dovolte mi na téma, které teď probíráme, učinit několik málo poznámek. Kolegové si teď ze mě dělali legraci, že zavádíme nějakou novou terminologii PPP - posílené předsunuté přítomnosti, takový zvláštní terminus technicus, ani klasické cvičení, ani nějaká klasická mise, na které jsme obvykle vysílali vojáky třeba do Afghánistánu a i jinam po světě. Zkrátka PPP.

Já jsem až donedávna žil v přesvědčení, a myslím si, že většina z vás taky, že to, co děláme, bychom měli dělat s ohledem na bezpečnost. Měli bychom usilovat o to, aby každý krok, který učiníme, byl krokem ve prospěch lidu České republiky, aby posílil naše postavení v rámci jakéhokoli uskupení, jakéhokoli celku, a aby hlavně garantoval do budoucna, že na tom budeme lépe v jakékoli oblasti, a když se bavíme o bezpečnosti, tedy že budeme i v oblasti bezpečnosti na tom lépe.

Já jsem si zrovna nedávno prohlížel dokumenty ne příliš staré a jenom bych si dovolil připomenout, že před poměrně historicky tedy velmi nedávnou dobou, v roce 2010, se v Praze konala schůzka prezidentů Spojených států amerických a Ruska a že v té době jsme všichni očekávali - a taky to tak vypadalo po té schůzce - že vstupujeme do jakéhosi období, kdy pokud se budeme něčeho bát, tak to rozhodně nebude nic, co by přicházelo z blízkého okolí, co by mělo bezprostředně vojenský charakter, a taky jsme tomu podřídili pochopitelně naši činnost. Nikdo v tu dobu ještě - nebo lépe řečeno někteří už v tu dobu očekávali, že může dojít k nějakým problémům, mnozí věděli, že přijde malér s migrací, tušili, že může dojít k dalším ohrožením, ale přímá vojenská hrozba se zdála v tu chvíli velmi velmi nepravděpodobnou a my jsme tomu byli pochopitelně rádi. Zkrátka svět se zdál být bezpečnější. Zhruba v tu dobu dostal prezident Spojených států Barack Obama Nobelovu cenu za mír a od té doby jako by se něco zvrtlo. Situace se začala docela dramaticky zhoršovat a prakticky každým rokem jeho vládnutí se objevil nějaký nový problém, nové ohnisko napětí, situace, která vyžadovala nová opatření. To, co se zvrtávalo během fungování prezidentství Baracka Obamy, rozhodně nevedlo k tomu, aby někdo mohl konstatovat, že svět je bezpečnější. Prostě po těch sedmi letech jsme se dostali do situace, kdy svět opravdu bezpečnější není. Těch hrozeb, na které bychom měli mít potenciálně připraveni, neustále přibývá. Ty, které jsme dokázali už před několika lety alespoň pojmenovat, tak mají zcela konkrétní obrysy, bobtnají, dosahují obrovských rozměrů. Nedávné jednání G20 v Hamburku zcela jednoznačně deklarovalo, že ani na této úrovni příliš velká očekávání mít nelze. Velmi velmi po špičkách přešlapujeme kolem toho, když některá z velmocí prostě nechce respektovat to, co chtějí ti ostatní. O tom, jaký je stav v Evropské unii, se tady navzájem přesvědčujeme už poměrně dlouho. Neutěšený. Zájmy jednotlivých členů Evropské unie se natolik liší, že mnozí nevidí perspektivu Evropské unie zrovna v růžových barvách a jsou mezi námi i tací, kteří předpovídají docela katastrofální vývoj.

Severoatlantická aliance není nic mimořádného. To je organizace, která je složena z těch, které jsem před chvílí jmenoval. Jejím jádrem jsou pochopitelně Spojené státy a evropští členové - omlouvám se Kanadě, Turecku, že jsem je v tuto chvíli nejmenoval, ale to Turecko už spíš z bezpečnostních důvodů. Koneckonců ani evropské členské státy Severoatlantické aliance neskýtají záruku nějakého progresivního vývoje. Po brexitu, všimněte si, že se už rok skoro nemluví o bezpečnostních otázkách, které s tím souvisejí. A garantuji vám, že souvisejí, protože Velká Británie disponuje jednou z nejsilnějších evropských armád a její vystoupení z unie, byť zůstává členem Severoatlantické aliance, jisté konsekvence v každém případě do budoucna vyjadřovat bude.

