

Tyto materiály byly určeny pro moji informaci. Jako předseda vlády jsem chtěl mít přehled o co největším počtu zakázek, které jsou vypisovány. Snažil jsem se mít informace o tom, co se v resortech děje, a jestli někde naopak nehrozí problémy. Podobných dokumentů jsem různou cestou dostával obrovské množství. Muselo by být věrohodně doloženo, zda z toho vyplývá cokoli nezákonného. Nebyly předloženy žádné důkazy, že by některá z inkriminovaných veřejných zakázek byla zmanipulována, a někdo z nich získal neoprávněný zisk. A že by to mělo jakoukoli spojitost se mnou nebo manželkou Janou.

7. Předávání utajovaných informací. V médiích se objevily informace o vyšetřování údajného ohrožování utajovaných informací BIS. Z Úřadu vlády měly být tyto dokumenty údajně předávány přes prostředníky třetím osobám. Zároveň se objevily spekulace o tom, že bych měl být mezi podezřelými i já osobně jako ten, kdo mohl být původcem předávání těchto utajovaných skutečností, jelikož jsem k nim měl z pozice předsedy vlády oprávněný přístup. Tuto hypotézu mohu zcela vyloučit. Vždy jsem při nakládání s utajovanými skutečnostmi postupoval v souladu s předpisy příslušného stupně
utajení. Aby tyto hypotézy měly právní váhu, muselo by být věrohodně doloženo, kdo je pachatelem zdrojového trestného činu. Tedy kdo fyzicky předal tyto informace třetím osobám z těch, kdo mají oprávněný přístup k utajovaným skutečnostem, ať už ve formě originálů či kopií. Zda proto existují nezvratné důkazy typu daktyloskopických stop na těchto listinách. Nic takového doloženo nebylo.

Jinak se jedná pouze o spekulace, neboť různé informace se dají zjišťovat z různých zdrojů, i neformálních. Chci navíc zdůraznit, že obsahem utajovaných zpráv BIS jsou často informace, které lze získat v médiích, nebo se o nich hovoří v politických kuloárech. Únik těchto neověřených spekulací do médií považuji za velmi závažný, jelikož se jedná o řízení v utajeném režimu. I z toho důvodu si nikdo z obviněných a jejich
obhájců v té době spis nepřevzal, a nikdo z aktérů včetně orgánů činných v trestním řízení se nesmí k této kauze veřejně vyjadřovat.

8. Zveřejňování odposlechů a ochrana soukromí. Vždy jsem považoval nelegální zveřejňování odposlechů či fotografií za nepřijatelný zásah do osobních svobod občana, ať už se týkalo kohokoli. Zvláště tehdy, pokud nenese znaky nezákonného jednání, a jeho cílem je jen dehonestace konkrétních osob. Proti tomuto nešvaru jsem otevřeně vystupoval. V letech 2011 a 2012 skutečně výrazně poklesly úniky z policejních spisů. Také proto, že jsem trval na tom, aby Generální inspekce bezpečnostních sborů konala. Když v květnu 2012 nezákonně unikly z věznice v Litoměřicích fotografie uvězněného D. Ratha, požadoval jsem vyhledání a potrestání viníků. To se následně stalo a pachatelé z řad vězeňské služby byli odhaleni.
Očekával jsem, že v mém případě dojde k něčemu podobnému. Ostatně zprávy o existenci „lechtivých odposlechů“ pronikly do médií už několik dní po policejnímzásahu.

Skutečně dlouhodobě dochází v této věci k masivním únikům informací do médií. Například dne 22. 12. 2012 zveřejnil ÚOOZ v České televizi účelově
sestříhaný videozáznam ze zatýkání manželky Jany v jejím bytě. Ze 48 hodin, kdy trvalo zadržení a prohlídky, byl zveřejněn výsek v délce přesahující pouhé 4 minuty. Tento krátký úsek zároveň nevyvrátil pochybnosti o přiměřenosti zásahu dvanácti policistů proti jedné osobě. Musím trvat na tom, že byl zcela neadekvátní, a to nejen z hlediska v té době známé trestněprávní roviny. Byly při něm použity nepřiměřené prostředky a metody, včetně nasazení speciálních pout jako pro nejtěžší zločince. Žádný pečlivě sestříhaný videozáznam na této věci nic nezmění.

Vše vyvrcholilo zveřejněním odposlechů soukromé komunikace, která nemá nic společného s trestním řízením. Toto zveřejnění soukromých hovorů dne 23. 5. 2014 v MF DNES považuji za překročení pomyslné hranice narušování osobního soukromí. Podobných případů bylo v minulosti více, ale žádný nezašel v tzv. „veřejném zájmu“ tak daleko. Z kontextu vytržené citace navíc nemohou v žádném případě podat ucelený obraz o mém rozhodování ve stovkách politických a personálních kroků, které jsem za celé období svého působení v roli předsedy vlády učinil. Vlivů a motivů
takového rozhodování bylo vždy podstatně více, a odpovědnost za ně jsem vždy nakonec nesl osobně. Vytváření dojmu, že takový zásadní vliv na předsedu vlády měla jediná osoba, zcela neodpovídá realitě, a muselo by to být doloženo v mnoha dalších analogických případech.

