Chceme zákon džungle, kapitalismus nebo demokracii?
Ještě než se tu na Zemi začal hemžit – si říká sapiens, tak zde platil zákon džungle. Sysel nikdy nesežral lva, rys tygra, holoubě orla, mravenec mravenečníka, žába čápa. Žralok vždy, když se mu ji podařilo chytit – sežral tresku, krokodýl antilopu, když potřebovala přeplavat řeku, káně si loví své myši, rosnatka okrouhlolistá své pavouky nebo mouchy, opice se nenechá sežrat veverkou, ještěrky si loví svůj hmyz a ne naopak, nejsilnější jelen si vybojuje ve stádě právo se pářit, lední medvědice nemá v živočišné říši konkurenta, když brání své mládě, Homo neanderthalensis vždy postupoval ve skupině proti vlkům a mamutovi společně, přežil – byl-li sám, vlci ho sežrali, mamut ho udupal, vyhrál silnější. Biologové by nám teď mohli přednést tisíce dalších příkladů z přírody - která v tomto punktu nemá výjimek, nemá, vždy vyhrává silnější, nejlepší, žádné porady, žádné hlasování, žádné rady poradců a našeptávačů, žádné verbální kejkle.
V těch – naštěstí ještě mnoha částech zeměkoule, kde člověk nepřevzal zcela správu nad krajinou se uplatňuje zákon džungle – zákon silnějšího, stále.
V 21. století máme za Zemi už však přes 7 miliard lidí a ti si Zemi rozparcelovali zhruba na dnešních 200 států, které se liší režimy - které v nich obyvatelé nastolili nebo různé klany nastolily.
Velmi rozšířený režim – mnoha podob, je také kapitalismus. V něm nevládne nejlepší nebo nejsilnější – ale nejbohatší nebo bohatí. ( teď si zatím nedávám úkol vysvětlovat či pídit se po tom, jak ke svým miliardám bohatí přišli, věřím Rockefellerům a Rothschildům, když oni tvrdí: na první milion se mě neptejte – ostatní jsou v účetních knihách)
Zajímavé, že těch - z celkového počtu lidí na planetě – není většina – naopak je jich drtivá menšina. Je úkolem necenzurované discipliny zvané někdy ekonomie – sdělit oné menšině – kolik lidí na planetě – tuto ovládá. Kolik bohatých rozhoduje téměř o všem co se v obcích krajích a státech děje. Co se tam smí či nesmí. Parlamenty v těchto kapitalistických zemích už nějaký čas vůbec neplní službu všem obyvatelům státu. Členové těchto parlamentů pouze poklonkují těm, díky nimž se do parlamentů dostali. Často vůbec jmenovitě nevědí – díky komu se tam vlastně dostali. Ten propletenec mafie v jednotlivých státech je takřka nekonečný. Je to problém. V kapitalismu nevládnou nejlepší ani nejsilnější – ale nejbohatší, nevládnou fysicky, psychicky a intelektuálně nejzdatnější – ale nejbohatší.
Všichni ostatní jsme jenom otroci, jsme udržováni bohatými při životě, máme mnozí ještě dostatek jídla a slušná obydlí, bohatí nás nechávají v klidu dožít, když už nemůžeme pracovat; chléb a hry jsou základní metodou jak udržet otroky v klidu. Bohatí nejsou hloupí v tom, že by si své otroky připustili příliš ke svému břichu, vědí, že chléb a hry a relativní svoboda musí být otrokům poskytnuty.
Ale nedej bože, kdyby se někdo ozval – že tomuto systému příliš nerozumí. Oni bohatí totiž nejen nejsou nejlepší – oni si svou kapitálovou sílu dokonce – což příroda vůbec nezná – oni si ji dědí. Takže během posledních 100 let tu vznikly rodinné klany, nejen jednotlivci, které rozhodují, vládnou, tahají za šňůrky svých loutek, loutek, které je ani nemusí osobně znát. Modla zisku za každou cenu (teď nevím zdali jsou všichni štón pochopit, co to je - za každou cenu) činí z kapitalismu režim nedemokratický, to druhé slovo zatím nepoužiju. Tato modla, chudými, kteří sepsali a schválili americkou ústavu, byla zdrojem textu americké ústavy, která slovo demokracie postrádá, jejich režim je postaven na svobodě (o její relativizaci toho už filosofové za posledních 2 000 let napsali dosti – pro případné zájemce o pochopení tohoto pojmu) a blahobytu. Noam Chomsky nejcitovanější žijící vědec, hovořil jasně na návštěvě naší země, o absenci demokracie v USA. Už i mezi současnými českými senátory (nejen mezi nimi) se vyskytují tací, co nám řeknou – ano – průchodem bránou mé fabriky veškerá demokracie končí. A já všem těm, kterým to vyhovuje, jen doplním, co to znamená: tady budete jenom makat, držet hubu a do ničeho nestrkat nos, za to dostanete slušné prachy (mám tady podávat důkazy, že ty slušné prachy všude nedostávají? – každý ještě pracující v České republice to ví na vlastní šrajtofli, žádný článek v novinách či moudro českého televizního moderátora, ho nemusí o jeho vlastní peněžence přesvědčovat).
Zatím máme v Česku zhruba 60 miliardářů. Ani od jednoho jsem neslyšel, nečetl nějakou větu – natož tak knihu, ve které by zaznělo nějaké moudro.
Vždyť pro některé z nás jsou to elity národa.
Oni ovládají mnohé a jsou už i v parlamentu, důkaz to – že opravdu ovládají mnohé v této zemi. Žádná hlasování, žádná diskuse, žádné věcné argumenty moudrých, vzdělaných, žádná skutečně odborná stanoviska – jak by stát měl být spravován. V kapitalismu rozhodují majitelé, ne zastupitelstva, parlamenty a vlády. Samozřejmě, že nevíme, co to tu v Česku máme za režim – českou ústavou si totiž ten režim hraje na demokracii.
Ta je, a všichni by to měli vědět nekompatibilní s kapitalismem.
Kapitalismus je neslučitelný s demokracií.
Já nechci zákon džungle, ale jím poučen bych chtěl, aby vyhrávali ti nejlepší, aby stát řídili ti nejlepší – to by měla umožnit demokracie, když si ji tak novou ústavou přijatou v referendu nastavíme.
Jsem pro skutečnou demokracii, jsem demokrat. A co chcete vy? Kapitalismus nebo zákon džungle.
O demokracii se začíná mluvit co nejméně, v USA není – jak tvrdí i Noam Chomsky, já už si to taky začínám myslet, bruselští úředníci EU nevědí co to je a my Češi – protože se o demokracii nemluví – na ni zapomínáme. Nevíme už, pomaly, co to je.
