děkuji za pozvání na tuto akci. Dovolte mi při této příležitosti říci pár slov k aktuální situaci, především k důchodové reformě.

Ekonomická situace v rámci celé Evropy, která ztrácí v globálním měřítku svoji konkurenceschopnost, vyžaduje změnu léta zavedených přístupů. Hrozba nezvladatelného zadlužení se stává strašákem řady i jinak vyspělých zemí. Každý stát se dnes může kdykoli dostat do vážných problémů. Pokud reaguje pozdě a nedostatečně, finanční trhy ve zlepšení jeho ekonomiky neuvěří.

Před volbami do Poslanecké sněmovny jsme byli kritizováni, že takzvaně „strašíme“ Řeckem, když na něm ukazujeme, kam bychom se mohli dostat bez okamžitých a zásadních reforem. Dokonce nám bylo vyčítáno, že vůbec připouštíme, že vůbec může nějaký stát zbankrotovat. Dnes je Řecko podle řady ekonomů fakticky ve fázi řízeného bankrotu, který je nesmírně drahý a drastická opatření, která řecká vláda musí přijímat pod evropským dohledem, znamenají citelné snížení životní úrovně tamních obyvatel.

Česká republika se zatím drží daleko od propasti krize veřejných financí, ale to vše se může změnit. Když se podíváte na všechny země, které řešily vážné ekonomické problémy, nejtíživěji to pocítily právě ty sociální skupiny, které jsou sociálně nejzranitelnější. Právě tam, kde se musí dělat prudké a poměrně tvrdé konsolidační kroky ve veřejných financích, to velmi výrazným způsobem zasahuje do sociálních dávek, do důchodů nebo do platů ve veřejném sektoru.

Proto se vláda pod mým vedením rozhodla prosazovat reformy, které nejsou vždy populární. Je však skutečností, že zahraniční ekonomické instituce a finanční trhy je hodnotí spíše pozitivně. Chtěl bych přitom zdůraznit, že naše země na tom není tak zle jako řada jiných států. Máme šestou nejnižší míru nezaměstnanosti v rámci celé Evropské unie, máme sedmý nejnižší veřejný dluh v rámci celé unie, máme osmou nejnižší nezaměstnanost mladých lidí do dvaceti pěti let v rámci celé Evropské unie, což je dnes zřejmě nejbolestivější evropský sociální problém. V loňském roce jsme měli devátý nejnižší deficit veřejných financí v rámci Evropské unie a i z hlediska ratingu se řadíme zhruba na deváté až desáté místo. Relativně máme levné dluhopisy a vedle toho chci zdůraznit, že musíme v této politice pokračovat.

Hlavním cílem reformy veřejných financí je v krátkodobém horizontu do roku 2016 směřování k trvale vyrovnaným rozpočtům. Z tohoto důvodu musíme přistoupit k úsporám, které jsou dnes už běžnou agendou všech evropských vlád, a to ať jsou levicové nebo pravicové.

Vedle konkrétních změn na příjmové a výdajové straně státního rozpočtu v letech 2012 až 2014 chceme mimo jiné zabudovat do Ústavy i trvalou protidluhovou brzdu, která se dnes stala aktuálním tématem na půdě celé Evropské unie. Mluvím o přijetí finanční ústavy, která bude komplikovat vytváření deficitních veřejných rozpočtů. Velmi oceňuji, že ČSSD změnila na protidluhovou brzdu názor, podporuje ji i na evropské úrovni a zavazuje se tak k rozpočtově úsporné politice.

Jedním z klíčových prvků v reformě veřejných financí je důchodová reforma. Její koncept byl vypracován už v letech 2007 a 2008 a současná vláda pod mým vedením na něj navazuje.

Jsem přesvědčen o tom, že problematika demografického vývoje bude ovlivňovat výkonnost naší společnosti a její sociální vývoj. Je samozřejmostí, že demografický vývoj velmi výrazně ovlivňuje stav důchodového systému, především průběžného důchodového pojištění. V důsledku dlouhověkosti a úbytku obyvatelstva bude výrazně ovlivněn hospodářský vývoj České republiky a celé Evropy.