Nakousl jsem Turecko a není třeba zdůrazňovat, jak neuralgický bod Turecko je. Severoatlantická aliance se poslední léta potýká s obrovskými problémy. Jižní křídlo chce úplně něco jiného, než východní křídlo aliance. Staré členské, nebo západní, země aliance - ty zakládající - chtějí úplně něco jiného, než třeba V4. Polsko v rámci V4 chce úplně něco jiného, než ti ostatní.

Zkrátka a dobře. Summit od summitu končí zpravidla tím, že je nezbytně nutné deklarovat - a všimněte si, že všechny dokumenty ze summitů Severoatlantické aliance, řekněme za posledních pět šest let, začínají a končí ujišťováním o vzájemné jednotě, o významu transatlantické spolupráce a partnerství a o tom, že to je neporušitelná zásada, přes kterou prostě nejede vlak.

Na posledních konferencích o bezpečnosti, které se konaly mimo jiné i tady ve Sněmovně zhruba před měsícem, se už někteří zúčastnění dokonce zmínili o tom, že aliance v té podobě, v jaké ji známe teď, není to pravé ořechové. My se na ni díváme docela s despektem. Postoj KSČM k alianci je všeobecně znám. Chtěl bych jenom upozornit na to, že vojáci, tedy opravdová aliance, jsou jen vykonavatelé politické vůle. Nejvyšším orgánem, který rozhoduje v Severoatlantické alianci, není sbor náčelníků štábů, nebo nějaká jiná ryze vojenská organizace, instituce. Jsou to ale prezidenti a premiéři členských zemí evropské unie plus spojené státy, Kanada, a tak dále.

Když říkám plus spojené státy - asi jsem to pořadí měl obrátit pochopitelně, protože je zcela evidentní, že ve chvíli, kdy by spojené státy nebyly v Severoatlantické alianci, tak Severoatlantická aliance ztrácí smysl. Vojensky i politicky. Prostě by nebyla k ničemu. A to, co prohlásil Donald Trump v době, kdy byl ještě kandidátem na prezidenta spojených států, vzbudilo tak obrovské zděšení v řadách nejvyšších politických i vojenských kruhů v Evropě a po celém světě, že by to byla opravdová revoluce, kdyby spojené státy dospěly k závěru, že alianci už prostě nepotřebují.

To, co se odehrálo po volbách ve spojených státech, zcela jednoznačně naznačuje, že procesy, které pan Trump zřejmě opravdu zamýšlel uskutečnit, se minimálně na nějakou dobu odkládají. Bude si napřed muset vyřídit domácí, vnitropolitický boj a tahanice, aby mohl možná postupně začít některé své předvolební sliby realizovat. Ještě na to nějaký čas má, ale čas běží strašně rychle.

Když už jsem řekl, že svět není bezpečnější, neměl jsem tím na mysli rozhodně jenom Evropu. Víte, že my sami vysíláme svoje jednotky daleko na východ. Vysíláme je do Afriky podle doktríny, kterou respektuje i česká armáda. Tak se připravujeme na vyslání prakticky kamkoliv kromě snad severního a jižního pólu. A možná se držíme trošku zpátky v námořních operacích. Včera bylo v Černém moři zahájeno velké vojenské cvičení, pochopitelně pod vedením Spojených států amerických. Opakuji cvičení pod vedením Spojených států amerických v Černém moři, nikoliv v Mexickém zálivu, nikoliv v Atlantiku.

Jsou to prostě věci, které bychom měli mít na paměti. To, co tady dnes budeme pravděpodobně schvalovat, je věc, která - jak už jsem naznačil a vyplývá to i z toho názvu - je trochu podivná. Víte, ten název sám něco prostě evokuje - posílené předsunuté přítomnosti - ale my sami se zavazujeme na dva a půl roku dopředu. Tedy minimálně dva a půl roku počítáme s tím, že situace bude neměnná a budeme tam.

Pan ministr se včera zmínil o rotačním principu. To znamená, že se tam budou střídat různé složky armád členských států Severoatlantické aliance. A pravděpodobně se dá očekávat, že dřív nebo později přijde další požadavek, další - já tomu říkám prostě - požadavky na vyžádání, kdy některá členská země, třeba jedna z těch pobaltských, znovu požádá o navýšení. A budeme dál posilovat a dál budeme vysílat svoje vojáky na východ.

Problém je pouze v tom, že se to neustále přibližuje. Dokud jsme vysílali vojáky do Mali, nebo do Afghánistánu, tak jsme mohli říct - no tak dobře, je to přece jenom kus světa, je to poměrně daleko. Ale teď se pohybujeme už ne v tisících kilometrech, ale rozhodně sotva ve stovkách. A vzhledem k tomu, jaké jsou bojové schopnosti dnešních armád, tak je to vzdálenost téměř v místě dotyku. Je to nesmírně nebezpečná záležitost.