9. Pochybnosti o nabytí majetku. V médiích se objevily pochybnosti o nabytí majetku manželky Jany. Jedná se o dva byty v panelových domech a jeden byt v novostavbě. Vyšetřovatelé prověřují, zda jejich nákup odpovídá jejím příjmům. Lze přesvědčivě doložit způsob financování těchto nemovitostí, především cestou bankovních hypoték. Majetkové poměry naprosto odpovídají zdaněným celoživotním příjmům. Spekulace uváděné ve spisu, že za vyřízení záležitostí ve prospěch jiných osob vyžadovala dárky či jinou formu odměny, jsou lživé a nedoložené. V médiích byly zveřejněny informace o nálezu cenností, které jsou dávány do souvislosti s nezákonným jednáním. Už ale nebylo specifikováno, kolik z nich bylo zakoupeno z vlastních prostředků, a především fakt, že největší počet z nich nepocházel z osobního vlastnictví, ale z pouhých zápůjček.

Pokud se jedná o odposlechy třetích osob o údajném předávání peněz, musely by existovat zdokumentované důkazy, že k nim opravdu došlo. Muselo by být jasně doloženo, že existují převody nebo jiné formy předávání peněz z nezákonné činnosti. Žádné důkazy v tomto směru předloženy nebyly, jedná se o pouhé neověřené a lživé fabulace.

10. Jmenování Lenky Bradáčové. Do médií unikly informace, že jsou vyšetřovány okolnosti jmenování vrchní státní zástupkyně L. Bradáčové. Údajně se někdo snažil v létě 2012 zabrzdit výměnu v čele vrchního státního zastupitelství v Praze. O tom, že se snažím z pozice premiéra zabránit jmenování L. Bradáčové do funkce, se tehdy spekulovalo už v souvislosti s odvoláním exministra spravedlnosti J. Pospíšila. Tato dezinformace byla šířena několika novináři spřízněnými s panem exministrem, ačkoli realita byla jiná.

Když jsem odvolal J. Pospíšila kvůli velké a dlouhotrvající nespokojenosti s jeho prací v resortu - například při řešení akutní situace ve vězeňství – vůbec jsem nevěděl o tom, že jmenovací dekret L. Bradáčové leží na ministerstvu spravedlnosti uzamčený v trezoru. To dokládá mj. skutečnost, že jsem vyzval telefonicky pana exministra odpoledne téhož dne, kdy už byl odvolán, aby jmenovací dekret zpětně neantedatoval a na poslední chvíli nepodepsal, což by byl podvod a protizákonné jednání. Vnitřním šetřením vyšlo následně najevo, že došlo k manipulaci se jmenovacím dekretem v rozporu s platnými předpisy. Když byl J. Pospíšil dne 27. 6. odvolán, návrh nebyl ještě na ministerstvu spravedlnosti evidován. Nacházel se
zapečetěný v trezoru, odkud se dostal až 3. 7., kdy dostal spisovou značku.

Podstatné je však něco jiného. Pokud se spekuluje o tom, že někdo vyvíjel tlak, aby L. Bradáčová nebyla jmenována, jsou tyto zveřejňované informace zcela irelevantní. L. Bradáčová byla do funkce jmenována novým ministrem spravedlnosti P. Blažkem dne 30. 7. 2012 poté, co se důkladně seznámil s jejími záměry. Veškeré spekulace a zpětné prověřování okolností jejího jmenování tak nemají logiku, protože nemohou přinést žádná zjištění ve smyslu, že kdokoli jejímu jmenování, tím méně za úplatu, zabránil.

11. Odvolání Karolíny Peake. V souvislosti s odvoláním K. Peake z postu ministryně obrany se rozšířily některé dezinformace, a to včetně přičinění samotné paní exministryně. Je skutečností, že jmenování K. Peake dne 12. 12. 2012 předcházela dohoda mezi ODS a LIDEM, podle které měl post ministra obrany připadnout LIDEM, pokud uvolní post ministra dopravy pro ODS. K. Peake však zásadním způsobem porušila dohodu, kterou se mnou učinila při nástupu do funkce. Dohodli jsme se, že se v nejbližších dnech po mém návratu ze zahraniční cesty sejdeme, a probereme klíčové otázky resortu, včetně koncepce a personálního obsazení. V té době mi oznámila, že žádné zásadní personální změny neplánuje.

K. Peake však den po svém jmenování v době, kdy jsem odcestoval do zahraničí, provedla personální změny ve třech klíčových funkcích v resortu. Mimo jiné z velmi vágních důvodů odvolala prvního náměstka V. Picka a ředitele Národního úřadu pro vyzbrojování P. Bulanta, a to v klíčovém období pro vyjednávání o pronájmu stíhaček gripen. A podle mezitím zjištěných informací to neměly být změny poslední, související s personální politikou předchozího ministra A. Vondry. Ministerstvo bylo v té době stabilizované, a takto zásadní personální změny naprosto nebyly nutné. Takové jednání jsem považoval za velmi závažnou destabilizaci resortu.

K. Peake jsem odvolal 20. 12. 2012 ve shodě s K. Schwarzenbergem poté, co odmítla tyto změny na moji žádost anulovat, a situaci v resortu si následně společně koncepčně vyjasnit. Nebýt těchto nekonzultovaných klíčových změn, které byly provedeny za mými zády, neexistoval jediný důvod ji odvolávat. Kdyby platily nesmyslné spekulace o vlivech dalších lidí, nemělo by logiku paní exministryni do její funkce ani jmenovat.

Petr Nečas

V Praze dne 13. 6. 2014