Základním problémem důchodového systému je, že v současné době tvoří a s vysokou pravděpodobností ještě dlouhou dobu bude tvořit „státní“ důchod extrémně dominantní část příjmů důchodců. Podle statistiky rodinných účtů dnes tvoří důchody cca 95 % čistých příjmů důchodců, což je extrémně vysoká závislost na státním pilíři, kterou nenajdeme jinde v Evropě, včetně nových členských zemí.

Klíčové pro další vývoj penzijního systému zůstávají parametrické úpravy průběžného systému. Druhým základním pilířem důchodové reformy je zavedení prvku individuálního fondového důchodového spoření. Chceme tím prohloubit diverzifikaci základního důchodového systému, který nebude mít pouze průběžný prvek, velmi silně náchylný na demografický vývoj, ale bude mít také prvek fondový, čili prvek spořící. Vyšli jsme vstříc i odborům na základě sociálního dialogu zavedením dobrovolné účasti v tomto systému, přestože debata byla i o povinném systému.

Zavedení opt-outu má tři základní důvody. Prvním důvodem je zvýšení šance na vyšší penze v budoucnosti. Fondový systém přinese pojištěncům „slušné“ reálné výnosy ve výši 2 až 3 procent.

Druhým důvodem je faktické zvýšení úrovně důchodového pojistného, které bude vybírat stát (ke třem procentům vyvedeným z průběžného systému pojištěnec dodá další dvě procenta). Pokud bude opt-out úspěšný, tak se do důchodového systému ročně dostane 10 až 15 miliard korun ve stávajících cenách navíc oproti stavu, pokud by zaveden nebyl. Bude tak z dlouhodobého hlediska zajištěna vyšší stabilita důchodového systému.

Třetím důvodem je zvýšení ekvivalence systému, čili zásluhovosti, což v budoucnosti učiní bezpředmětnými případné další aktivity Ústavního soudu. Tady bych chtěl připomenout, že jsme museli pod tlakem Ústavního soudu provést změny v důchodovém systému pro výpočet důchodů ve prospěch lidí s nadprůměrnými příjmy, to nebylo rozhodnutí vlády.

Vedle toho musíme reformovat i třetí pilíř důchodového systému, tedy dobrovolné a komerční systémy jako je důchodové připojištění, kapitálové životní pojištění a další způsoby zajištění na stáří.

Vláda zároveň řeší otázku předdůchodů, jejichž možnost zavedení nakonec rozšířila na všechny profese. Mezi tyto principy patří striktní oddělení průběžného systému od předdůchodů (s výjimkou vyloučené doby), realizace předdůchodů v rámci III. pilíře, zahájení výplaty předdůchodu nejdříve 5 let před dosažením důchodového věku s tím, že předdůchod bude v minimální stanovené výši (30 % průměrné mzdy), nebude časem klesat a bude vyplácen nepřerušovaně. Velmi důležitý je i princip, že zaměstnavatel bude mít možnost se po vyjednávání se svými zaměstnanci svobodně rozhodnout, zda se k systému předdůchodů připojí a na jaké jeho zaměstnance se bude systém předdůchodů vztahovat. Dáváme zde velký prostor pro kolektivní vyjednávání.

Pokud budou při realizaci předdůchodů striktně dodrženy principy, které jsou uvedeny výše, tak jejich realizace nepoškodí důchodový systém jako celek. I když na druhé straně budou předdůchody určitým stimulem, který bude podporovat předčasné opuštění trhu práce a snížení míry zaměstnanosti.

Závěrem bych vás rád ujistil, že budu pokračovat v dosavadní komunikaci se zástupci odborů, i když se, logicky, ne ve všem můžeme shodnout, ale v každém případě si tohoto dialogu velmi vážím.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.