Přitom, když se podíváte na předkládací zprávu, kterou nám vláda postoupila, tak se odvolává na jakési změny bezpečnostního prostředí. A dovolte mi jenom drobné citáty. Pochopitelně tou největší hrozbou, proč to děláme, je Ruská federace. Ale děláme to především proto, že Ruská federace realizuje své mocenské ambice. Realizuje své mocenské ambice, využívá řadu nástrojů hybridní kampaně, včetně cílených dezinformačních aktivit a kybernetických útoků.

Vůbec nás hanba nefackuje, když připouštíme, že Ruská federace z rozhodnutí pravděpodobně toho největšího zloducha Putina dokáže ovlivnit volby ve spojených státech, ve Francii, pravděpodobně teď v Německu, už i my se obáváme, že ovlivní naše podzimní volby. Takže kdyby náhodou Komunistická strana Čech a Moravy v těch podzimních volbách uspěla, tak abyste předem věděli, kdo to zavinil.

To jsou prostě věci, které naprosto legitimně ovládly náš prostor. My se o tom všichni bavíme, považujeme to za dnes už něco naprosto samozřejmého a vůbec se nestydíme, vůbec nás neuráží, že z nás někdo dělá úplné hlupáky a že připouští, že 300 milionů Američanů jsou nesvéprávní pitomci, kteří se nechají zmanipulovat několika hackery z Ruska.

Přistoupili jsme na nějakou prapodivnou hru, že budeme posilovat, všichni budeme posilovat, protože Donald Trump řekl, že chce, abychom platili dvě procenta. A víme velmi dobře, proč to řekl. Donald Trump přece v té svojí strategii Amerika first zcela jednoznačně deklaroval, co tím sleduje. A dokonce to zaznělo i na té zmiňované bezpečnostní konferenci před nedávnem. Ano, Američané nás žádají, abychom velmi posílili výdaje na obranu, abychom posílili svoji vojenskou kapacitu a abychom jim tím uvolnili ruce. Abychom jim uvolnili ruce, aby se mohli angažovat jinde ve světě v oblastech, které oni považují za opravdu klíčové a dominantní. O tom to celé je.

Když se podíváte podrobněji na to, co znamenají ty dvě procenta. On to naznačil Donald Trump při své první cestě po Evropě. Saúdští Arabové nejen že koupili za sto miliard, takže posílí svoje ozbrojené - to není členská země aliance - ale posílí bezesporu svoje bezpečnostní složky. Posílí je o americké zbraně. Takže dvakrát zaplatí těm Američanům. A navíc to naprosto jednoznačně posílí jejich závislost. Pochopitelně, když vám někdo dodá zbraňové systémy v této hodnotě, tak si jinými slovy garantuje na dvacet třicet let dopředu - protože životnost těch zbraňových systémů je v desítkách let - že budete hodní a poslušní. Protože vám nezbude nic jiného, než spolupracovat. Jinak jste ty peníze vyhodili prakticky z okna.

Tenhleten postup deklaruje to, co se má odehrát v Evropě. Jen čtyři členské země aliance plnily ony dvě procenta. Teď se k tomu hlásíme téměř všichni. Tedy někteří, například spolkový ministr obrany. Zřejmě člověk, který má hlavu na krku a uvědomil si, co to znamená, zvýšit o několik set miliard - v korunách tedy - o několik set miliard vojenský rozpočet Spolkové republiky, co by to znamenalo, tak ten se dokázal ozvat, ale ostatní, ti většinou velmi, velmi pokorně poslouchají a slibují, teď dvě desetiny procenta, pak nula, pak 1,4 - a postupně se dopracujeme na ta 2.

Opakuji znovu, ještě štěstí, že nemáme moře, jinak bychom bezesporu ta 2 % dokázali utratit už příští rok, protože bychom si asi koupili nějakou ponorku nebo raketovou fregatu, protože jinak ty peníze nejsme schopni utratit. Pro nás by to znamenalo přes 100 miliard vydávat na obranu. Na 22 tisíc mužů ve zbrani! Na 2 brigády a několik speciálních útvarů. Na to potřebujeme přes 100 miliard? Anebo jen naplňujeme nějakou fikci, která nemá naprosto reálný podklad.

