které jsou jen dalším svobodným vyjádřením názorů veřejnosti. Policisté perlustrují účastníky jejích mítinků, kteří klidnou formou vyjadřují svůj názor.

Podle průzkumu si 70 procent veřejnosti přeje, aby Jiří Paroubek odešel z politiky, z toho třetina voličů sociální demokracie. Jeho negativní konfrontační styl lidi odpuzuje. Dlouhodobě je zátěží pro seriózní politickou diskusi. Představuje politika minulosti, který se jí nemůže zbavit, i kdyby za předvolební koncerty utratil desítky milionů.

Jiří Paroubek předvedl v trapné kauze předsedy sněmovny Miloslava Vlčka svoje standardní politické divadlo. Aby zakryl vlastní odpovědnost, osočil všechny kolem a vyzval řadu politiků k odstoupení. Na Vojtěcha Filipa zapomněl. Na billboardech nabízí "změnu a naději". Ano, pokud platí: "změna" zpět k nezodpovědnosti a populismu a "naděje" pro komunisty podílet se po dvaceti letech na moci. Je to příliš přitažené za vlasy? Nikoli, sám Jiří Paroubek tento scénář podpory menšinové vlády připouští. Pro nás ostatní to znamená velmi vážné varování.

Suterén politické kultury Jiří Paroubek je v politice již 40 let. Dobře pamatuje dobu normalizace a Národní fronty. Prakticky nic od té doby nezapomněl. Licoměrně hovoří o zájmech "obyčejných" lidí, a přitom sám dává na odiv svůj život v okázalém luxusu v oblečení z Londýna a v hotelech s polévkou za 200 korun. Řídí se jen bezbřehým pragmatismem: za každou cenu být u toho, nehledě na racionalitu programu a skutečné zájmy státu. Střet programových idejí nahradil konfrontací, osobními útoky, vyvoláváním třídní nenávisti vůči "zlým boháčům" a negativní lživou kampaní. Občanští demokraté opravdu neprosazují placení za léčbu 160 nemocí, platbu 3600 korun za léčbu chřipky, privatizaci zdravotních pojišťoven a fakultních nemocnic, výpověď bez udání důvodu nebo školné 30 tisíc korun.

Jiří Paroubek svým pověstným projevem po volbách v roce 2006, které označil za únorový puč, vymezil mantinely svého politického působení. Jaký jeho projev nás čeká, pokud se mu podaří spolu s komunisty získat většinu po letošních volbách?

Je to Jiří Paroubek, kdo svými reálnými činy sráží českou realitu do suterénu politické kultury. Svrhl vládu uprostřed českého předsednictví. Mění názory a program tak rychle a často, že si ani nepamatuje, co prosazují jeho ministři v oranžových knihách. Neví, že by tyto návrhy zvýšily výdaje státu o stovky miliard korun. V porušování dohod nemá konkurenci, zrušil předčasné volby. Schválil protideficitní balíček a následně ho ničí rozdáváním předvolebních úplatků. Nominoval do přechodné vlády "nestranné odborníky" a vzápětí se Martin Pecina stane za věrné služby lídrem ČSSD v Praze. Je obklopen lidmi, kteří vzbuzují hlubokou nedůvěru, ať už je to David Rath, Jaroslav Tvrdík, Petr Benda, Michal Kraus nebo kolotočářský klan Kočků. Pokud za nimi stojí, je stejný jako oni. Existuje jiný politik, na jehož akcích si jeho kamarádi střelbou vyřizují svoje účty?

Kvůli politice Jiřího Paroubka hrozí, že se naše země dostane na pokraj státního bankrotu jako Řecko, Maďarsko nebo Lotyšsko. V Maďarsku už veřejnost socialisty ve volbách za jejich lži o skutečném stavu ekonomiky vytrestala. Řecké problémy, způsobené především nezodpovědným počínáním tamějších vlád, už přesahují jeho hranice. Desítky miliard eur na jeho záchranu pocítíme i my. Na vládnutí ČSSD by doplatili především "obyčejní" lidé plošnými škrty důchodů, sociálních dávek a platů o desítky procent.

Co dále hrozí kvůli politice Jiřího Paroubka? Pozvolné oklešťování ekonomických a osobních svobod. Třetina firem a tisíce vysoce kvalifikovaných a schopných lidí zvažují odchod do zahraničí. Bude utlumen podnikatelský sektor, což připraví o práci další desítky tisíc lidí. Opět se zhorší péče především o nejvážněji nemocné, protože zdravotnictví je dnes úplně "zadarmo" snad jen na Kubě nebo v Severní Koreji. Nebudou nás brát vážně naši spojenci v NATO a opět se nebezpečně přiblížíme ruské sféře vlivu.

Situace je vážná
Přišel čas na seriózní práci na stabilizaci veřejných financí. Situace je příliš vážná. Musí skončit populismus a politikaření stavící uchopení osobní politické moci nad zájmy celé země.

Jiří Paroubku, vyzval jste k odchodu řadu politiků. Ano, je čas odejít. Ale je nejvyšší čas, abyste v politice skončil právě Vy. Potom by heslo "změna a naděje" na Vašich billboardech opravdu platilo, pro naprostou většinu lidí v České republice.