Text – 1/ je jenom z posledních důkazem přístupu filosofů k problému, který přec tu nebudeme komentovat a doplňovat informacemi z veřejných sdělovacích prostředků – každodenními zprávami o událostech z Evropy, natož tak tím jaké informace se valí z internetu na téma mimoevropských obyvatel mířících k nám.
Zatím relativně svobodného internetu v Česku. O existující cenzuře v mainstreamových mediích v ČR již není třeba pochybovat (jeden z důkazů – osobní celoživotní zkušenost autora, s několika málo texty, které skončily v šuplíku, proto již raději omezuji psaní, postupně přecházím na poslední možnost – veřejná úschova textů na internetu). To je realita. Pokud české filosofy nezajímá, co bude s naším národem za padesát, za sto, dvěstě let, tak, uvažuji, že tím jen dokazují, že se filosofie stává pouhým museem myšlení.
V předmluvě 4/ ke své knize Krize západní filosofie V. Solovjov píše: Tato kniha je založena na přesvědčení, že filosofie ve smyslu abstraktního poznání, exkluzivně teoretického, dospěla k hranicím svého vývoje a patří již nenávratně do minulosti. A to to napsal v 19. století. Nejsem tak radikální, abych si dovolil filosofii zatracovat takto hlasitě – nemám totiž jinou možnost v dnešním světě – snažíc se o postuláty z oboru globalistika – s kým konzultovat a číst – věci poznání našeho světa, mé vlasti – než s filosofy; vidíce, že s českými politiky či politology to je pouze mlácení prázdné slámy, to je hrách na zeď házeti. Pořád tu není nikdo jiný než filosofové. Nikdo jiný.
Vědce v globalistice zajímá to, co bude s českým národem, s českým státem za tisíc let, mají k tomu navíc materialistický fundament Krajíčkova zákona ( viz 3/). Nejsou to snad výsostně Sokratovy otázky, které by v ulicích jeho milovaných Athén kladl všem těm trhovcům, rybářům, tkalcům?
Co budeš dělat pro to, abys mohl navěky lovit ryby – i tví potomci a mohl žít se svojí ženou tak, jak s ní žiješ dnes?
Chceš mluvit řecky v tomto městě se všemi, tak jak mluvíš dnes?
Co děláš pro to, abys už nikdy nemusel jít do války? Do války kvůli nějakému politikovi, boháči či diktátorovi, natož tak kvůli nějakému klanu.
…
Ano, dovoluji si já dnes v roce 2017 klást otázku spoluobčanům na ulici – chtějí, aby český národ žil dál ve své komunitě, ve svém státě – vytvořeném za bezmála tisíc let na stále stejném území (v roce 2085 - už za 68 roků, si naši potomci, můj jedenapůlroční vnuk se tohoto data možná dožije, připomenou korunovaci prvního českého krále Vratislava II – po 1000 letech)?
Nemáme právo klást takovéto otázky? Budeme se denně bavit jenom o tom, jaké je počasí – věnujeme těmto stupidním tématům bohužel čím dále více svého přesně vymezeného času mezi živými.
Na margo národa. Protože toto je dnes v Česku zakázáno a bohužel i mezi filosofy se najdou tací, kteří položí tiše otázku i charakteru – co to je? Definujte mi národ. Tedy není rozdílu mezi Portugalcem a Finem, není rozdílu mezi Angličanem a Litevcem, není rozdílu mezi Němcem a Slovákem, nelze nijak definovat rozdíl mezi tím, jak se dorozumívají Slovinci a Švédi, Japonec a Španěl jedno jsou? Možná, pro některé není zde žádný rozdíl, ani mezi Laosanem a Novozélanďanem. Není. Fysiologicky. Pro všechny skeptiky by jistě bylo taky poučné slyšet boj za řecký národ z tribuny řeckého parlamentu na jaře 2017 z úst řeckého poslance za Zlatý úsvit pana Kasidiarise. Nechce rozplynutí řeckého národa v nějaké Bruselem připravované všelidské omáčce. Nechce měnit řeckou kulturu, bojuje za ni.
V této stati se chci věnovat poněkud jiné problematice s národy ovšem související.
4/ in: Špidlík T.: Duchovní jednota nové Evropy, Olomouc, 2007.