Odborníci spočítali, že kdybychom chtěli utrácet přes 100 miliard, musela by Armáda České republiky čítat zhruba 40 tisíc mužů. Kapacita českého trhu dnes taková není. Prostě my nemáme takové lidské zdroje. Je to naprosto názorně vidět například na ambici české armády, zvýšit svoje počty o 5 tisíc lidí nebo dostat se s aktivními zálohami na 5 tisíc. Rekrutační cíle se díky vydatné finanční podpoře, kterou jsme poskytli v uplynulém období, tak se rekrutační cíle armády jakžtakž daří plnit, ale všichni velmi dobře víme, že mají meze a že možná ještě po tisícovce aktivních záložáků a možná 2 tisících vojáků z povolání se dostaneme do situace, kdy prostě na českém trhu nebudou takovíto lidé. Už nemluvím o tom, že snižujeme neustále požadavky. Jdeme dolů s kritérii na výběr, protože těm kritériím, která armáda původně měla, už teď řada těch lidí, které chceme náborovat, neodpovídá.

Zkrátka a dobře, dostáváme se do situace, že ten rozpočet, pokud ho budeme chtít naplnit, tak můžeme, vždycky se dá něco koupit, přirozeně, že se dá něco koupit. Vojenská technika je naštěstí tak šíleně drahá, že není problém utratit ty peníze. Pokud bude ale jakýkoli další ministr zodpovědný, tak bude velmi, velmi zvažovat, k čemu ta technika bude. Už jsme tady totiž zažili eskapády s tím, že jsme si říkali - nebo byli jsme přesvědčováni, že potřebujeme přes 200 pandurů, bez toho to prostě nepůjde. A pak se najednou ukázalo, že 100 jich možná potřebovat nebudeme. Nemusím připomínat anabáze s dalším drahým typem, jako byly třeba L 159. To byla velmi drahá taškařice. A donedávna jsme ještě nevěděli kudy kam. Už jsme si z toho pomalu dělali legraci, že každý člen výboru pro obranu dostane jednu takovou stíhačku a bude ji garážovat doma na svém dvorku. Prostě jsou to kroky, které jsou mnohdy velmi, velmi nebezpečné.

Teď s napětím sledujeme výběr třeba vrtulníků a docházíme k docela zajímavých poznatkům, drahé to bezesporu bude, takže ten hlavní účel zřejmě splněn bude, ale jak moc to bude funkční, to teprve uvidíme. Zatím mě docela děsí, když slyším o parametrech, které se hodí spíš do pouště, než do střední Evropy. Ale třeba se to ještě nějak vyvine.

Dovolte mi ale zmínit se ještě o dalších aspektech důvodové zprávy, kterou nám předložila vláda. Ona tady píše o tom, že třeba "zvýšená vojenská přítomnost v blízkosti hranic pobaltských států", tedy ruská zvýšená vojenská přítomnost, "nás nutí k tomu, abychom tam vyslali svoje vojáky". Podotýkám, že je to zvýšená vojenská přítomnost ruských vojáků na ruském území. Je to stejně nesmyslné, jako robustní vojenská cvičení ruské armády na ruském území. Ano, naši zpravodajci nás informovali o schopnostech ruských vojáků, přemísťovat se například na velké vzdálenosti, ve velkých počtech, v ohromné rychlosti, se skvělým utajením. A docela jim naši generálové pochopitelně tyto schopnosti záviděli. Pan generál Pavel nás informoval o tom, jak Aliance s respektem vzhlíží ke schopnostem například raketových vojsk ruské armády. Ale je třeba zdůraznit, že ta cvičení probíhají na území Ruska, v Ruské federaci. O jakém ohrožení tedy mluvíme? Proč jsou Američané v Pobaltí? Proč zvyšují svoji vojenskou přítomnost v Polsku, ve všech těchto zemích, několik tisíc kilometrů daleko od svého území?

Jen na letošní rok - 2017 uvolnily Spojené státy další 4,5 miliardy dolarů na posílení své vojenské přítomnosti na evropském kontinentě. Proč? Kdo nás tady vojensky ohrožuje? Proti terorismu se armáda použít nedá, to už jsme si přece vyzkoušeli. Na teroristy potřebujeme jiné orgány. Proti uprchlíkům? To chcete poslat tanky nebo letectvo proti matkám a dětem, proti těm, kteří utíkají ať už před hladem nebo před válkou?

Mimochodem před válkou, kterou zpravidla rozpoutaly snahy o vývoz naší euroatlantické civilizace. To je to, za co mimo jiné platíme teď v Evropě dost vysokou daň, protože jsme si nedokázali uhlídat ani to, abychom hájili opravdu naše zájmy a nepřistupovali na nějakou prapodivnou hru.

