„Sociální demokracie svou kampaní proti církevním restitucím nepřekvapila. Uchopila toto téma podle své nejhorší tvrdíkovsko-paroubkovské tradice vyvolávání negativních emocí,“ konstatoval v reakci na negativní kampaň ČSSD předseda občanských demokratů a premiér Petr Nečas. „Opět se snaží rozdělit společnost pomocí falešných a demagogických nařčení a využívá k tomu 22 let neřešený problém narovnání vztahu státu a církví. Sociální demokracie nikdy neměla vážně míněnou snahu tento problém dotáhnout do konce, i když to politické reprezentaci ukládá legislativa i nálezy Ústavního soudu.“

„Že proti navracení ukradeného majetku protestují komunisté, nikoho nepřekvapí. Pokud ale stejný názor zastává současná sociální demokracie, je to na pováženou,“ upozornil Petr Nečas. „Z citlivého a konsensuálního řešení majetkového vyrovnání státu a církví vytvářejí stratégové Lidového domu nesmyslně a uměle téma letošních podzimních voleb. Snaží se tak odvrátit pozornost od svých vlastních problémů v krajích, které jsou charakterizovány mimo jiné už druhou žádostí Poslanecké sněmovny o vydání bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha.“

ODS podle svého předsedy takový přístup odmítá, a přestože podzimní volby nejsou dominantně o celostátních tématech, považují občanští demokraté přístup ČSSD v této věci za natolik neférový, že na něj reagují ve dvou rovinách. Jednak připomínají zajímavou historickou souvislost, kterou vyjadřuje slogan „Ze sídla vráceného v restituci se dnes káže proti restituci“. Je totiž skutečností, že právě ČSSD díky restituci svého historického majetku – Lidového domu – dnes může hospodařit s majetkem v hodnotě odhadované na zhruba 1,4 miliardy korun. Sociální demokraté nezaváhali a vehementně se o navrácení svého majetku prali. Jiným ovšem chtějí podobné právo upřít.

Dále ODS ukazuje pozitivní přínos vráceného církevního majetku, což vyjadřuje věta „Vrácení majetku církvím není dar, ale příležitost pro další rozvoj“ ilustrovaná konkrétním příkladem restituovaného a nerestituovaného církevního majetku ve Vyšším Brodě. Tato příležitost se netýká jen efektivního využití tohoto majetku, ale i rozvoje zhruba 1200 měst a obcí, které mají kvůli nedořešenému problému restitucí blokovány pozemky.

Svou mikrokampaň záměrně představila předtím, než se o majetkovém vyrovnání státu a církví bude hlasovat v Poslanecké sněmovně. Nechce spojovat toto téma s volební kampaní, ve které se budou občanští demokraté na rozdíl od ČSSD koncentrovat na skutečné problémy našich krajů a naší země jako celku.

10 argumentů na podporu církevních restitucí

1)  Česká republika je poslední zemí bez církevních restitucí. Všechny státy bývalého východního bloku již restituci církevního majetku provedly. A to dokonce i země, které jinak obecné restituční principy neuplatnily, nebo je uplatnily jen ve velmi omezené míře.

2)  Nároky církví jsou oprávněné. O vrácení majetku církvím rozhodl parlament již na začátku 90. let změnou zákona o půdě. Oprávněnost církevních nároků opakovaně potvrdil i Ústavní soud. Hrozí tak vydávání majetku na základě žalob, a tím i další vysoké náklady pro stát.

3)  Církve budou financovány nezávisle na státu. Restituce umožní financování církví nezávisle na státu, který dnes na chod církví a platy duchovních vydá ročně téměř 1,5 miliardy korun. Tato suma by se s rostoucím počtem duchovním nadále zvyšovala.

4)  Počet církví poroste. V roce 2014 naplní podmínky pro registraci další církve a náboženské společnosti, což jim umožní čerpat podporu státu. Podle střízlivých odhadů tak roční náklady na platy duchovních v roce 2015 dosáhnou 1,6 miliardy a v roce 2030 až 2,6 miliardy korun.

5)  Vrácení majetku bude ekonomicky výhodné. Budoucí samofinancování církví nezávislých na státním rozpočtu a tím na penězích daňových poplatníků bude pro daňové poplatníky výhodné. Odhad výnosů a úspor státu za období 2013 – 2062 dosahuje výše 28,6 miliardy Kč.

6)  Restituce odblokují rozvoj 1200 měst a obcí. Církevní majetek na jejich území je doposud blokován zákonem o půdě, často je ve velmi zchátralém stavu. Na blokovaných pozemcích se nesmí stavět, což komplikuje rozvoj nebo stavbu nových domů a bytů.

7)  Církve s majetkem umí hospodařit lépe než stát. Dobré a dlouhodobé hospodaření je v jejich zájmu rozhodně více než u úředníků a politiků. Církev se může z vlastních zdrojů efektivněji postarat o památkově chráněný majetek, který podléhá řadě pravidel.

8)  Vzniknou obecně prospěšná zařízení. Na místě navrácených chátrajících budov budou moci vznikat hospice či jiná sociální zařízení tradičně provozovaná církvemi. Hlavním limitem těchto aktivit jsou omezené zdroje, které jsou v současnosti státem církvím přidělovány.

9)  Hrozí ztráta důvěryhodnosti České republiky. Neřešení problému církevního majetku může ohrozit kredibilitu České republiky v oblasti dodržování práva. Mohly by tak narůst úroky ze státního dluhu. Rovněž by vzrostlo riziko žalob měst a krajů na stát a žádostí o náhradu.

10) Nelze čekat na příznivější období. Vyplácení finanční náhrady za nevracený majetek nelze navázat na momentální ekonomickou situaci, protože vývoj ekonomiky nelze předvídat. Finanční vyrovnání by se mohlo protáhnout na neurčito a ještě více zatížit státní rozpočet.