Když už mluvíme o té "šílené hrozbě z Ruska," dovolte mi jen několik málo čísel, která poskytl letos na jaře švédský Mezinárodní institut pro výzkum míru, to je organizace, která pravidelně zveřejňuje údaje o tom, jak například vypadají rozpočty armád. Tak jen pro orientaci. Pohybujeme se - ta čísla jsou v dolarech, takže jsou to miliardy dolarů. Takže zatímco u České republiky by figurovalo čísílko, které by se blížilo 2 miliardám dolarů, tak u jiných jsou to opravdu dramaticky větší sumy. Rusko 69,2 miliardy dolarů vydává údajně podle švédského institutu na zbrojení, 69 - skoro 70 miliard dolarů. Obrovská částka bezesporu! Čína 215. No dobře, Čína je ekonomický gigant, který má obrovské volné finanční prostředky, asi neví, co s nimi a zřejmě situace na východě je tak dramatická, že to dělat musí. Takže dejme tomu, že Čína, ale ta je daleko. Spojené státy 611. 611 to bylo před tím, než Donald Trump rozhodl o jednorázovém, tedy kromě toho, navýšení o dalších zhruba 50 miliard. Tedy rozpočet Spojených států skokově vzrostl. Dnes už se nepohybuje na hranici 3,6 - ale ještě se zvýšily ty výdaje. To znamená, že technologické nůžky mezi Spojenými státy a zbytkem Aliance se budou dál rozevírat, protože s těmi našimi byť hypotetickými 2 % stejně na jejich úroveň nedosáhneme a budeme dál řešit neřešitelný problém.

Z těch čísel, co jsem zatím uvedl, tedy vyplývá, že Rusko vydává jen 27 % celkových výdajů evropských - (s důrazem:) evropských členských států Severoatlantické aliance, bez Spojených států amerických. 27 %! Kdo koho tedy ohrožuje?

Víte, my jsem se dostali do prapodivné situace. Mluvíme tady v té předkládací zprávě, v jejím závěru o tom, že - budu citovat - "navrhované působení bude spojenci vysoce ohodnoceno", bezesporu, aspoň některými, "a posílí bilaterálně bezpečnostní relaci jak s klíčovým regionálním strategickým partnerem Spolkovou republikou Německo a transatlantickým spojencem Kanadou, tak i s pobaltskými zeměmi". Skvělé!

Takže my posílíme svoji kredibilitu vůči pobaltským zemím, Německu a Kanadě a úplně je nám fuk, co se stane s bezpečností celosvětově. Tenhle krok, který teď učiníme, schválíme-li vyslání našich vojáků na dva a půl roku dopředu, protože tam budou až do konce roku 2018, tak tenhle krok dramaticky bezpečnostní situaci České republiky zhorší, ne zlepší. Pozice České republiky vůči Německu, Kanadě a pobaltským zemím možná bude lepší, to ano, ale jestli nám to bude v budoucnu něco platné, to nevím.

Dovolte mi na závěr už jenom jednu poznámku. Na té bezpečnostní konferenci jsme mimo jiné slyšeli, že kdyby si někdo dal práci a spočítal tzv. kumulovaný bezpečnostní dluh, tedy to, co by teoreticky armáda mohla dostat, kdyby se od roku zhruba 2005 do dneška vydávala na obranu dvě procenta HDP, a je to téměř 400 mld., ta číslovka už tady zazněla, 379 mld. korun navíc nad rozpočty armády. Nad ty rozpočty, které jsou dnes postaveny už prakticky reálně, už překročily 50 mld., a ze kterých armáda téměř každý rok 4 mld. vrací, protože je není schopna utratit. To jsou prostě čísla, která musíme mít na paměti. Někdo s námi tady hraje prapodivnou hru, která nemá vůbec žádnou logiku a která se opírá o přání a možná i zájmy někoho, ale rozhodně ne občanů naší republiky a nás ve střední Evropě.

Věřím, dámy a pánové, že všechny ty argumenty, které jsem tady uvedl, a mohl bych pokračovat ještě nejmíň hodinu, že velmi dobře zvážíte. A bez ohledu na to, že je v této sněmovně zvykem, že když se projednávají tyto návrhy, tak se hlasuje prostě téměř jako za Národní fronty, prostě všichni přítomní musí zvednout ruku, protože by to jinak nevysvětlili. Prosím, používejte vlastní mozek, zkuste se zamyslet nad tím, k čemu je nezbytně nutný projekt PPP, tedy posílená předsunutá přítomnost, a zvažte, jestli je možné pro bezpečnost České republiky udělat něco konstruktivnějšího než vyslat 300 našich vojáků do Pobaltí.

Děkuji vám za pozornost.